Muse 29.10.09 Berlín
23.11.2009
Do berlínského O2 Worldu jsem dorazil s dostatečným předstihem, abych se pokusil vyměnit svůj lístek na sezení za lístek na stání. Dáma ve středních letech, která seděla za přepážkou v Hauptkasse však byla neoblomná a tak jsem se musel vydat
postraním vchodem užívat si své VIP místo na tribuně. Po krátkém zdržení na baru jsem vystoupil na ochozy a pohled do vnitřku haly ve mně vzbudil lehký úsměv. Plocha na stání začínala asi metr od poslední řady sedaček a dělilo jí jen asi půl metrové
hrazení. V tu chvíli mi bylo jasné, že 20 minutový rozhovor s dámou, která vypadala, jako z půjčovny béčkových pornofilmů byl zcela zbytečný. V nestřežený okamžik jsem překročil zábradlí a vydal se do kotle. Lidí bylo i před podiem pořád poměrně málo a
tak jsem se dostal až asi do páté řady. Berlínská 02 aréna je o něco menší než její sestra v Praze, plocha na stání dokonce nebyla rozdělena na „stání u pódia" a „stání". Ani podium nebylo nijak přehnaně megalomanské a celý koncertní prostor tak působil
velmi útulným dojmem.
Jako předskokany si Muse do Berlína přizvali britskou pětici The Horrors. Jejich set začal chvilku po půl osmé a trval půl hodiny, během níž servírovali divákům kvalitní směs post-punku, psychedelie a hlavně shoegaze. Charizmatického zpěváka, který se ve
chvílích, kdy nestál u mikrofonu, procházel po pódiu s nepřítomným pohledem a rukama v kapsách svého černého baloňáku, jsem si nejen já okamžitě zamiloval. Atmosféře jejich vystoupení podstatně ubrala velikost prostoru. Vidět je v některém z berlínských
klubů, byl by to jistě několikanásobně větší zážitek.
The Horrors opustili pódium zhruba 10 minut po ohlášeném začátku akce, není se tedy čemu divit, že ochozy jsou stále poloprázdné. Během čekání na hlavní hvězdy fanoušci diskutovali, jak asi bude vypadat jejich nástup. Na pódiu se tyčily 3 mrakodrapy a nic
dalšího. Tyto mrakodrapy byly, jak se později ukázalo, projekčními plátny, které zakrývaly nástroje jednotlivých členů. Chvilku před devátou se rozeznělo intro, ve kterém robotický ženský hlas dokola opakoval „We are the universe, observing itself,
destroying itself" a na plátna běžela projekce, že to vypadalo, jako kdyby uvnitř mrakodrapů stoupaly zástupy lidí do schodů. S prvním úderem bicích úvodní „Uprising" plátna spadla a na pódiu zůstaly 3 kvádry. Uprostřed každého z nich byla klec, ve které
stál (v případě Doma seděl) jeden ze členů kapely, horní polovina byla z led panelů, na které běžela projekce po zbytek koncertu a dolní polovina fungovala jako vysouvací plošina, na jejímž vrcholu byla zmiňovaná klec.
Doporučuji podívat se na video a na fotky třeba zde:
http://www.youtube.com/watch?v=yX7xRcu1CSU&feature=related
http://www.flickr.com/search/?q=muse%20O2%20world%20berlin&w=all&s=int
Z těchto klecí Matt, Domi a Chris vylezli až během třetí „New Born", kdy už byla na nohou takřka celá hala a skákalo se i v ochozech. Koncert nabral hned od začátku velké tempo a nepolevoval ani s následujícími „Map of the Problematique" nebo
„Hysterií". Pořádného oddechu se fanoušci dočkali, až když Matt zasedl za klavír a zazněla „United States of Eurasia", která byla jedním z nejsilnějších okamžiků večera. Po ní následovala další pianovka „Feeling Good", při které jsem si připadal jako na
koncertě Beatles, protože jsem díky kolem stojícím polským fanouškům Mattův hlas takřka neslyšel. Po této písni předvedl Dom s Chrisem jam na vysuté plošině, který fanoušci pojmenovali, podle místa, kde poprvé zazněl, jako „Helsinki Jam". Vystoupení
gradovalo hitovkami „Starlight" a „Plug in Baby", při které se do sálu rozlétaly obrovské nafukovací balony, které fanoušci během chvilky propíchali a dál se bezstarostně ubírali k triumfálnímu konci s „Time Is Running Out", jež byla doplněnou riffem z
písně „Burning Bridges" od kapely Status Quo.
Regulérní set zakončila výpravná „Unnatural Selection", při které si připadáte, jako když jste právě unášeni dalekým vesmírem a je vám úplně jedno kam. Jste na palubě kosmické lodi, proplouváte mezi hvězdami a užíváte si stavu beztíže. Jste si vědomi, že
s nikým vám nemůže být lépe, než s vaším kapitánem. Pravdou je, že se na první pohled jeví jako mimozemšťan, protože po celou dobu své mise předvádí nelidské instrumentální a vokální výkony, ale já mu byl naštěstí tak blízko, že jsem mu viděl do obličeje.
Z jeho mimiky plné emotivních výrazů byly stále ještě patrné známky lidskosti.
Lidem, kteří vyčítají vystoupení Muse přílišnou umělost, dávám za pravdu v tom, že koncert byl možná až příliš předvídatelný. Rozhodně ale ne bez emocí. Jejich předávání na koncertě Muse probíhá jinak než u ostatních kapel. Matt nevtrhne na pódiu a nesrší
z něho proudy energie a emocí do davu. Necítíte, jakoby to v tu chvíli byl váš nejlepší kamarád, který rozumí vašim problémům a který vám ukáže cestu z vašich potíží. Po celou dobu vnímáte možná až přílišný respekt, protože vidíte, že Matt hraje svou
hudbu v první řadě pro sebe. Jakoby stál sám na pódiu a užíval si jí jen v sobě. Vy ale v tu chvíli víte, jak se cítí a cítíte se úplně stejně. Víte, že jste obklopeni spoustou skvělých lidí a je to zatraceně dobrá párty, ale na druhou stranu si
připadáte, že stojíte v hale úplně sami a užíváte si svou milovanou hudbu. Jen vy a vaši Muse.
Přídavek zahajuje mystická „Exogenesis: Symphony Part I (Overture)". Vrchol večera startuje „Stockholm Syndrome", jíž na syrovosti přidává riff Toma Morrela ze skladby War Within a Breath. Finální zúčtování pak ohlašuje, podobně jako ve filmu Tenkrát na
západě, ze kterého je použita melodie, která se právě táhne halou, zvuk foukací harmoniky. Po tomto Chrisovu intru jsou kolty taseny naposledy a celá hala se zdviženýma rukama skanduje Ahh Ahh Ahh, Ahh Ahh Ahh...
Muse tento večer přišli, stejně tak jako přichází každý den ze sluchátek vašich ipodů, aby ukázali, že oni jsou ti, kdo vás drží naživu, a když je čas dělat věci správně, tak oni s vámi bojují za vaše práva a za vaše přežití.
Setlist: 1. Uprising, 2. Resistance, 3. New Born, 4. Map of the Problematique, 5. Supermassive Black Hole, 6. Guiding Light, 7. Hysteria, 8. United States of Eurasia, 9. Feeling Good, 10. Helsinki Jam + Undisclosed Desires, 11. Starlight, 12. Plug In
Baby, 13 Time Is Running Out + Burning Bridges riff, 14. Unnatural Selection, 15. Exogenesis: Symphony Part I (Overture), 16. Stockholm Syndrome + War Within a Breath riff, 17. Man with a Harmonica intro + Knights of Cydonia
