Sedím v hospodě, je mi skvěle, povídám si s kamarády, pijeme, kouříme, jsme stejní jako jsme byli, když jsme si říkali, že bychom zase rádi byli dětmi.

Přemýšlím nad tím, co bylo včera. Přemýšlím, co se stalo, kdyby včera bylo dnes a já se mohl rozhodnout jinak. V ve zlatomodré záři lampy a cigaretového dýmu posloucháme svoji oblíbenou hudbu. Říkám si, že je tak úžasná... Říkáme si to všichni, jen ti nejvíc opilí to říkají všem. Já to říkám všem... Ale jen sám sobě si říkám a slibuji, že si jednou budou stejné věci říkat jiní o mně, protože nyní už vím, jak je rozdíl mezi dřinou a zábavou. Nyní už chapá, co po mně chtěla matka, když mi říkala, že se o mně bojí více než já sám.

Nejsem Gay jako miro buzna, dobrej kamarád, ten co naproti... Nejsem divnej, jako člověk co krmí hady, i když ho mám tolik rád, nejsem ani ten, co mu říkáme James... já jsem já a chci, aby to všichni věděli. Jsem ten, co se po nocích dívá na pokemony a obdivuje jejich odvahu, když bojují s jinými pokemony. Já jsem já a toužím uskutečnit své sny... Já jsem troska, co jde zítra stavět aparát pro šašky z nějakého města, kteří mají, co já ne, co já nechci. Jsem Rosťa a těší mě!