"Máme predátora, který přichází z hlubin vesmíru a přebírá pravidla našeho života. Lidé jsou vězni. Predátor je náš bůh a mistr. Odevzdáváme se mu bezmocně. Jestliže chceme protestovat, potlačí náš protest. Jestliže chceme být nezávislí, vymůže si, abychom to nedělali. Vskutku jsme drženi jako vězni. Přebírají si nás, protože jsme jejich potrava. Vymačkávají nás nemilosrdně, protože jsme jejich výživa.

(…) Predátoři nám dali náš systém víry, naše myšlenky dobra a zla. Jsou to oni, kdo nám vytvořili naše naděje a očekávání, sny o úspěších a selháních. Oni nám dali žádostivost, chamtivost i zbabělost. Aby nás udrželi v nevědomé poslušnosti, poddajné a slabé, zajišťují si to obratnými manévry z pohledu bojové strategie. Dali nám svoji ustrašenou mysl. A ta se stala naší myslí. Predátorská mysl je barokní, odporující si, mrzutá, naplněná strachem ze života či jeho průběhu. I pouhá myšlenka, abys nikdy netrpěl hlady, vyvolává v této mysli úzkost. Ta je úzkostí predátorů, kteří se bojí, že kdykoliv může být jejich taktika odkryta a potrava odmítnuta. Prostřednictvím mysli, která je konec konců jejích myslí, ti predátoři vstříknou do života cokoliv, co se jim hodí. Zajišťují si tak stupeň nezbytné ochrany.

(…) A jak stárneme, všechno se nám zdá ztracené a my se stáváme usedlými. Proti nám nestojí jednoduchý predátor. Je velmi chytrý a organizovaný. Má metodologický systém, jak　 nás obětovat a využít a udělat zbytečnými. Jsme jen průměrný kousek jídla. Dokud se neosvobodíme, jsou naše sny jen sny zvířat, sny toho, kdo vznikl jako kousek potravy."

Carlos Castaneda: Učení Dona Juana