Pohádka
26.02.2010
.................A pak se probudila uprostřed pouště v objetí sněžného muže,opustila svět beze smyslu aby ho našla jinde.Nelze ji vyčítat že chtěla víc,protože někdy prohra znamená víhru.Možná je bláznovství žít sny,ale bez nich by byl můj život zbytečný.To z nich mám postavený život,ze snů a minulosti,...Nemám ráda to co je teď,protože mám pocit že všechno co pro mně mělo nějaký význam je už dávno na druhé straně.Nebojím se smrti,to spíš život ve mě vyvolává obavy,každý den se probouzím se stejnou myšlenkou :nemysli.Nesním o tom být hodně bohatá,ani o tom být princeznou přesto že by to asi nemuselo být tak zlé.Asi bych si jen přála...já vlastně nevím,když sem byla malá byla spousta věcí které jsem chtěla.. hračky,spousty ,spousty hraček,...ale teď?Teď už nevím,ale je to vážně dobře,nic nechtít?Nic si nepřát?...Jediné co si můžu vysnít je na chvíli se vznášet ne tělem ale myslí a jednou,možná pomocí drog... to dokážu.Nestojím o dlouhý život,ale o štastný život.A ne,já nejsem štastná,už si ani nevzpomínám kdy jsem naposledy byla.Nestojím o to žít,ale žiju,...Tak ať štastně až do smrti!
