chtěla bych změnit svět,ale nedokážu změnit ani barvu fotky...

21.03.2010

uděláme malou sondu do našich těl. když ti pohladím slezinu, ty mi zmáčkneš žlučník. namasíruju ti ledviny a ty radši nebudeš šahat na moje játra. popraskáme pár plicních sklípků, jen tak, je to zábavné a obloukem se vyhneme srdcí. nás obou. protože tam možná nejsou a to nikdo nechce vědět jistě. to nikdo nechce vědět. trávícímu traktu se taky vyhýbáme. co kdyby se nějaký ten klk protrhl a na nás se vyvalila všechna ta jídla. vztek k snídani. posměch a pohrdání k obědu. ponížení k večeři. a potom anonymita, půlnoční svačinka. ta přítelkyně, miláček, který nás nechce opustit. možná kvůli ní si stále nejsem jistá, jestli tady jsi, Olivere. jestli si vůbec někdy byl. ale ty anonymní hrátky po večeřích... ani my nechceme opustit ji.

jediné, co opustíme s radostí, je naše cítění.

rychlý úder a cítění je v bezvědomí. zavřeme ho do sklepa nebo na půdu, někam na okraj. cítění s lidmi..

a pak snídáme vztek. a bijeme malé děti. bereme jim tatínky a maminky. bereme jim iluze. bereme jim pastelky. bereme jim vše a nedáváme nic na oplátku. jenom posměch nad jejich nemohoucností. protože to jsou jen děti. nic si nepamatují a nic nevnímají, nic nechápou a noční můry mají jenom z televize.

a ponižujeme sami sebe. nakonec nemáme žádnou hrdost, sebeúctu a touhu. to je velmi smutné.

víš co? zkusíme to. dotkni se mého srdce a já se dotknu tvého. třeba nebudeme zklamaní. a třeba nám to bude jedno. vždy můžeme předstírat, že se nic nestalo, a ztratit sebeúctu. být lhostejní. ale ráda bych zjistila, jestli tam jsi, Olivere, aspoň teď.

a zítra posnídáme jogurt, jo?

whats wrong with a little destruction?

09.03.2010

smazat se z budoucnosti, smazat se z minulosti, být jenom chvíli, zapomenout na večer, zapomenout na pár protančených nocí, smazat se z minulosti, smazat se z budoucnosti, nikdy se nenarodit, nikdy neumřít, nemyslet na slávu, nemyslet na čísla, nemyslet na teplo, nemyslet, nemyslet, nemyslet, je to špatná karma, je to pomatení smyslů, je to pár černých košil, které nikdy nesvlečou vzpomínku přitavenou k tělu, smazat se z řádku znaků, smazat se z partitury not, smazat se z jizev, smazat se z deště, zmizet v oblaku prachu, zmizet s výstřelem zbraně, zmizet s prásknutím biče, zmizet s cvaknutím na klávesnici, zmizet, nikdy nebýt, být vždycky, být napořád, být živě, být tvrdě, být až na kost, nebýt, nevím, mé být či nebýt, bít či nebít, beat, smazat se z budoucnosti, ano

...tahleta nina...

Mám tajemství před světem, a tak by mě zajímalo, jestli je Bůh a jestli ví všechno, jestli je všechno Bůh nebo světlo.

chci tě oplodnit sebou, svou podstatou, chci tvé znovuzrození z mojí myšlenky, chci tvoji bytost zničit, pohřbít, exhumovat, milovat, chci tvoje myšlenky ve své hlavě, chci tvoje počkej za moje kurva, chci absolutno a tak tvořím nového člověka, jiného, z těch starých a rozbitých těl a slov a můžete mi říkat vědec viktor frankenstein, chci moje já exportovat do toho druhého, do toho před zrcadlem, v ohnisku dění, já

já

jsem

idiot

I am the passenger.

05.03.2010

Našla jsem mámin deníček. Já jsem Petruška, Jiřík je můj lovely bratr.

Řekla jsem:

21.6.1996: " Tučňáci neměli iglů, protože bydleli na ostravsku."

21.6.1996: " Pán snědl celý domek a na hlavě mu zůstal komín."

17.3.1996: Jiřík: v kostele dával peníze do košíku a volal: " Peníze! Košík! Hurá! Končí!" (mše).

27.3.1996: Petra se pohádala s Dominikem, fňukala a prosila mě: " Mami, řekni DOminikovi, že je blbec." Když jsem jí nevyhověla, tak prosila: " Maminko, prosím tě, dovol mi říct mu, že je blbec. "

14.5.1996: Peťulka viděla vázičku s růžičkami. Prohlásila: " Jé, to jsou krásné růžičky! Mami, dřív než umřeš, dáš nám to? " (btw: ta váza ani nebyla naše.)

červen 96: Jiřík si dlouho prohlížel jednu malou holčičku. Ptala jsem se, jestli se mu ta holčička líbí. Odpověděl : " Nó, svetr."

22.8.1996: " Petřičko, ty jsi dneska celý den moc hodná." " No, před obchodem jeden pán říkal chlapečkovi, že má být hodný, tak jsem si UVĚDOMILA, že budu hodná taky."

1.10.1996: Jiřík brečí a Petra tvrdí, že ji bije. Já: " Vždyť ale pláče on. Ty jsi mu ublížila?" Petruška: " No my si ubližujeme oba spolu. On mě bouchnul, tak jsem ho za to tak pohladila, až brečel."

listopad 96: " Babička bydlí blízko Losin, ona ráda losuje. V soutěži chce vyhrát červený Mercedes."

listopad 96: ... Maminka je ovečka, tak jak se říká tatínkovi? " Berňák!"

listopad 96: ... Tatínek je lev, jak se říká mamince? " Levice!"

prosinec 96: Martinka: " Petři, co bych chtěla k Vánocům?" Petra: " Fronteru co má táta." " Víš, Petři, Frontera stojí moc peněz." " To nevadí, to je od Ježíška, to je zadarmo."

8.1.1997: " A na snídani bych chtěla vajíčko, ale bez bílku a žloutku."

listopad 97: Jiřík: " Co je to startky s vidlem?" ( Startky s filtrem)

listopad 97: Vařila jsem bramborové šišky. Jiřa: " Mami, co vaříš?" " Takové šišky." " To budeme dávat o Vánocích na stromek?"

prosinec 97: Jiříček: " Mám agentní kalendář!" myslel adventní.

12.12,1997: Petruška: " Naše maminka rohlík nejdřív podřízne a potom ho namaže."

14.12.1997: Jiřa: " Ten nananananas mě překvapil jak chutná." 

22.5.1998: Já: " Jiříčku, nakresli obrázek." Jirka: " Já budu kreslit až zítra, to budu mít 4 roky a budu velký, dneska mám tři, tak jsem malý a kreslit nemusím."

červenec 98: V Orlové u babičky, Jiřík přiběhl na zahradu a volal: " Mámí, Petřička spadla na schodech!" Ptala jsem se kde ( na schodech do horního bytu, do sklepa, venkovních..) Jiřík ukázal k domu a křičel: " No přece tam, v Orlové!"

22.5.1998: Petřička mi donesla barevnou hliněnou kuličku zlomenou na dvě poloviny a říká: " Mami, Jirka tu kuličku rozkous." Jiříček: " Né! Já jsem na ni tak lehce šlápnul zubama a ona se sama zlomila!"