Majkláč Muž, 44 let / Praha

Tohle pro mě bylo hrozně silný odpoledne. Pro leckoho je to "jen" klip. Pro mě je to další zásadní moment v životě, který se podařilo zachytit včetně atmosféry, která ho provázela. Díky klukům z kapely, díky fanouškům, díky Krávovi.

Youtube Video fwZB1woBsVA

Pomozte nám splnit si náš snad už patnáct let trvající sen! Společně s dalšími čtyřmi kapelami jsme se dostali do absolutního finále o předskakování naší modle, americkým KoRn. Skupině, na které jsme všichni vyrostli, které jsme dodnes fanoušky a která pro nás a pro historii the.switch znamená víc, než kdokoliv jiný.

Budeme všem nesmírně vděční za podporu, o kterou moc často nežádáme..

Tohle je ale asi to nejvíc, co jsme kdy jako kapela mohli získat. Něco co totálně zatemnilo naší mysl a něco, čím teď budeme žít od rána do noci až do 31.5., kdy hlasování končí.

Pokud nám pomůžete oslovit i Vaše kamarády, kámoše, rodinné příslušníky, děti.. prostě kohokoliv kdo má mobilní číslo.. slibujeme vám megadárek v podobě extrémně luxusního koncertu se vstupem zdarma pro všechny, kdo sms poslali!

Proto si odeslané SMS uschovejte v mobilu... bude vám sloužit jako vstupenka na náš podzimní megakoncert !!!

Více informací o celé akci na stránce http://bandzone.cz/korn

No teď jsme se zrovna ve zkušebně tak nějak dohadovali, jak dlouho už jsme vlastně nehráli. Já tvrdil impulsivně a bez většího rozmyslu: " no aspoň půl roku!". Štěpán okamžitě reagoval:"nejanči, tak měsíc to je". Když sme se všichni projevili jako typičtí přezaměstnaní pražáci bez pojmu o reálném čase, postupnou dedukcí jsme dospěli k tomu, že to jsou cca dva a půl měsíce.

>> fotky jak se dohadujeme ve zkušebně a zkoušíme nový repertoár

"To není možný" říkám si a uvědomuju si, jak mi živé hraní vlastně hrozně chybí.

Racionální úvaha sice vytahuje myšlenky jako,.. tahání kurevsky těžkých beden do dodávky, večeře na McDonalds Drive In, nebo Chlebíčkový labužník s ledovou kávou v plechovce,.. zahulený, špinavý klub, kde na záchodě není ani prkýnko a mísa je ve stavu legendárního hajzliku z filmu Trainspotting, ve spocených hadrech v teplotách kolem nuly nakládání zase toho příšerně těžkého aparátu zpět do dodávky, ulehnutí do postele v době, kdy už je venku světlo, tudíž nulový spánek a druhý den nálada na hovno...

Ale přes to všechno.. něco uvnitř pořád říká "chybí ti to ! chybí ti to !".A je to v těch lidech co na koncerty chodí. Ten klub, ty cajky, ten chlebíčkovej labužník, .. to všechno se dá ustát pro to jediný, když třeba začínáme akvárko a při pohledu z pódia na kluky a holky, co sedí v dřepu, září jim oči a cloumají s nimi emoce a zároveň to těšení se na první výskok s celým klubem,.. to je prostě nezaměnitelnej pohled, kterej nás pořád bude motivovat si o víkendu místo relaxu v rodinném kruhu po náročném pracovním týdnu dát dalšího chlebíčkového labužníka a dát si ho s úsměvem.

A jako nový pecky z Na Dosah,...  máme už od neděle zkoušku každý den večer na dvě hodiny a sehráváme jejich live podobu. A i když to zní jako kruté klišé (no nejvíc kliše je říkat, že něco zní jako klišé), takhle silný songy s tzv. tahem na branku jsme ještě nikdy neudělali. Je na nich i hrozně znát produkce Ecsona Waldese a celkově hrozně hrnou... nemůžu se dočkat mezihry ze skladby kajuta ani outra z písně Na Dosah, ani posledního refrénu z Mýtiny, stějně jako si denně před usnutím představuju, jak začínám pavouka kytarovou vyhrávkou do vyprodané Akropole... prostě.. kua ! kdo v sobotu nejde, tak bude dosmrti litovat a já taky, protože uplně vidím, jak za dva měsíce každýmu takovýmu řikám.. "tyvole, njn, je strašná škoda žes tam nebyl,.. to se prostě slovy nedá vystihnout".

Kdo nemá lístek, v ticketpro jich maj posledních pár desítek, a nebo pak na místě v klubu.