5.3.010.Detonator 666, Morbid Insulter, Infernal Imperator,
10.03.2010
Pátek! Koncert! Moře píva, nějakej ten panák, možná brčko, zmučený tělo usíná tam kde se ještě před chvilkou pokoušelo se zvládnout. Těžký probuzení, strastiplná cesta domů, bolehlav jak prase a hovno z toho. Především tohle si pamatuju z několika posledních akcí. Jenže na tý úplně poslední akci se stalo něco neuvěřitelnýho! Sic jsem byl zase vylitej, devadesát procent toho co se dělo si pamatuju. Považuju za povinnost se o ten nezapomenutelnej zážitek podělit, protože celá akce je navíc ze strany různejch sračkoidních webzinů opomíjená. Takže nebudu Vás zatěžovat volovina kolik jsem měl kde před koncertem a v průběhu koncertu piv a vrhneme se rovnou na to podstatný.
Vyrážíme z knajpy, čekáme na tramvaj, narážíme do nějakejch idiotů s celkem sympatickou vyzáží. Ptáme se jich zda-li mají namířeno tam kam my. Začínají z nich lítat obrovský píčoviny, jsou povýšení a myslí si, že sežrali moudrost světa. Samozřejmně nikam nejedou, protože tak ojedinělá událost je jim u prdele a rozšířit obzory si nehodlají. Raději páteční večer zabijí v odporném Eroru, obklopeni dalšími tupými hlavami, které na chvilku někdo vypustil z ohrádky. I takový pacifista jako jsem já jim chtěl už jednu plesknout. Naštěstí se vše obešlo bez incidentu. Naskáčeme do tramvaje a zanedlouho vystupujeme u cíle.
První nastupují na scénu žatečtí Detonator 666. Za bicí opět usedá Ragnar ze Sekhmet, protože sypači jsou opravdu nedostatkový zboží. Chvíli mi trvá, než se zorientuju. Zpravidla každá kapela, která zahajuje večer na Chmelnici, je takový plivnutí do ksichtu. Naštěstí se rychle s hudbou identifikuju a vychutnávám si jí. Žateckej černej kov je stejnej jako žatecký pivo. Čistý, přímočarý, výborný, zaběhlý, má spoustu kritiků, ale vždycky se najdou Ti, kteří ho ocení. Nechávám se unášet tlukotem bicích a následně dalších instrumentů. Náhul jak má bejt. Tady není čas na kompromisy, nebo experimenty. Muzikanti chvílema působí krkolomně,ale každý ví co dělá a jde tvrdě za svým. Nic pro všelijaký pomatený kokotky, který ve všem hledaj kdoví jaký umění a s nárustem různejch subžanrů, který jim dneska danej žánr dokáže nabídnout chčijou na jeho kořeny. Jak říkám tohle je kurva BLACK METAL, kterej jednou v Žatci zasadili, opečovávali ho zaběhlýma postupama a vyrostl ve statnej a silnej strom. ( Pokud to teda vyjádřím nějakou zkurvenou pseudofilosofickou metaforou, což je dneska hroznej trend, do píče! He,he ) Ti klucí maj v sobě opravdu spoustu energie a hráli zbytečně dlouho. Takže v poslední třetině jejich produkce se natahuju na lavičku a chvilku si zdřímnu. Takže jediný co bych vytknul je ta zbytečně dlouhá produkce. Jinak paráda!!! Vždycky se dá něco vytknout, ale nehledám titerný mrdky. Jsem nadmíru spokojenej a čím dál tím víc natěšenej na další kapelku a jejich duši lahodící svinstvo.
Jáááááj, a už se to valí!!! Ty vole, všechno to co Švédsko vypěstovalo na poli extrémní muziky za posledních dvacet let slyšeli mé uši, když hráli MORBID INSULTER. Možná to všechno bylo podmíněný mojí sugescí, ale kromně vlivu klasickej tamnějších, především deathovej kapel, jsem tam slyšel sem tam i crustový a dokonce raw punkový prvky! Samozřejmně nechci opomíjet i jihoamerický kultovní gruppy jako byly Sarcofago, Vulcano, nebo raná Sepultura, kteří, dle toho co jsmem měl možnost slyšet, měli taky na kapelu zřejmně nemalý vliv. No a starej dobrej poctivej trešík se podepsal snad na každym milovníkovi tvrdý muziky. Ani v tomhle případě tomu nebylo jinak. Abych se s tím dlouho nesral, vezměte Báthory, Entombed, Mutilator, třeba Exploited a Warcollapse, k tomu přidejte špetku Hellhammer, dejte tomu mladou energii, ztřeštěnost a nerozvážnost a dostanete MORBID INSULTER. Zapomeňte na to, že jste už oslabený chlastem, tohle Vás načutne, nutí Vás to zběsile tancovat, chovat se jak píča a tropit kokotiny. S kamarádem jsme se náznakem snažili rozpoutat pogo,ale nevyšlo nám to. No, nic se neděje. Opět jsem naprosto spokojenej a nic nevytýkám, protože jak známo jsem tolerantní chlapec,he,he.
Odcházím si odpočinout na schody k poďáku. Naráží do mě sympatická tvář nesoucí rakev, s roztomilým komentářem: ,, Ááá, první ožrala už tady blokuje cestu.´´ Znamení toho, že se schyluje ke kulturní apokalypse. Než se stačím rozkoukat, scénu zaplnily lidské kosti a lebky, rakev, svíčky, zvířecí vnitřnosti... K naprostý dokonalosti chyběla nějaká nahá hezká kurvička na kterou bysme se mohli všichni vystříkat. O INFERNAL IMPERATOR dokázal každý básnit a vyzdvihovat jejich velkolepou show. Nikdo mi však nedokázal odpovědět jakou vlastně kurva hrajou muziku. Naplňovaly se ve mě obavy, že hudba bude jen dotvářet kulisu k tomu černomešnímu veselí. Leč hovno, kurevsky jsem se pletl. Když jsem zahlédl dvoumetrový monstrum obličejem nápadně připomínajícího Iggyho Popa v roli frontmana a kazatele, věčně mladýho a přátelskýho Vlada na postu kytaristy a starýho plešatýho Vlada za škopkama, doufal jsem, že hudebně to musí bejt skvělý. A týýý vooleee, bylo!!! Za prvý nejednalo se o žádnou trapnou show, ale v podstatě o mši, která měla svůj význam a ve vnímavých divacích dokázala probudit jejich nejniternější touhy. Muzika byla tak krásně jednoduchá a troufám si napsat, že přímo magická. Duše i tělo se tím nechalo unášet a sem tam se mi podařilo alespoň na chvilku opustit realitu. Bylo to nepopsatelně krásný, ale uteklo to jako kundí šťáva nadržený stokilový machny... Celou ,,mši,, uzavírala beheritovská klasika The Gate Of Nanna. Konečně jsem na BM koncertu našel to, o čem jen lidi prázdně kecají,ale nikdo nemá odvahu to uskutečnit. Zároveň jsem si uvědomil ušlechtilost pevných zásad, odhodlaní a přesvědčení pro věc. Taky jsem přišel na to, že pozérský trapný kecy, který člověka zajímajícího se především o underground, dokážou dost znechutit a od takovéto jedinečné kapely spíše odradit, nemají vůbec žádnou váhu. Veškerý ty pozérský sračky jsou ve vteřině rozptýlený,ale fakt se to musí vidět!!! Nedá se to popsat slovama.... Hudba byla dokonale vyvážená se vším tím ostatním co se na jevišti odehrávalo. Nejpozitivnější pro mě představuje fakt, že Infernalové mi dokázali rozšířit obozory a otevřít brány k něčemu, pro mě doposud neprobádanýho.
Jdu si pro poslední pivo, narážím do kluků co se ke mně hlásí. Představíme se. Stojí předemnou chalani z blavský thrashový úderky Radiation. Koneně dostávám jejich demo. Zjišťuju, že to jsou opravdu sympatičtí správní drevorůbači, tak snad se někdy potkáme a víc si popovídáme. Krásná tečka za opravdu vydařenou akcí. Cestu domů mi zpříjemňoval můj dobrý přítel ze Štatlu a byla na zážitky bohatá. Ráno žádná kocovina, protože jsme se valili ihned přikrmit. Parádní den,díky za něj!
