Rafal Wojaczek

22.01.2009

Že chtěli jsme být moudří, zůstali jsme sami

nad miskou země s hloupostí - hlad, tma

jsme bezdomovci bez domovů, že až vesmír námi

zhrdl a pliv nás za kruh svého nesmírna

Zdá se, že ještě nejsme dostatečně bídní

prolhaná nouze naše, ač nás nespasí

zdá se, že myslí na nás po celé ty týdny

a, aniž musela by, matka jakási

Zdá se, že jakési nám chodí ještě listy

jež, i když dávno nejsou psané magneticky

do mozku zapisovat dál si budeme

Protože divná vlídnost občas v nás se zjeví

kdy vše, co víme, zmrzlé do oblevy

přivede jiné slunce než to studené

Beckett

22.01.2009

A kdybych mohl stokrát začít znovu, pokáždé trochu chytřejší, než předtím, výsledek by byl pořád stejný a stý život by byl jako ten první a sto životů  by bylo jen jedním jediným životem.

Blatný

18.10.2007

Jedna krásná báseň od mého nejmilovanějšího českého básníka Ivana Blatného. Letos, koncem srpna, jsem vykonala cestu do anglického města Ipswich, kde tento úžasně krásný a citlivý člověk prožil přes dvacet let. Živořil v blázici, psal verše v jazyce rodném, které ti pánové v bílých oblečcích bez zájmu vyhazovali do koše. Nu, inu, ne nadarmo mu Nezval dal přídomek český Rimbaud.... V nedalekém městečku Clacton-on-Sea pak prožil posledních pět svobodných let života... Domů se vrátil po revoluci už jen jeho popel...

Vždyť je tak blízko den, jenž řekne dosti, dosti,

dost tísní, bláznovství a mrazu zoufalosti,

dost dlouhých lijáků, jež tlukou do oken,

mučivých trapností a strašných lázní studu,

malátné prázdnoty a zauzlených bludů,

dost dlouhých lijáků, vždyť je tak blízko den.