Hip-hop.

Co se při vyslovení těchto slov vybaví vám? Partička debilů ze sídliště, kteří hulí na lavičce v parku, jsou ověšeni plandavými hadry a řetězy a s dementním výrazem v tváři tupě přikyvují do rytmu songu hrajícího z magneťáku. Zírají okolo s polootevřenou držkou. Kousek, který právě poslouchají, je směsí násilí, porna a rasové nenávisti. Ale na tom nezáleží. Text je v angličtině, takže mu stejně nikdo z přítomných nerozumí. Ale beat duní pořád dokola. V té správné frekvenci, při které měkne mozek. Hoper už z něj má pribiňák,a tak jenom s vyplazeným jazykem šilhá na svůj placatý kšilt a upadá do deliria.

Tak tohle přesně se vybavilo mě. Samozřejmě, že sem věděl, že ne všichni "hopeři" jsou takoví, ale tohle mi přišlo na mysl. Takhle hezky jsem si hip-hop zaškatulkoval. Vděčil jsem za to asi především médiím, protože osobně jsem žádné hopery neznal. A média nám pořád vnucují jednu a tu samou tvář hip-hopu. Američtí černoši si vozí zadky v hustý nablejskaný káře, maj kolem sebe krásný holky a repují o tom, kolik jich přefikli, kolik maj v garáži aut, jak velkej maj bejvák a jak jsou jejich protivníci nuly a sračky. Tohle je komerční hiphop - bez ducha, bez nápadu, jenom kýč a úplně o hovně. A na základě toho si ale potom ostatní společnost dělá o hip-hopu obrázek.

Jenže moc dobře vím, že v každé škatulce můžeme najít dobrou a špatnou hudbu. A tak je to i s hip-hopem. Poslední dobou si nešlo nevšimnout, že návštěvnost MC's stránek rapidně stoupá. Dříve jsem hip-hopu na bandzonu nevěnoval příliš velkou pozornost, ale když některé songy dlouho okupovaly první místa v bandzone hitparádě, tak sem ze zvědavosti na některé profily zabrousil.

A byl jsem velmi příjemně překvapen. Zjistil jsem, že jenom malé procento interpretů patří do škatulky"sračka hip-hop". Většina raperů mě naopek překvapila s úrovní a inteligencí jejich textů. A O ČEM JE RAP, KDYŽ NE O TEXTECH?! A spousta songů mě opravdu zasáhla emocemi, které z nich vyzařují. A O ČEM JE UMĚNÍ, KDYŽ NE O EMOCÍCH, KTERÉ JE SCHOPNÉ V NÁS VYVOLAT?

V hip-hopu se nepohybuju, ani příliš nevyznám, ale troufám si tvrdit, že v tomhle tkví jeho podstata: v textech a v emocionalitě. Že je to jasné? Tak proč je tolik textů o hovně a tolik lidí poslouchá zahraniční interprety, které rapují v jazyce, kterému třeba ani nerozumí?

A proč tady o tom všem píšu?

Hip-hop přišel do Česka poměrně nedávno a hudební scéna není ještě příliš ustálená, narozdíl od rocku, nebo jiných žánrů. Generace raperů teprve dorůstá. Doufám, že ta mladá generace upustí od námětů jako je konzum, majetky, násilí, sex a udržeží současný kurz, který slibuje, že se do popředí dostane duchaplná tvorba. Někteří "hopeři" mají potřebu se vůči společnosti vymezovat jiným způsobem oblékání, jiným zjevem, jiným způsobem mluvení. V tom nevidím problém, ale tady společně s obrazem, který poskytují média, vidím příčinu té nevraživosti a nepochopení většiny. Navíc, mě to připadá jako póza, ne jako věc která neodmyslitelně patří k hip-hopu. Protože jako u všeho - opravdový raper není ten, kdo nosí kýbl na hlavě, ale hip-hop v srdci.

Tolik o hip-hopu od člověka, který o něm neví prakticky nic. Kamenujte mě.