19.6. 2008 VICTOR SMOLSKI(Rage) WORKSHOP - KYTARY.cz
Když jsem viděl na stránkcáh www.kytary.cz , že tam bude Víťa předvádět své kytarové umění, říkal jsem si, že to bude skvělá podívaná, ale nedával jsem si nadějí, že bych se tam mohl podívat. Za prvé to
byl všední den a já musel do zkurvené školy, a za druhé tam byl omezený počet lidí s tím, že byl vstup zdarma. Kdo by čekal, že tam ještě bude místo a že mu rodiče napíšou omluvenku na dva dny? Já ne! Večer mi ale kamarád napsal, že se jim uvolnilo jedno
místo a jestli bych jel. Neváhal jsem, a dal se do hádky s otcem. Nakonec muselo zaúřadovat moje pravé kladivo, abych si prosadil své...Mohl jsem jet.
Den nadešel. S rohlíkem přes celou tvář jsem se probouzel, rohlík byl způsobený nedočkavostí a zproštěním školy. Dali jsme si s kamrády sraz a vyjeli jsme směrem Praha. Cesta proběhla bez větších problémů
a kromě toho, že autobusu upadlo kolo jsme měli možnost vidět tlupů slonů, směle si pochodujících po českých lučinách. Také jsem jel poprvé metrem. Moc rychle jsem strčil svůj metrotiket do toho metropřístroje, co ho značkuje. To se mu nelíbilo a ukousl
mi ho. A protože bych neměl na pivo, rozhodl jsem se - za podpory kamarádů - jet načerno. Nevím, co mě znepokojovalo víc, jestli absence lístku, nebo rychlost toho metra, ale nebyl jsem ve své kůži.
Dorazili jsme na místo. Když jsme vcházeli dovnitř, byl jsem jako v ráji. Kolem mě plno kytar, aparatur a jiných hudebních nástrojů, prostě krása. Také se tam už procházel sám Victor Smolski - jako obyčejný člověk a
naprosto přístupný všem muzikantům vevniř obchodu. Měli jsme asi ještě 4 hodiny čas, a tak se každý chopil nějakého nástroje a mohli jsme si bez jakéhokoliv nátlaku prodavačů hrát. Držel jsem v ruce Ibanezku za 40 hadrů a byl jsem na pokraji blaha. Poté
co jsme vyschli, rozhodli jsme se zajít na jedno, dvě a skončili jsme tak v jedné pražské hospůdce. Gambáč měl správnou teplotu a tak jsme byli všichni spokojení. Když jsme se vrátili do kytar.cz, už tam čekalo plno nedočkavců, kteří si většinou
brnkali.
Už měl začít hrát a na mě přišlo touha vychcat se. Nevěděl jsem co dělat, odskočení z mého místa mohlo znamenat ztrátu skvělé pozice. Nedalo se nic dělat, musel jsem vysprintovat z obchodu a najít v
pražských ulicích to vhodné místo. Když jsem se vrátil, promačkal jsem se zpátky na své místo vedle kamarádů.,dobře to dopadlo- Poblíž nás stál také Ota Herešů (Torr, Alkehol) a hnedka málem dostal dávku limonády. Galba neukočíroval svou natlakovanou
flašku a tak skupina kolem něj dostala zásah. Ota měl štěstí a vyvázl suchý.
Začal hrát a zvuk měl parádní, hrál věci jak ze své sólové dráhy, tak i písničky od Rage. Všechno zahrál neuvěřitelně čistě. Povídal, že se mu v České republice líbí a že Rage určitě uvidíme na příštím MoR, kde oslaví 25
let. Ukazoval možnosti své kytary YAMAHA, ale také možnosti jeho techniky, která se zdá býti neomezenou. Slapy, arpeggia, tapping - každý si přišel na své. Když skončil. seběhli se kolem něj všichni účastníci a chtěli podpis, já mezi nimi. Podepsal se mi,
dostal jsem trsátko (bohužel ne z jeho ruky), podal mi ruku a byl ochotný si i pokecat. Lepší znalci anglického jazyka toho využili a chrlili na něj otázky a on s úsměvem odpovídal. Když už se to jakžtakž vyprázdnilo, zeptali jsme se ho s klukama, jestli
by se s námi vyfotil a stalo se :) Škoda jen mého jebáku uprostřed čela, jehož dokonalé umístění uprostřed může dohánět k myšlence, zda nejsem z rodu tielkovců - nejsem!
Byl to skvělý zážitek, na který nikdy nezapomenu. Victor není jen skvělý hráč, ale i skvělý člověk, tak doufám, že bude mít co nejdéle řádnou podporu fanoušků a že se mu nic nestane při závodění. A to vše
vyžadovalo jen něco kolem 250Kč na autobus a metro.
c
