Na tuhle akci sem se těšila jak malá holka už hodně dlouho, RA sou prostě srdcovka :). Takže konečně byl pátek šestýho a bylo načase vyrazit směr Praha. Něco kolem šestý nás s Terkou vykopávaj z auta na Černym Mostě a protože akce má začít už v sedm, bereme to celkem rychle k metru, kde už na nás čeká Winters. K Roxy dorazíme těsně před ofišl začátkem akce, ale i tak tam je ještě dost slušnej zástup lidí. Pár vypočítavejch jedinců má po kapsách nějaký ty lupeny navíc a protože akce je beznadějně vyprodaná, rozjíždí se celkem solidní obchod „ber za několikanásobnou cenu nebo to udám někomu jinýmu“. Když se dostáváme dovnitř, klub je podle mejch očekávání totálně zacpanej a venku ještě pořád čeká dost lidí. V tu chvíli se nám ještě zdá jako dobrej nápad hodit si věci do šatny, i když fronta začíná už u vchodu. Čekání je nekonečný a navíc začínáme s Terkou lehce propadat panice kvůli předprodeji lístků na Strike Anywhere, kterejch je jen omezenej počet. Házíme teda naše věci na bedra Winterse (díky, žes to tam přetrpěl i za nás,kámo ;)) a cpeme se všema těma lidma zase zpátky nahoru. Lístků je naštěstí dost :). Mezitím do toho začínaj řezat Plus Mínus, takže se zase rveme už dost nasranejma lidma až uplně dolu. Chlapci to slušně rozjeli a je vidět, že si akci užívaj. V celym klubu už začíná bejt dost vydejchanej vzduch a tak se zatím držíme v bezpečný vzdálenosti od kotle a doplňujeme tekutiny :). Na Terku všechen ten mix hudby, chlastu, antibiotik a vzpomínek z RfP (kde čirou náhodou taky hráli Plus Mínus) zapůsobí dost silně a jako správný emo začne ronit slzy. Nefalšovaný a ještě se u toho směje :D. Pomalu doznívaj poslední tóny závěrečnýho songu a z repráků nás bombardujou Rage Against The Machine svým agresivním levičáckým stylem. Znamení, že se za chvíli začne dít něco velkého :). U baru potkáváme kámoše, takže čekání ve frontě není tak dlouhý. Před podiem už začíná bejt docela fest narváno. Na nic nečekáme a snažíme se dostat co nejvíc dopředu, ale moc se to nedá. Dávám rychlýho exáče a ještě klasicky dopíjim po Terce, za což sem o několik minut pozdějc neskutečně vděčná, protože to kromě 4 kafí byly jediný tekutiny za celej den co mě zachránily od jinak jistý totální dehydratace. Nacházíme se někde na levý straně celkem daleko od podia a narychlo se domlouváme, že se budem držet u sebe a hned jak to bude možný zaberem lepší flek v prvních řadách. Rise Against si dávaj na čas a lidi začínaj bejt nervní, nikdo se za žádnou cenu nechce hnout ze svý těžce vydobytý pozice. Konečně z podia mizí všichni technici a na scénu doslova vlítnou RA. Svůj set zahajují jak jinak než songem Collapse, čímž dokazují, že svůj politickej punk-rock myslej vážně. Dav okamžitě reaguje a konečně mám prostor dostat se do kotle :). Během několika sekund se mi Terka ztrácí z dohledu a do konce akce jí už nezahlídnu ani jednou. Snažím se udržet v centru kotle a zjišťuju, že sem tu skoro jediná holka. RA nás moc nešetřej a hned jako druhej song dávaj State of the Union, čímž se atmosféra ještě umocní. Dost lidí už teď utíká z kotle a i přesto, že jsem každou vteřinu někde jinde, jsem ve svým živlu a fakt si to užívám ;). V kotli je i dost na první pohled vykalenejch lidí neschopnejch to všechno ustát a tak neustále zvedám někoho ze země. Po čtvrtym songu teplota v kotli rapidně stoupá, necejtim už téměř nic jinýho než lidskej pot a moje plíce se musej spokojit s omezeným přísunem vzduchu, protože nadechnout se na plno je prakticky nemožný. Na podiu je čím dál víc lidí a probíhá docela zběsilej stagediving. RA to ani moc nevadí a Tim se dokonce pokouší navázat konverzaci s jakýmsi týpkem snažícím se dostat k mikrofonu. V tuhle chvíli jsem se docela pobavila, na otázku „What´s your name?“ týpek zařve do mikrofonu „Hey,hey!“ a mizí z podia. Tim to přechází smíchem a všem nám sděluje jak je hrdej, že tu může bejt. Následuje Chamber the Cartridge, čímž je překročena zhruba třetina setlistu a vlhkost vzduchu už nemá daleko ke sto procentům. Zdá se, jako by to nikomu nevadilo a i já si užívám každou vteřinu, ikdyž už na sobě nemám suchýho vůbec nic. Při mý oblíbený The Dirt Whispered cejtim, že mě pomalu začíná opouštět hlas, ale stejně zpívám, co to dá :). Po dalších dvou peckách Audience of One a Blood to Bleed začíná docházet dech i samotnejm RA a dávaj si menší voraz. Po chvíli na to ale vlítnou s ještě větší vervou a když spustěj Savior, největší hit z posledního alba Appeal to Reason, rozezní se takovej řev, že Tima na chvíli vůbec neslyším. Nakonec skoro celej song odzpívá nadšený publikum a z lidí se stávaj jen rozmazaný šmouhy. Takový chvíle bych si užívala do nekonečna a radši v tom kotli umřela, než vylezla ven ;). Podmínky už začínají bejt docela tvrdý i pro silný nátury a RA se přizpůsobujou pomalejším leč velice oblíbeným Prayer of the Refugee, jako takovou emotivní tečkou na zamyšlení. Poté mizí do backstage, ale je víc než jasný, že o přídavek nás nepřipravěj a lidi se o něj hned začínaj hlásit. RA spokojeně vyhlížej z backstage a nejdřív klasický „One more song!“ nechávaj bez odezvy, ale po jednotným řevu „Rise Against,Rise Against..!“ se nenechaj dlouho prosit a naservírujou nám první klidnější akustickej přídavek. Jen co se rozezní první tóny Swing Life Away, přichází na podium dvě slečny a Tim dostává na každou tvář jednu pusu. Úplně z toho zapomíná hrát a z davu se ozývá nadšenej řev plnej uznání. Po chvilce se Tim konečně vzpamatuje,otře si obě tváře,odflusne si (:D) a song dohraje už bez přerušení až do konce. Následuje emotivní Hero of War a každej si může vyřvat hlasivky. Najednou je podium znova prázdný a zdá se, že publikum z toho šoku zapomíná angličtinu a vzmůže se jen na „Ještě,ještě…!“. RA se však naposled vrací a encore number two načínají s Dancing for Rain, ale po několika vteřinách jako by si to rozmysleli a dávají prostor Timovi na proslov k davu. Ten se naposled ujišťuje, že jsme si akci užili a jakožto svým fanouškům nám věnuje Give It All. V kotli se opět rozjíždí docela slušný peklo a podium je plný lidí, který za žádnou cenu nechtěj slízt, až v jednu chvíli zasahuje Roxy security. Přichází na řadu už opravdu poslední song Ready to Fall a v jednu chvíli tu máme zpestření dvěma holejma zadkama vystrčenýma neznámejma týpkama na lidi. RA se naštěstí neurazili a všechno dotahují až do nejlepšího konce :). Éterem se zase rozezní RATM a všichni se hrnou k šatně. Tím končí ta lepší část večera. Ještě pořád nikde nevidím Terku, ale ve frontě potkávám Winterse a podstupujeme další nekonečný čekání. Vzduch je tu snad ještě horší než v kotli a ze stropu začíná doslova pršet. Po tři čtvrtě hodině sem fakt ráda, že na mě přichází řada a snažím se dostat ven. Po cestě nacházím Terku, která vůbec nevypadá, jako by právě vylezla z kotle. Konečně se dostáváme před klub. Převlíkám se do suchejch hadrů a když tak pozoruju lidi vylejzající ven, říkám si, že někdo nezasvěcenej by si moh klidně myslet, že jsme všichni byli na bazénový party :D. Každopádně tuhle akci sem si dost užila a mám RA zas o něco radši :).