Listy leknínu dosáhly hladiny a květy jejich ty korunky krás, vykvetli v početné rodiny za hudby potůčku opouštějící hráz...Tam kde šeptajíc přicházel, rákosí objímá břehy,tam já ted zoufale rozházel všechny tvé doteky něhy a zatím co pramínek písen svou stále hrál, já v něm zhasil plamínek, jenž v srdci jen pro tebe plál...Kdysi lesk barevných kamenů na dně ted pokrývá kal, jako když tebe já vzpomenu, jak jsem tě jen miloval...Snad jako ty pramínky co pod jezera hladinou se stále ztrací, rozplinou se i vzpomínky jenž v oči mé slzy vrací...Možná i opustí jezera hráz, by dál pluli přes řeky až v širé moře, možná to loučení proběhne snáz, když v srdce své čepel bodnu nože...Kdo ví, třeba i vykvetou v ty přenádherné leknínu květy, či v hlubinách utonou, by jezera andělé odnesli je v neznámé světy...                               Insun ...léto 2009