Moje hitovka - Shecharchoret/Morenika

30.01.2010

Už několik týdnů jsem v zajetí krásné hebrejské písně. Lze ji nalézt i v Sefardštině jako Moreniku. Vypráví o kráse a lásce ke tmavé dívce.

Tady v podání pro srovnání, - můj oblíbený Avishai, ženská síla Avivit a jedna přenádherně živelně tradiční verze:

Youtube Video uXtoBaQmAJY

Youtube Video dhw2n1h3Iz4

Youtube Video 9SuavwikBrQ

Galerie, Plzeň a CHRLIS

20.01.2010

Minulý pátek jsem si zas po nějaké době udělala kulturní běh po Plzni. Tak zde předkládám pár slov pro čtivachtivé náhodníky.

ZČG, VÝSTAVA KUBISMU A JEJÍ NOVÉ PROSTORY

Po dlouhé době rekonstrukce je v Plzni zase v provozu Západočeská Galerie. Otevírá pompézně svou sbírkou kubismu, která je velmi hezká. Krom Gutfreunda, Čapka, Filli, Špály je tu ke shlédnutí také velmi krásný soubor Bohumila Kubišty, který zde působí jako plný duchovního světla.

Obraz není popisem zevní skutečnosti, nýbrž novou věcí, zrozenou z umělcova nitra, formovanou jeho duchem a nesycenou lyrismem.

K. Teige o B. Kubištovi, Kvart 1949 (z textu k výstavě) 

Jistě tak působí kvůli svému vlastnímu lidskému i uměleckému směřování, ale svůj díl k tomu přidává i rekonstruovaný prostor galerie ve starém renesančním domě. Adjustuje díla černým důstojným pozadím, zároveň z nich ale činí člověku vzdálený časem zhodnocený artefakt, zbavuje je života a přidává jim auru jakési absolutní platnosti. To mě osobně docela zlobí. K rekonstruovanému prostoru mohu říci jen tolik: renesanční sály mi nikdy nepřišly málo důstojné a působily svým vlatním kouzlem. Takto potlačené genium loci  toho místa ve prospěch vystavovaných děl mi nepřijde příliš šťastné. Ale budiž (ono, c už teď s tím, že jo), snad se tam přijdou podívat, byť jen ze zvědavosti, i Ti, kdo již dlouho do galerie nevlezli.

černé výstavní prostory v Západočeské Galerii

- Výstavní síň 13.

Možná se jedná o snahu o důstojnou adjustaci vystavovaných děl, ale cítím to jako příliš radikální potlačení původního ducha místa. Navíc ta kombinace s módní purpurovou barvou, bez ohledu na symboliku této barvy působí až vykřičeně. Ač chápu, že barva patří k celkové proměně vizuálního stylu galerie, který bezesporu prokoukl. 

Galerie města Plzně, výstava: Salcmanova škola

Další zajímavý kurátorský počin, jež můžete teď v Plzni shlédnout, je výstava Salcmanova škola. Klíčem k výběru prací se tu stala osoba (poněkud neznámého) pedagogicky působícího umělce - Martina Salcmana. Ve vztahu k němu jako přímí pokračovatelé a spolupracovníci se tu objevují jména předních českých umělců 20. století. Výstava tak představuje kvalitní mix, který neunaví ale potěší nejen oči. V podzemí je instaována také jedna digitálně interaktivní hříčka (nevím, mám-li o všem hovořit jako o umění, ale to je jedno, když to má v instalaci své místo, ne?), projekce a vodnické video Miloše Šejna.

 Karel Malich - krajina (nikdy jksem se nesetkala s takto pojatou jeho krajinou!) 

ZČG, Masné Krámy, výstava Martina Salcmana a náhodné setkání s CHRLISem 

Ke kompletnímu kulturnímu běhu mi tedy ještě scházelo dozvědět se něco o onom zapomenutém učiteli známích žáků, umělci z Druztové u Plzně. Upoutávku na jeho výstavu jsem zahlédla na Masných krámech, a tak jsem tam hned zamířila. Byl už večer a skoro se mi zdálo, že je výstavní síň zavřená - uvnitř jsem ale spozorovala, jak se v hlavní lodi formuje skupinka vystupujících hudebníků. Vernisáž byla přece už dávno, tak co s tam dnes děje? Na scénu vystupovali právě chrástečtí, ne ale Ti velcí, co mají pro své živelné podání lidovek na bandzone taky profil, ale jejich podhoubí. Pak nastoupili i CHRLIS - akorát bez krotitele. Nu, hráli statečně - co jiného se k tomu dá říci, když sami předem přistupovali ke své exhibici se slovy " že se jim v Masných krámech tradičně nedaří". Výstavní prostor jim dal sežrat každý nevyvýžený souzvuk, každý falešný tó vylezl. Je to prostor tak pro komorní vážnou hudbu, přecizně čistý chanson... nebo, prostě něco s nároky na profesionální provedení. Stejně byli fajn, asi jsem byla prostě ráda, že je vidím.

A Salcman? Při sledování vystoupení jsem se na něj přiznám u ž tolik nesoustředila. Přesto jej mohu zhodnotit jako tvůrce s velmi širokým výrazovým jazykem, který zabrousil do mnoha stylů - myslím, že je to svázáno s jeho pedagogickou činností, prozkoumat mnohost, kterou pak mohu jako jednotlivé dary dávat žákům podle jejich vlastních schopností a předpokladů - a jeho žáci byli velice různorodí.

...vzdálené umění

04.09.2009

Je velmi zvláštní, že pokud hledám na internetu nějaké současné umění - takové, co ještě není součástí všekultury, najdu vždy jen malé dokumentační fotky z nichž ztěží postřehnu detail :-( No nemrzelo by Vás to, například u něčeho takhle zajímavého?

Hong Hao, Elegantní posezení (2007)