Petr-Rónin 41 let / Lomnice nad Popelkou

Ta cesta odstartovala v pátek 3.6. Naše paroloď tentokráte absolutně bez problému podlehla mé logistice. Cestou někdo sviští na kole, Jana - sestřenice frontmena kapely EXIL 51, " Hej hola, kam mastíš... na koncert..?"  "jasně"... Hm, to bude asi solidní účast, když jede i Jana. Tak, trošku se pohoupeme na kvalitně spraveném potahu poblíž Syřenova.... Tome, bacha, drc... safra, zřejmě retardér uprostřed lesa... asi tu přechází zvěř. Mezitím proběhne další rozbor soutěže Stárplej, z čehož vyplynou nepublikovatelné poučky. Konečně Paka.. pozor, nejet rovně, tam jsou schody. "Ahoj Vašku..." a už to jede, správnej to zvukař, výměna osobních postřehů, dostáváme se do nálady.

Sejdeme dolu, týjo sem choděj i starší... jedna paní, tak kolem 60... aha šatnářka, no to bude nábuch, hlavně abychom to nekazili. Pak ale doráží druhá kapela, se jménem něčeho amerického... slavná, lákadlo jak hrom a nervozita stoupá... tak kdy se to začne hrnout. Ovšem to jsem si asi spletl kapitolu našeho života, života kapely Rónin, která loví fanoušky jak neandrtálec mamuty. Kdopak se chytí do pasti dnes.... Jó Brko to je holt lákadlo na faninky všeho druhu... že by šatnářka? Uf. Kolem půl jedenácté však odchází a sám velký šéf nas pošle brzy do akce. V 11 jsme odstartovali koncert pro přeživší posluchače... asi 5. Dvě tanečnice usilující o pohled baskytaristy částečně kompenzovali neúčast ostatních 100 fanoušků.. konec.. ješte Memphis a jedeme se stovkou, ale ne fanoušků, na benzín domů. Radši jsem se nechal domů odvéz, protože bych z toho všeho asi padnul z kola na záda...

Spánek, zasloužený odpočinek.. sobota... je otázka, jak se moc těšit... po dvou opravdu vydařených akcích a podezření na zlomeninu kyčle našeho kocoura. Každopádně druhá kapelka mě zájimá.... a ne jen mě... i ostatní členy kapely... otázkou však stále zůstává, zda se nejedná o nějaké nehudební aktivity japonských samurajů ;-). Tentokráte disciplína v logistice, opět moje parketa.. Tom zase klábosí... nojo, budiž mu přáno... naladěný na stejnou notu s bubeníkem.

Paroloď, naše stálice, která nás dovede až na poslední planetu naší sluneční soustavy..... Tome, promiň, Pluto už není planeta, jak jsme se to učili. Takže Neptun. A pozór... pánové, dámy... poslední planeta, naše paroloď a hádejte, kdo tam byl dřív než my.... Větnamci. Celkem správňáci. A kdo ještěěěě, príma lidičky.. Ragnarock. Tak nějak jsme se usadili, připravili náčiní, znovu usadili, klábosili, pili (já birela), kochali, někteří vzpláli a roztáli, rozehráli a na atmosféru čekali. Né moc dlouho.... začínáme, perfektní obecenstvo, hraje se skvěle. A je konec, škoda... Tome musíme těch písniček nacvičit víc, abychom mohli hrát alespoň dokud nezanou lidičky odcházet na kutě... no je fakt, že někdy na to stačí dvě, tři písničky z playlistu v jednom nejmenovaném klubu.... tady ale ne. A teď si poslechnem chvíli Ragnarock a frčíme domů... ne bo snad ne? "Ondro deš?"  "jasně, to je supr, připomíná mi to finskou... " a touž jsem neslyšel, protože mě uchvátil tanec supervlasatce... zkusil jsem to taky, ale ten efekt to asi nebudilo, s mými 5mm kolem koutů na hlavě. Hops hops, bezva hudba.... týjo a kytarista si sundal tričko... a co pod ním? Je jasný, už chápu, že to triko odhodil, protože když máte triko na svetru, tak se to chová jako papinův hrnec.. a to je už slušný teplo. Svetr je efektní, asi ho taky někomu z kapely pořídím. Hele a bubeník odhodil tričko.. zapomněl svetr doma a i tak mu bylo teplo... jó byl to parný den a zřejmě pak se ochladilo, jelikož jsme s odhazováním svršků zůstali na konečné... to byla škoda, příště musí hrát Ragnarock první a musí být aspoň 35 stupňů... ;-). Ještě jsme si jednu píseň vytleskali... pijem - jako že bumbáme - tím by přeci tleskat nešlo... Pak se pomalu balíme a kolem nás létají písmenka z klávesnice, jedno bereme na památku a těšíme se na další shledání a poslech. Ragnarock je jedna velká hudební rodina, které jsme se doufám stali alespoň bratrancem.... a ze zkušebny jsem domů konečně mohl jet na kole, bez rizika pádu na záda...

Nachýlil se ten správný čas zhodnotit hudebně spestřený výlet do města běžeckému lyžování zaslíbeného. Úvodem bych chtěl říci, že moje krátká nepoetická epopej nebude zkreslena dojmem ze sledování jiných rozmanitostí, než je hudební přísun.

Losování, které jednotvárně zasazené do soutěže určuje pořadí kapel, se uchopil mlaďoučký zajíček naší kapely, který by se svou štěstěnou snad nemohl vylosovat jinou číslici než dvojku. Dobrá tedy, první DOORFACE, druzí my, třetí 4% kapela a čtvrtí Post pubescentos. Doorface jsme jednou pozvali i k nám, do krásné Lomnice s o něco méně krásnějším Rockovým klubem Aion... věděli jsme proč... Trošku mě překvapili tím, že předvedli ještě něco lepšího než onehdá v Lomnici, a v tu chvíli mi bylo jasné, proč jsme hráli před nimi... dnes však ne... chlapci nám udělali něco víc než perfektního rozehřívače publika a na nás bylo jak se toho chopíme. Dálnice byla na pódiu ve znamení basové kytary, jelikož mi připadalo, že ji snad taky držím v ruce ... jen jsem nechápal, jak jsem mohl znát Brkovi party... uf, konec písně a basovku posílám z odposlechu do nižších amplitud hlasitosti. A Tom, jejda zapomněl, tak asi bude chtít Brka kontrolovat, jestli mu to jde dobře, jelikož u té Anglicko-české písně, opakuji Anglicko-české, má na to někdy i dost času, když se teda zrovna nepředvádí při svých eroticky nadýchaných pohybech samečka, co chce ulovit nějakou - nejlépe zadanou - samičku opačného pohlaví a nečlena fanklubu 4% kapely, který už se za ním pomalu drásal na jeviště.. to měla být trošku nadsázka, promiň Tome. Zato Brko, ten si liboval v ústraní světel, zvuku činelů a pod přímou palbou nažhavených očí poroty, která hledala nejlepšího baskytaristu.. hledala, ale u nás nenašla... no možná kdyby věděla, že to držíš rok a půl v ruce, tu baskytaru, třeba by byla jiného názoru... ale to už se hrála Královna niemandů... a ondra zabředl do nové specialitky, kterou společně s naším frontmenem vymysleli, aby se tam za námi nenudil... vysvětlit to neumím, tak až ho uvidíte - jednoho nebo druhého, zeptejte se ho... budou rádi, že se o ně někdo zajímá a příjdou na jiné myšlenky, než je myšlenka jak dělat dobrou hudbu.

Romantik se romanticky na konci odvázal a neumělým poskakováním na pódiu měl imitovat párek klokanů, kteří se chystají, po té co si do vaku narvou svoje kytary, věnovat pouze kontaktu z Očí do mikrofonu. Oči, do kterých občas někdo skočí, i když tedy na to je choulostivější Fiasko, byly sice předposlení skladbou zahranou pro pány porotce a paní dramaturgini, nicméně se mi to v tomto blogu dramaturgicky hodilo až na konec, tak jsem to sem dal takhle.

A ocenění? Těmi byli po zásluze všichni..... a někdo, ač zatím skrytě, i trošku víc... a to by Vás mohlo být příště na Rampě v Jablonci nad Nisou taky... víc. Raketou se v tomto kole stala kapela Post Pubescentos, která po dosažení orbitu bude pokračovat ve finále Hvězdné hry....

Dnes bych chtěl napsat jen pár řádků. Budou to řádky, které se spíše než větám, budou podobati holým slovům.

Před nedávnem si náš frontmen pořídil pár věciček, které posunuli zvuk běžné kytary našeho dosahu, do sfér o pěkný kousek výš.... a tak, i přes nepříznivou situaci finančních trhů a české ekonomiky, jsem se rozhodl učinit obdobnou věc. Vědom si toho, že to bude cesta strastiplná - neb přesvědčit blízké o důležitosti mých úvah bylo složité - a technické možnosti, s ohledem na moji trpělivost, nedávali přílišnou naději k úspěchu. I přes všechny tyto rozpory padlo rozhodnutí, zakoupit si nové snímače k mému SHERATONU II, na kladný pól AlNiCO magnetu. Už týden dopředu jsem se rozklepal, při pomyšlení na technologii výměny, ovšem Pan Macho mě ujistil, že to chce trošku trpělivosti  a jde to. Tak jsem si dal s trpělivostí záležet a po 5 hodinách - samozřejmě i s nucenými přestávkami - bylo dílo dokonáno a nezbývalo než se zase klepat, zda je vše správně .... do další zkoušky.... nevydržel jsem a otestoval funkci alespoň multimetrem.... 25mV při úhozu na " Éčko" mě přesvědčilo, že je vše v pořádku a spánek byl o to klidnější.

A zkouška?

Konečně slyším z kytarového komba to, co slyším bez něj při přiložení ucha k lubu kytary.... je prostě přeneseno to, co je typické pro mojí kytaru... je vytaženo to co pan "Epiphone" nedokázal... avšak Pan Macho s jeho R.M. pickups ano.... Toť mé dojmy z první zkoušky, která proběhla jen ve dvou kytarách, kytarách ozdobených těmito šperky.... nezbývá než věřit v to, že tyto šperky nepřinesou "jen" balzám našim uším, nýbrž nějaké to ovoce také naší kapele... ale to už bude záviset hlavně na tom, kolik péče v dobách blízkých věnujeme těmto, nyní povýšeným, nástrojům....