Jan Vandervell Muž / Praha

1) Doject si na takovou akci echt emerickou dodávkou  – s mílovym tachometrem, chromovanym nárazníkem, byť 8mi místnou, tak s prostorem jak v obýváku a se zavazadlákem, kterej byl všema krámama zaházenej cirka z poloviny – USA rulez!! Až na to vědomí, že s každym sešlápnutim plynu určitě vzrostla globální teplota a vyhynuly aspoň 3 živočišný a jeden rostlinnej druh… přijet takhle na nějakej zelenej ecofriendly fest, tak na nás vytáhnou s pochodněma.

2) Vjezdovou proceduru s (údajně) tradičním handlováním, kdy nám bylo přiděleno míň vstupů, než kolik bylo náma předem regulérně hlášeno, vyřešily pojmy typu „oficiální formulář“, „odesláno“, „odsouhlaseno“, „dohledatelné“, „tak jdeme do kanclu hledat :-D“. Ale jako jalovej student bych si před lety asi nechal takhle nasrat na hlavu, to zas jo. Ještě že už sme starý, votrávený a kanclama vycepovaný a vůbec...!!! :-P
3) Děkujeme našim ultras! Z pár tisíc návštěvníků nás tam aspoň podle názvu znalo (troufám si tvrdit) max 20 lidí a stejně byly vidět naše trička!
4) Dokonce i James ze Segmentu (kterej je u nás beztak proto, aby si zahrál na kytaru a nikdo ho u toho neviděl :-* ) při kombinaci „areál plnej lidí-hlavní pódium jak kráva-hrací čas jak ještě větší kráva“ znejistěl a (skoro vůbec) nenadával! Příprava na koncert spočívala v sezení v backstage stanu a mletí hovadin random spolusedícím. Pravdivý výroky typu „Skoro nikdo nás nezná a mimo Prahu a Ostravu nikdo nechodí“ x „Smlouvy do celýho světa s německym labelem“, „fakt netušíme jak sme se sem dostali, je to náš první festival“ x „turné po Německu, v Hamburku Paulieho chválil zpěvák z Helloween“ znělo hodně paradoxně a dostavil se kýženej efekt – jejich zvědavost!
5) Co se věhlasu týče, na hlavnim pódiu sme byli opravdu ty poslední. Takže v naší milovaný pozici „nikdo nás nezná, nemáme co ztratit!“. Pódiáci se zprvu divili, že mluvíme česky (asi kombinace no name kapela, velká stage, 23:30 budila dojem, že sme zákonitě cizina). S jednim sem se domluvil, že po koncertě k němu jako správnej amatér přiskočim - jestli se mu to jako líbilo - a on mě musí odbýt jako desítkami festů a stovkama kapel otrávenej rutinér :-D Ti zkušenejší z nás (čuprstár a talent) se prej v rámci nervů před nástupem na plac poštěkali v dodávce tak vtipně, že se jim holky už v průběhu rozmíšky vysmály.
6) Od Vinnieho každej nafasoval křiklavě růžovej ručník, naše vlajka v rozměru 250x150cm (do klubu ideál) sice působila na pódiu ve svým minimalismu spíš ostudu, ale on by skoro nikdo nevěděl co sme zač (Sleazy RoXxX), takže i malej nápis to tam chtělo.
7) Koncert! Sampler nás zas vochcal a vymyslel si novej důvod proč nehrát. Lidí bylo dole zprvu asi 8 věrnejch, pak to rostlo až na naše odhady v řádu 200 až 500 - sice míň než na Harlej, nebo Pipes and Pints - ale my čekali, že všichni pujdou, chcát, s*át, chlastat a nebo rovnou chrápat a zbude těch pár věrnejch a zhruba stejně totálně nalitejch. Ale on ten počet se blbě odhaduje, když sme tolik lidí z pódia ještě neviděli :-D Lidstvo pod pódiem obyčejně naladěný na Dymytry, Arakain, Škwor, Harlej, popř. pořádnej metal, nejen že čumělo, ono tam i dělalo hlavou do rytmu, zatleskalo a dokonce si sem tam i trochu výsklo! A my doufáme že čuměli i na naše žůžový ručníky. Ta barva je určitě nutila hrozit (popř. vyhrožovat). Organizace fotky po koncertě byla napoprvý podle očekávání, potřebujem ještě pár šancí se zlepšit i když už asi hezčí nebudem. Ale je růžová - a to se počitá. :-*
8) Pódiáci po koncertě prohlásili něco ve stylu „my čekali průser a vono se to dalo!“. Dokonce i ten z bodu 5 přiznal, že se těšil jak mě utře ale… prej dobry :-D Dokonce i místní securiťák pod pódiem po třech dnech (d)uševního výplachu na nás mrknul, že prej mu ta směna s náma líp utíkala.
9) Michal ze Stick n’Off mi neodbytně pomáhal s aparátem z pódia. Vzhledem k tomu, že mi podobně pomáhal posledně v Rock café Hadgim z Deals, takže asi – a) působim natolik hvězdně, že mě nechtěli nechat abych se s tim tahal / b) působim natolik vetše a staře, že jim to nedalo :-P Každopádně sme si vyzvedli prachy (nehráli sme tam zadarmo! – ani sme nic neplatili!) a jeli si po svejch.
10) Paulie byl po koncertě (po právu!) tak nadšenej, že nám celou cestu domu euforicky nadával, jaký sme čumáci, kojoti a ať deme do číčy. James řídil, Vašek v jednom kuse mlel, já byl hrdej jak sme to dali a holky se tlemily, klimbaly a nasávaly tu atmošku plnou testosteronu.