Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Blog PODZEMNÍho HLUKu 1 rok

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

Playlist je prázdný :(

Fanoušek Blog PODZEMNÍho HLUKu si do osobního playlistu zatím nepřidal žádné skladby.

Blog

RECENZE: TORR - Black ´n´ Roll /2016/

Upraveno:

TORR - Black ´n´ Roll

- vlastní náklad; P R A H A /2016/

      Od vydání nové desky trojice pokračující pod jménem Torr uplynulo 14 dní.  Zatím nikde žádná recenze. Abych konečně něco vytvořil na svůj nově založenej blog, proč nezačít kritikou na tenhle aktuální počin?  Hodně dlouho jsem žádnou recenzi nenapsal, ale vím, že Vás nebaví číst zbytečně dlouhý statě. Proto se v každé recenzi pokusím o stručnost s důrazem vystihnout podstatu díla. Berte prosím na vědomí, že kritika je zcela subjektivní záležitost a že nejsem kdoví jakej expert, ani literát.

     Přiznávám, že jsem se o trojici "Hereš, Sladký, Bartoš" nezajímal a předchozí album se k mejm uším nedostalo. Začátkem letošního podzimu náhodou zaznamenávám chystané album uvedené trojice. Album nesoucí sympatický název za lidovou cenu si ihned    předobjednávám. Pár dní po oficiálním vydání požadované dostanu...

     Na první povrchní nádech od desky očekávám špinavý rock ´n´ roll s návratem ke kořenům. S koncepcí zase udělat obyčejnou tvrdou desku pro obyčejné lidi. Pentagram na titulní straně působí kýčovitě, ale zkřížené torrovské tomahavky budí dojem nápaditosti. Celá grafická stránka bookletu je velice jednoduchá. Protože cédéčko stojí necelý dvě kila, nelze v tomhle směru očekávat nějakej grafomanskej výkvět. Každopádně všechno do sebe zapadá s pro mě celkem pozitivním výsledkem. Přiznejme si, že vydání slušného CD za slušnou cenu je v roce 2016 celkem hrdinství s nejistým výsledkem.

     Dvanáct fláků na Black ´n´ Rollu disponuje celkem zajímavým zvukem. Oceňuji především měkkost zvuku kytar v mezihrách, který žel vždycky zmizí s nástupem klasického "nářezu". Všichni muzikanti jedou od začátku do konce s plnou parádou a bez škobrtnutí. Bicí představují skutečně seřízený motor, který bravůrně zvládá i ty nejprudší zatáčky. Kytara jede do cíle zcela bezpečně s tím, že si sem tam promyšleně zařádí, nebo o sobě dá vědět s patřičnou otcovskou něhou, která zpříjemňuje celou cestu. Basa výsledek kolegiálně podtrhuje tak, aby každý věděl, že oni jsou tady a právě jedou. Přes instrumentální vyspělost protagonistů nečekejte žádnou extra invenci. Ale právě takhle to má bejt. Celá deska je místy dokonce cítit blues rockovým patosem, což zhodnocuji taktéž chválihodně. Ačkoliv je cesta plynulá,tak určitě není rovnoměrná a z jízdy je dost patrné kdy jsou kluci nahoře a kdy dole.

     Textová stránka desky není jednotná, což výsledku v zásadě neškodí a na konec to může působit v celku uceleně. Nicméně i v týhle oblasti působí nerovnoměrně. Zkrátka některý texty jsou skvělý, některý průměrný a některý totální průser.

     Když hodnotíme album,nemůžeme od sebe oddělovat hudbu a texty. Takže celkový zhodnocení je následující: Za nejsilnější vály Black ´n´ Rolu považuji úvodní "Krajinu Snů", jako další "Údolí Nářků" a uzavírající "Jen Si Přej". Naproti tomu písnička "In Nomine Ira" patří (dle mého názoru) k těm nejslabším. Text sice v sobě obsahuje dobrou myšlenku, která reaguje na celosvětovou situaci. Nicméně celý zpracování dobrý myšlenky působí tak, že text napsal nějakej patnáctiletej puberťák. Hudebně je to asi nejtvrdší věc z celýho alba, která však do celku moc nezapadá. Přijde mi to jako reklamní sdělení  novejm fanouškům: "Podívejte se jak dokážeme bejt cool, tvrdý a politický." Upozorňuju na nelepší a nejhorší momenty desky. Zbytek obsahu tak nějak koresponduje s na internetu uvedenými písničkami "Hombre" a "Už Chceme Ven". Obsah sdělení zbytku písní je někdy opravdu silný, jindy slabší, ale už se to neřítí nikam do průseru. Je fakt, že občas všechno směřuje ke stereotypu a chvílema Vás už deska může začít nudit. Jde však jen o občasný a ihned pomíjející pocity.

     Prvotní dojmy návratu k "venomskejm" kořenům a vytvoření kvalitní "lidový desky" se u mě naplnily. U některých textů dokonce oceňuji nadprůměrnost obsahu sdělení. Nicméně to na mě  nepůsobí až tak věrohodně. Hereš je bezpochyby vynikající hudebník, ale taky velkej praktik a rutinér. Netroufám si odhadnout do jaký míry je Black ´n´ Roll upřímným vyjádřením a do jaký míry se jedná o obchodní tah. Přestože kapela nabrala dobrej směr, jejich nová deska, přes všechny uvedený pozitiva, v sobě po celou dobu nese nějakej "agro náboj". Kapela teď stojí na tenkém ledě. Má předpoklady k tomu,aby svým fanouškům do budoucna nabízela seriózní blackovou zábavu na úrovni. Na druhou stranu jí moc nechybí k tomu aby se z celého tělesa stala byť instrumentálně zdatná, tak průměrná zábavová kapela, která bude každej pátek excelovat na parketu v "Horní Dolní". Nemám absolutně nic proti zábavovým kapelám, ale tou přestali být Torr už v roce 1988!

Zobrazit všechny články »

Poslední přidané obrázky

Zobrazit všechny galerie

Poslední názory

Zobrazit všechny názory