Jako je to fráze. Kapela přeci není jako rodina. Ale když už jste v té kapele pět let, začíná to trošku být pravda. Společně trávíte nakonec víc času, než s kýmkoli jiným. A jsou tu další paralely. Dát dohromady dobrou rodinu a nebo kapelu je velké
umění a velká náhoda. Už jsem tomu ani nevěřil, ale přeci jsem se po třicítce dočkal. Teda té kapely.
Ale pak to přišlo. Jeden z kapely končí - kvůli rodině, kterou se rozhodl založit. No co, nic se neděje, najdem náhradu a jedeme dál. Tušil jsem, že to nebude jen tak. Že se to třeba možná vůbec nepovede. Nám se to zatím nepovedlo. (Jak neskonale těžší
musí třeba být přijmout do rodiny osvojené dítě. Někoho, kdo tam není od přirozeného začátku. Klobouk dolů před všemi, kdo to dokázali.)
Když někdo odejde z rodiny, je to vždycky bolestivé. V kapele je to podobné - ale pořád je to jenom rock'n'roll. Naštěstí.