Rafal Wojaczek
22.01.2009
Že chtěli jsme být moudří, zůstali jsme sami
nad miskou země s hloupostí - hlad, tma
jsme bezdomovci bez domovů, že až vesmír námi
zhrdl a pliv nás za kruh svého nesmírna
Zdá se, že ještě nejsme dostatečně bídní
prolhaná nouze naše, ač nás nespasí
zdá se, že myslí na nás po celé ty týdny
a, aniž musela by, matka jakási
Zdá se, že jakési nám chodí ještě listy
jež, i když dávno nejsou psané magneticky
do mozku zapisovat dál si budeme
Protože divná vlídnost občas v nás se zjeví
kdy vše, co víme, zmrzlé do oblevy
přivede jiné slunce než to studené
Beckett
22.01.2009
A kdybych mohl stokrát začít znovu, pokáždé trochu chytřejší, než předtím, výsledek by byl pořád stejný a stý život by byl jako ten první a sto životů by bylo jen jedním jediným životem.
Blatný
18.10.2007
Jedna krásná báseň od mého nejmilovanějšího českého básníka Ivana Blatného. Letos, koncem srpna, jsem vykonala cestu do anglického města Ipswich, kde tento úžasně krásný a citlivý člověk prožil přes dvacet let. Živořil v blázici, psal verše v jazyce
rodném, které ti pánové v bílých oblečcích bez zájmu vyhazovali do koše. Nu, inu, ne nadarmo mu Nezval dal přídomek český Rimbaud.... V nedalekém městečku Clacton-on-Sea pak prožil posledních pět svobodných let života... Domů se vrátil po revoluci už jen
jeho popel...
Vždyť je tak blízko den, jenž řekne dosti, dosti,
dost tísní, bláznovství a mrazu zoufalosti,
dost dlouhých lijáků, jež tlukou do oken,
mučivých trapností a strašných lázní studu,
malátné prázdnoty a zauzlených bludů,
dost dlouhých lijáků, vždyť je tak blízko den.