Odzvonilo popíjení na teráskách letních kaváren, nezbytným vdavkám v ulicích „Pilsnercity,“ i bosým chodidlům bořícím se do horkého písku. To vše balíme do podzimních kabátů na podporu třinácti stupňových jatek. Sbalit letní modýlky, plavky a gumová monstra je k závěru sezóny nevyhnutelné. Tradičně sezónní záležitostí jsou také rozchody. Zakončujeme věty tečkou, ať už měly krátké čí delší rozpětí. Co nás v tomto případě může uklidnit je fakt, že za každou tečkou většinou následuje další věta. Prvními krůčky bývá změna účesu, koupě nových bot či obohacení „empétřimena“ o nový play list. Naskýtá se tedy otázka, jak pod rouškou tmy oprášit legendy o znovunavrácení do společenského života. A my víme, že najít je dnes není těžké, neboť co neví navigace, s tím pomůže strejda Google a teta Wiki. Velkým omylem býval icq vyhledávač, jenž nebyl ani po třech náznacích schopen najit odkaz, natož pak správnou cestu zpět. Když už nám s hledáním nepomůže technologie, vyběhněme do terénu.

Plzeň totiž nevyniká jen výrobou piva, ale také počtem večerek na jednu ulici - které brázdí hlavní, i ty vedlejší třídy. Dále počtem revizorů na jeden vagónek - kteří vás zákonitě oberou o poslední drobné v kapse, v neposlední řadě je to počet počítačů na jednu domácnost a music clubů či nočních barů, kde za pouhých dvacet korun obdržíte náramek se jménem podniku, v horším případě razítko s obrázkem smějícího se oslíka. Na své si přijdou i fandové striptýzových barů. Pokud si připlatíte, získáváte příjemný bonus v podobě pozornosti barmanky. Drink je u vás málokdy před vypršením limitu na parkovacím automatu. Podobně vám zpříjemní večer i zdánlivě obyčejný barový pult bez schůdku, který vás chtě nechtě přinutí vyskočit na bar a potupně předložit občanský průkaz :D  Což mohu přidat na seznam věcí, které mě na těchto místech plní úzkostí…

2 hodiny ráno, hudba je moderní a krásná, vaše kroky vede Rihana a laciný „sex on the beach.“ Atmosféra je nekontrolovatelná, parket houstne. Cílové skupiny šestnáct a výš s levnou vodkou v ještě levnějším „džusu“ si - za pár hodin, ne-li minut - v kulturně společenské oblasti parketu utvoří hlouček tanečníků, jejichž kreace mohou bez řádné hladinky etanolu v krvi připomínat kroky, které hraničí s gymnastikou a klasickým lyžováním. Čas od času se zpoza kouře a světel reflektorů mihne opravdový tanečník. Součást barové desky je vždy několik obtloustlých cizinců, s nimiž navázat konverzaci není příliš těžké. Na druhou stranu je někdy těžké rozpoznat, zda jste vybrána z davu díky načepovaným promilím, bujnému poprsí či konverzaci, která po chvíli  postrádá jak zvídavost, tak literární podtext. Pokud skulina v konverzaci přetrvá, není lepšího řešení, než se ubrat k parketu a přidat se k jakékoliv  skupince tanečníků. Ve svém vlastním zájmu se vyhýbejte „grupě“ o třech či více slečen u jednoho „borce“.  V momentě, kdy chlapec pustí pohled vaším směrem, ke střetu dochází prakticky okamžitě.

O dvě hodiny a krabičku cigaret déle a „pé es“ osmdesátá léta se vrací! Snad alespoň tentokrát nedojde na Davidova céčka…! Barmanky jsou nevrlé a po tvářích jim stéká kdysi hezky namalovaný obličej - i hloučky dobře vypadající chlapíků oddělují opilé od těch úplně na mol. Lehkým i zábavným krokem  zároveň, se pak ubírají vstříc brzkým radovánkám. My, které jsme zvolili cestu „spolupařmenů“ se občas probudíme v té či oné práci, hlava bolí, slina od úst vytvoří malý bazének na koženém sofa a dětská plena, pod kterou jste pravděpodobně dospali zbytek rána probouzí „ričbeka“ u vašich nohou. Nezbývá, než vstát a doufat, že lidi, které budete ráno míjet kolem sebe, už nikdy neuvidíte:D