Jako obvykle začínám článek textem o tom, jak jsem dlouho nic nenapsal a jak Vykvajz vrací úder. Není tomu tak ani teď, původně jsem vůbec tak nějak neměl snahu moc psát, a to už se mnou bojoval schizofrenický Sygurd, říkávající, že jestli nenapíšu článek, tak sem lempl. Protože: Shield Your Eyes byl koncert roku, pro mě zatim nejlepší kapela, co jsem viděl naživo. Měli neskutečnou atmosféru a i když to po takový době moc věrohodně nevypadá, jistý nostalgický vykopávky budu mít ještě dlouho v paměti. Jako například přímo vytrhávající začátek vystoupení, kdy nečekaně spustili Oranges a já si moh třeba nasrat na hlavu nebo pomalu ukejvávací a na to část, která jakoby říkala "Vole nespi a čum, nebo zabiijuu!" v podobě druhý poloviny Sandy. Nula efektů, jenom footswitch, jestli sem viděl dobře, dále pak tři struny, nula trsátek - tak by se SYE dali charakterizovat. Z těchto ingrediencí a pak lehce normálních nástrojů tři týpci z Anglie vykouzlili něco, z čeho sem měl rozesranou hlavu měsíce a měsíce dopředu i zpátky. SYE tak trochu působili po celej koncert jako prášky na spaní, při jejichž požití tě stejně hrubá síla probudí, ať chceš nebo ne. Gud!

Pak jsem si taky vzpomněl, že jsem viděl Ahleuchatistas. Jo, to byli hned druhý kandidáti na koncert roku, největší konkurenti SYE z mýho pohledu. Po Shieldech ve Velbloudu minule nastala změna v podobě Solnice, ve který se nesmělo kouřit. Chlapci z Jůesej posedávali u stolku a když se dali do práce, tak sme všichni mohli onanovat radostí. Kejklal jsem se v něčem jako druhoprvní řadě, kterou procházela písklavá melodie hlasů sirén a pomalej heavy rytmus, v němž pobíhal ultrarychlej šroťák a miliarda kopáků. Přivíraly se mi oči a bez ohledu na to, že ty písničky by lidem v blázinci moc nepomohli, jsem se cítil jako v ráji. Vodopád, jezírko, pěkný počasí, čvachtání, ženský...

Na obou koncertech featurovali Depakine Chrono, jež si nedovolí pořádně to posrat, takže co o nich napsat jinýho, než že to (zase) bylo úplně úžasný, zvuk na roztrhání atd atd... v Solnici ve třech se Sokolem, totálně něco jinýho než obvykle teda, velká změna, ambient prej, asi nejextrémnější využití nehudebních postupů v historii Depakine.

To je asi všechno z tý doby, co bych potřeboval sdělit. Mezitim sme měli koncert ve Velbloudu, jehož audio záznam má na svědomí Roman (díky Romane) a zatím neexistující foto máme u Cukráře (cukruj, cukruj, neni čas), struny na Lucky kytaře nasazený od Řimiho (díky Řimi), a trsátko z prvního koncertu od Mejdíse (díky Kubo).

28.1. Sme měli další koncert a to ve Fabrice, vedle Byrokracie a Mrazáku. Hráli sme úplně na hovno, ale co naděláš, to máš tak, život je řehole. Každopádně všechny nás to bavilo a určitě sme si to všichni užili dostatečně proto, aby sme se dobře bavili celou noc. Za fotky vděčíme Romanovi (díky) a Mejdísovi (díky) .... a nejspíš i Cukrářovi (kdy už se to k nám dostane?!)

Dlouho sem nic neviděl, protože sem neměl čas ani peníze, párkrát jsem viděl chvíli pětičlenný Kool-Aid, ale teď.... teď sem totálně vodvařenej z h.USY ve Velbloudu... Takovej pop-řvavej vokál do tvrdýho post-grunge, kde má každej nástroj svojí váhu a všechny jsou si rovný. Takovejhle zvuk jen tak nevytvoříš, totálně mě to zazdilo až do stropu a už sem zvědavej, kdy se vrátí zpátky do Budweisu. Nodoprdele, mam hlavu jak pytel hoven, ještě aby ne!