Tenhle příběh byl náhodně sestaven během deseti let punku Těhotnýho Yežga. Písně jsou poskládány v pořadí, v jakém vznikaly s tím, že poslední dvě jsme už bohužel nestihli nazkoušet. Původně šlo o třídílnou sérii o starý kurvě, ale při pátrání v archivech jsem zjistil, že jsem nevědomky napsal o dva díly víc. Takže příběh začíná už v pubertě hlavní hrdinky a my máme možnost nahlédnout do její zraněné dívčí duše o trochu hlouběji, než doteď.

 

 

Děvka na rozpálené plechové střeše

 

Julie byla mladá a krásná dospívající dívka plná snů a radosti ze světa kolem sebe. Milovala květiny, ráda se procházela rozkvetlými stráněmi pozorujíce při tom luční motýly. Nebo se brouzdala v nedalekém potůčku až k lesu, kam chodila trhat maliny a sbírat borůvky. U chlapců z vesnice byla pro svoji veselou a kamarádskou povahu oblíbená.

    Pokaždé, když na návsi vyrostly stánky a večerem se začaly linout první tóny pouťové diskotéky z místního obecního sálu, oblékla si svoje nejlepší květované šaty, obula střevíčky s mašlí a do vlasů si protkala pár kopretin a vlčích máků. Nikdy neměla nouzi o tanečníky. Chlapci se předháněli na parketu, u baru, někteří i na záchodech, ale Julie si žádného z nich nepustila příliš k tělu. Přišli jí nudní, nemastní neslaní vesničtí balíci. Její romantická duše volala po malíři, nebo básníkovi, uprchlém z rušného velkoměsta do lůna panenské přírody. Volala po člověku, co ocení všechny krásy jejího světa. Co ji bude něžně a džentlmensky svádět, ne jako místní hoši, kteří za vrchol předehry považují hod do sena s plácnutím přes zadek……

 

Není

 

Ó, není, není, je to k uzoufání

 

Není, není, na světě správnej chlap

není, není, kdo by mě směl mít rád

není, není, a holky se mi nelíbí.

Jeden chce mít stříbrnej cadillac

druhej zas rád na vlasy dá si lak

třetí má splín, a svalovci mě netrápí.

 

Zůstávám sama, ráno když vstávám

doufám, že ten můj vysněnej číhá

budu s ním chodit, za ruce se vodit

a doufat, že jednou mi pusu dá ...

 

Není, není, takovej skvělej kluk

není, není, tón, co nevydává zvuk

není, není, ten, co mě vlasy rozcuchá.

Kdo by mi dal pod třešní hubičku

na borůvkách, vyhrnul sukničku

není, není, kdo mi kožíšek vyklepá.

 

Ó není, není, je to k uzoufání

 

 

 

    Život na vesnici Julii uspokojoval jen částečně. Stávala se z ní dospělá plodná žena a čím dál více si uvědomovala, že jedině ve městě ji čeká štěstí a mladý krásný princ. Opustila svůj pokojíček oblepený plakáty tančících hochů a vydala se do světa. Jako vyučená kadeřnice si rychle našla práci v krajském městě a za uspořené peníze si pronajala garsonku na sídlišti. Život se jí zdál tak snadný.

    V práci si našla první kamarádku a společně s ní začala poznávat noční život velkoměsta, které ji svými diskotékami a večírky naprosto učarovalo. Aniž by si to uvědomila, uběhlo několik let a několik krátkých známostí a dívka s lučními květy ve vlasech slavila pětadvacáté narozeniny. A oslava to byla krásná. Konečně měla po svém boku vysněného prince. Kristián byl jako kdyby jí vypadl z dívčího plakátu. Urostlý, sečtělý s nadhledem a nedbalou elegancí kavárenského bohéma. Prostě dokonalý idol jejího dospívání. Po dvou měsících se konala velká svatba a novomanželé si z útulné garsonky vytvoříli hnízdečko lásky.

    Julii se plnil její životní sen. Byla dokonale šťastná. Minulo pár měsíců, báječné líbánky pomalu dozněly a život se ustálil do vyjetých kolejí. Dál šamponovala paničkám hlavy a zatímco její princ filozofoval s bohémskými přáteli nad šálkem kávy, potažmo lahví absintu, pečlivě se starala o teplo domácího krbu a uspokojení svého báječného muže. Ze začátku jí ani nevadilo, když se vrátil domů nad ránem v absintovém deliriu a mezi dveřmi ji seřval a proplesknul. Byl to přece umělec. Velká rocková hvězda o kterou se dívky perou a pro kterou si řežou zápěstí. Když to bolelo, dala si potají sklenku nebo dvě z pečlivě schované lahve vína. A když pán domu odjel na štaci, sebrala se a šla s kamarádkami na zákusek a kávu…

 

PESTROBAREVNÁ

 

S holkama na kafe do cukrárny dneska jsem si zašla

větrník, espreso, minerálku, pěkně jsem se načla.

S holkama na kafe do cukrárny, čtyři malý rumy

v poledne pod obraz a pusu plnou chewing gumy.

 

Žvejkací, po tý se prej nezvrací.

Jsem pestrobarevná

pestrobarevná víla

Jsem pestrobarevná

třikrát jsem blila

 

Teď pláču na záchodě, můj starej byl dřív doma

hned, jak jsem otevřela dvéře, cítil to aroma.

Teď pláču na záchodě, smejvaj se mi šminky

k srdci jsem si nebrala dobrý rady od maminky.

 

Jsem pestrobarevná

pestrobarevná víla

jsem pestrobarevná

pozdě jsem doma byla

 

Jsem pestrobarevná

a jsem na zcestí

sem pestrobarevná

dostala jsem pěstí

 

 

    Poskočme několik let dopředu. Julie už není tak šťastná jako dřív. Žije zase sama ve své garsonce, která už nepřipomíná vysněné hnízdečko ale spíš temnou kobku se šedivými záclonami. Kristián je v trapu, po jedný štaci jí suše oznámil, že si našel přítelkyni a že se spolu stěhujou do vily v lepší čtvrti nad městem. Než stačila říct slovo, byl pryč a s ním i její velkej sen. Zanechala mizerně placenou práci kadeřnice a protože byla zvyklá na jistý standard, začala si vydělávat jako barmanka. Přes den teď zase ona vysedávala po kavárnách a večer nalévala předražené džusy s vodkou holkám na baru v místním tanečním klubu. S přibývajícími vráskami na tváři však neodvratně nastala chvíle, kdy ji mladší kolegyně pomalu odtlačily na pozici myčky skla a děvečky pro všechno. Zábavní průmysl tohoto druhu má jistá pravidla a ani s Julií se moc nepáral.

    Když postupně přišla o všechny úspory a pronájem garsonky už byl nad její možnosti, vrátila se s ostudou domů. Jako nezaměstnaná samoživitelka, rozvedená a se stopami předchozího života ve tváři nebyla v rodné vsi přijata právě vřele. Chlapci už se o ni neprali, babky na návsi na ni nenechali nit suchou a práci sehnala jen v místním kravíně a to ještě po dlouhém vstupním pohovoru s hlavním agronomem Chrástkou, pověstným prasákem a největším notorikem v obci.

    Život na venkově už nebyl tak barevný a bezstarostný jako dřív. Po půl roce dojení krav a kydání hnoje se jednoho dne  sebrala, stopla si první auto a nechala se odvézt pryč. Pryč od té zabahněné lůzy, pryč od krav a much a krepsilonových vesnických zábav.

     Řidič bavoráku ji vysadil na poslední benzince před hranicí s Německem. Za zbylé peníze si koupila krabičku cigaret a řídký kafe z automatu. Začala se jí zmocňovat panika z nastalé situace. Co bude dělat? Bez peněz, ubytování, na sobě jediný džíny a v kabelce dvoje náhradní kalhotky. To dopadla. Z městské paničky se pomalu přes noc stala houmlesačkou.

    Z neradostného rozjímání ji vyrušil křik. Vyšla se nadýchat čerstvého vzduchu a dát si cigáro. Na návsi příhraniční obce postával hlouček opilých mladíků sledujících hádku dvou žen. Zatímco ty si rvaly vlasy a hystericky si škrábaly obličeje, chlapci je povzbuzovali a někteří dokonce sázeli na vítězku. Vzduchem létaly půllitry a nadávky až se rozrazily dveře neóny ozářeného podniku, před kterým se vše odehrávalo a z nich se vyřítil dvoumetrový svalovec, který vběhl do davu. Návsí se rozlehl silný ruský dialekt a bylo po všem. Mladíci naskákali do luxusních aut a výtržnice nechali svému osudu. Rozzuřený polykač steroidů chytil každou do jedné ruky a odtáhl je dovnitř.

    Julie se šla po chvíli podívat blíž. Opatrně se propletla chodníkem pokrytým výkaly a střepy a stanula před velkou výlohou zaplněnou pulzujícími logy a rudými srdci. Do očí jí modře zablikal nápis: HLEDÁME SPOLEČNICI – UBYTOVÁNÍ ZDARMA

 

ŠTĚTINA

 

Máš podmanivej hlas a ukrajinskej pas 

a koktejly si kupuješ za dolary

upravený knír, jsi statný bohatýr

a dnes mě zaplatíš pro svý kamarády.

 

Už se celá třesu a hladím si bříško

už se celá třesu a ty dobře víš to:

Že spodní prádlo nenosím

knedlíky vařit neumím

 

Na toaletách do nosu bílej prach

a na baru šampaňský od Ivana

jsem nóbl štětina a drápky zatínám

dnes večer do jednoho mladýho Dána

 

To, že jsi stará nikomu nevadí

a že jsi ošklivá, šminky to zahladí

pánové z východu, i ti ze západu

tě totiž většinou viděj jen zezadu

 

 

    V nové práci se Julie zaběhla poměrně rychle. Nebylo to nic, co by už dávno důvěrně neznala, jen teď seděla z druhé strany baru než tomu bylo dříve. Chodili za ní různí zákazníci, ze kterých se časem vytvořila stálá klientela postarších movitých pánů, povětšinou z německého příhraničí. Nebyli to sice žádní velcí krasavci, dokázali však dostatečně ocenit kvality služeb, jež jim poskytovala. Byl mezi nimi ale jeden, který z jejich řad vyčníval. Jmenoval se Ivan, byl to podnikatel odněkud z východního bloku, který provozoval síť restaurací a úspěšnou modelingovou agenturu.

    Při jedné obchodní transakci se od něj nechala přemluvit aby s ním s příslibem zářivé kariéry v modelingu odjela zpět do krajského města. Ivan dal majiteli podniku tučné odstupné a naložil si budoucí hvězdičku do přepychového mercedesu. Životem zmatená a sklamaná princezna měla před sebou vidinu lepších zítřků. Není ještě přece tak stará, tělo se moc netřese, poprsí stále drží tvar jako v sedmnácti a stopy času ve tváři zahladí vhodně zvolená kosmetika.

    Po příjezdu do města ji Ivan ubytoval v moderním čtyřpokojovém bytě v centru. Měla pro sebe prostornou místnost s velkou pohodlnou postelí a dokonce vlastní koupelnu. Spolubydlící co bydlely v ostatních pokojích ji přivítaly vcelku mile a netrvalo dlouho a staly se z nich kamarádky. Nejstarší z nich se jmenovala Aneta. Byla to tmavovláska exotického zjevu původem ze Španělska. Ráda se oblékala do kůže a kovových doplňků. Na první pohled sice vypada poměrně přísně, což podtrhoval její hluboký hlas s jižním akcentem ale ve skutečnosti to byla milá a přátelská sousedka. Další dívkou obývající apartmá byla sotva plnoletá Irina, trochu ještě holčička s pruhovanými podkolenkami, řasenou sukýnkou a upnutým růžovým tričkem halícím drobná pevná ňadra. Celé dny si pouštěla hudbu a tančila po bytě až jí blonďaté copy lítaly ze strany na stranu. A nakonec Silwia, korpulentnější asi pětadvacetiletá polská studentka výpočetní techniky a moderních technologií. Většinu času trávila ve svém pokoji před webkamerou při chatování s přáteli na internetu.

    Ivan Julii brzo uvedl do společnosti a představil ji svým kamarádům a obchodním partnerům. Už se nemohla dočkat, až se rozsvítí světla ramp a ona se poprvé projde po přehlídkovém molu. Dny utíkaly a stále nic. Ivan ji pravidelně navštěvoval v jejím pokoji a pokaždé přinesl nějaký dárek. Chlácholil jí, lichotil a sliboval, že se vše teprve chystá a že musí být trpělivá. Julie mu byla tak vděčná, vždyť ji vytáhl z příhraničního marastu a přivedl do tohohle paláce. Bezhlavě se do ukrajinského mužika zamilovala. Byla tu jen pro svého statečného zachránce a mecenáše….    

 

 

PRAMINO ROLL

 

Já mám dvě přednosti a žádný starosti

Ivan mi zaplatí nový fáro, já se mám, vždycky mu dám.

Ráno se navoním, jak to má rád už dávno vím

v poledne zazvoní u mých dveří, neotálím, běžím k nim.

 

Prodejná lásko, má sladká krásko

Má kožená domino, vzala sis dnes pramino?

Seš zdravotní sestřička, letuška i holčička

a já jsem tvůj pošťák – malej ruskej rošťák.

 

Mám rád holky český, jsou levný a moc hezký

za prachy ti splní každý přání, Eura mám, jsem velkej pán

Zpráskej mě do krve, budeš řvát jak poprvé

jsem slavný náčelník Tvrdý Péro, já jsem tvá Rybana.

 

Prodejná lásko, stárnoucí krásko

ty pitomá dilino, nevzala sis pramino

a teď budeš matka česko-ruskýho spratka

a tvůj chlípnej Rusáček zmizel jako obláček-

slehla se po něm zem.

 

     Vztah však neměl dlouhého trvání. Ze slibované kariéry modelky zbyl prach a Julie si uvědomila, že se živí tím, od čeho utekla. Ivan se vypařil hned jak zjistil, že je těhotná a vyhazov z podnájmu na sebe nenechal taky dlouho čekat. Nebylo tam místo pro svobodnou matku. Vše se zas opakovalo: garsonka na sídlišti, podřadná práce v supermarketu a noční šichty jako uklízečka vagónů na nádraží. Jen s malým Ivánkem byl problém. Těžko se pro něj shánělo hlídání, občas vypomohla sousedka, občas sestřenice žijící na vedlejším sídlišti.

    Julie si uvědomovala, že se jí život zase zvrtnul špatným směrem. Ale co s tím dělat? Bez pořádného vzdělání a s minimální praxí si nemohla moc vybírat. Začala se poohlížet po práci, která jí šla nejlíp. Vždycky se o ni muži zajímali a i když už měla na krku čtyři křížky, byla si jistá, že si klientelu najde. Na vlastní pěst to však moc nešlo. Zákony trhu jsou neúprosné a ten silnější má vždycky pravdu. Získala pár jizev a spálenin od cigaret, než jí došlo, že se sama neprotluče. Díky svému věku věděla, že musí nabídnout něco speciálnějšího, než standartní privátní služby.

    Trvalo dalších pár měsíců odříkání, než v místním tisku náhodou uviděla náborový inzerát do nového nočního klubu POUTA A ŘETĚZY. Úspěšně prošla sérií pohovorů s majiteli a zbavena všech iluzí o životě si opět oblékla saténový župánek….    

 

HELMUTAJULIE

 

Nandej si prádlo luxusní

a hlavně při tom neusni

rozpusť si vlasy, namaluj řasy

prohni se v pase, už čeká prase.

Tiše si slintá do kalhot

jeho Eura ti přijdou vhod

důtky si chystá, ty si buď jistá

evidentní je že, ti pěkně nařeže.

 

Svíjím, svíjím se ti u nohou, u nohou

svíjím se pěkně zmlácená

svíjím, svíjím se ti u nohou, u nohou

ty na mě děláš ramena.

 

Ňákou tu ránu přežiješ

po šichtě se pak opiješ

zavzpomínáš si na starý časy

byla jsi mladá, mělas ho ráda.

Teď končíš směnu v salóně

tiše brečíš na záchodě

chladíš si jelita, jsi stará ješita

zasloužíš akorát pořádně nařezat.

 

Ivánek spinká v kočáře

fotra mu chytli na čáře

teď shání právníky, neplatil alíky

plus jedno obvinění z loupežnýho přepadení.

Ty jsi svou krásu ztratila

dřív ses i chlapům líbila

teď viděj akorát jeden tvůj velkej klad

a to, že si necháš dobrovolně nařezat.