Dokonalý muž (Pejza)

Dáša chtěla chlapíka, co z práce domů utíká

aby jí mohl obejmout

co nosí ženě květiny, není černá ovce rodiny

a životem s ní bude plout

 

Jednou když šla sama spát, sotva začla usínat

zčistajasna před ní stál

šeptal jí sladký nesmysly, že na jinou už nemyslí,

že takovou si vždycky přál

 

byl krásnej, milej, galantní a pozorně se choval k ní

byl krásnej milej, galantní měl oči pro ní jen

byl krásnej, milej, galantní a pozorně se choval k ní

byl krásnej, milej ,galantní ....ale byl to sen!

 

A tak si našla hulváta co objímat jí nechvátá

a do práce nechodí

nenosí domů květiny, je postrach celý rodiny

a na nic se nehodí

 

Když budeš dlouho vybírat, může se ti klidně stát

že jednoduše přebereš

že pokaždý když půjdeš spát

budeš se jenom litovat

tak rozmysli si to co chceš

 

neholí se, nevoní se, nehodí se k ní......

 

 

Když někdo vidí název kapely, napsaný zkratkou, ptá se co to P.M.D znamená...tak tady je pár možností..

P.M.D.  (Pejza)

Prolistuji modrý diář.

Práce mě drtí.

Potřebuji mít dovolenou.
Prosadím myšlenku doma,

půjčím menší dodávku,

přetrpím mizernou dálnici

potěším mrzutou duši.

Pohraničí... Mávající děvky.

Příroda, města, dědiny...

Přede mnou Dolomity přikryté mlhou...dokonalé...

Procházím město.

Dobíhají poslední minuty dne.

Potkávám mladou dámu,

překrásnou, milou, dlouhonohou..

Pohledem mě dráždí.

Přitahuje mě děsně, podlehne mému dobývání?

Pozvala mě  domů.

Předávám malý dárek.

Pojídáme mořské delikatesy, posloucháme milostné duety.

Prý mohu doufat!...

„Pomiluj mě...divoce!“ pronesla mlsajíce dezert.

„Prosím“...musela dodat.

Povalila mě do postele mezi duchny.

Podala mi Durex.

Protestuji, musí důvěřovat., podceňuje mé dovednosti.

Pošeptala mi: „Dělej!“

Prohlížím majestátní dekolt.

Přirážím..“Miláčku! Dobře!“

pokřikuje mazlivá dračice.

Přikrytá měkkou dekou příjímá mé doteky...

Přichází mrazivá dohra...

„Pozítří mířím domů,“prohodím mezi dveřmi.

Posmutněla, mávla.....dojemné.

Pozoruje mizící dodávku.

Po myslím devíti prožitých měsících dnes přišel mlhavý duben.

Pošťačka Markéta Dohnalová přináší mlčky dopis.

Pročítám mimořádnou depeši. Píše milá dáma....písmo má drobné...

„Přijeď můj drahý! Prostě musíš dorazit! Proč?“ marně domýšlím...“ Protože máme dítě!“ prozrazuje milenčin dovětek....Přepadá mě deprese.. Popíjím meruňkový destilát.

 

 Ponurá melancholická derniéra poněkud morbidního divadélka..

 

 

Kostky  (Alea iacta est)   (Berry, Pejza)

Na povel slepě vpřed,

cestu znaj nazpamět.

Každému kostka zvolí,

kolik přeskočit polí.

Soupeř byl vyhozen,

nohama zpět na zem.

Ostatní v tiché křeči,

prchají do bezpečí.

Lehko se řekne ale hůř se to zvládá,

když narazíš protože nekryl sis záda!

Člověče nezlob se,  hned nezatínej pěst!

Je pozdě naříkat, Alea iacta est!

Člověče nezlob se, hraj svou partii dál,

i kdybys po stý zas na začátku stál!

Každý se k cíli řítí,

je to boj o přežití.

Ne vždycky vyhrává,

kdo dlouho vyčkává.

Tak snadno můžeš škodit,

jen správné číslo hodit.

Tvá šance už je tu,

nezaspi na startu!

Člověče nezlob se,  hned nezatínej pěst!

Je pozdě naříkat, Alea iacta est!

Člověče nezlob se, hraj svou partii dál,

i kdybys po stý zas na začátku stál!

 

Pinďova ukolébavka (Pejza)

Zas přišel na pár piv, nevěř, že zelenou si nedá.

Čím víc jich padne, tím dřív si, tichej koutek hledá.

Než pivní tácky rozestele, už čelo na stůl dopadá.

Než usne štěkne rozmrzele:  „Neruště mě vy hovada!“

Ref:

Nepohodlí mu nevadí

on nechce od života moc

panák mu hravě nahradí

polibek na dobrou noc

Nepotřebuje žádnej hotel

ubrus je jeho polštářem

žene se ne plnej kotel

do fáze REM 

Každej mu říká tichej společník,

prochrápe v sedě každou pitku

sklenice poráží a nedbá hodnoty skla a piva zbytku

občas se ze sna obrací a hlavu skládá do dlaní

k ránu se domů potácí a zase myslí na spaní

Ref:

Holka ze Sokola (Pejza)

Já mám holku ze Sokola, bradla kruhy hravě zdolá.

Pozdraví mě:“Nazdar bratře!“

I v posteli mi to natře.

Soused jí chce mít pro sebe,

snesl by jí modré z nebe.

Není mu to nic platný, když neumí stoj spatný.

Zbytečné je psát jí verše, miluje jen mě a Tyrše.

Sokolský kroj ve skříni, ta zlenivět nemíní!

Já mám holku ze Sokola, to je ještě stará škola.

Podobá se modelce a umí metat kozelce.

Hravě přeskakuje koně, v zimě spává na balkoně, fyzičkou tě ohromí a vůbec nic jí nezlomí!

Zbytečné je...

Já mám holku ze Sokola, neví co je Coca Cola, pije jenom černý pivo, pěstí drtí kamenivo.

Ona stále z příma hledí, sport vždy staví do popředí, radost je jen pomyslet, že za týden bude slet!

Zbytečné...

 

Janošík (Pejza)

Někde v horách žil Jánošík, od malička rád se pral.

Že byl to hoch dobrý chudejm dával a bohatejm bral.

Pod kloboučkem dva copánky a valaškou mával,

ochráncem byl chudých lidí, hájil jejich práva.

Jedna bába v podhůří však nechala se koupit,

povídá mu: „Jánošíku, už nebudeš loupit!“

Po hrachu mu nohy sjely, až se praštil do hlavy,

zítra ráno pro výstrahu veřejně ho popraví.

Novodobí zbojníci s vrchností nemaj spory,

za luxusní sídla dávno vyměnili hory,

díky svému vlivu dneska nebojí se práva,

vidět tohle Janošík tak řekne, že to vzdává..

 

Zmrzlinář       (Pejza)

Jede auto barvy slunce, okna se mu mlží.

Rodiče si ze zoufalství peněženky drží.

Děti cítí sladký led a neznají strach.

Netuší, že auto řídí pedofilní vrah.

Pár laciných nanuků je kamufláž pouhá,

ta síla co žene ho vpřed je po krvi touha.

Řeznický nůž pod sedadlem, lano, na něm smyčka.

Pot se vpíjí pomalu do reklamního trička.

Dnes je horko tak se daří, projel okres celý,

proto prostor uvnitř vozu zaplnil se těly.

Bačkůrky a punčocháče do kaslíku skryje

a setmělou krajinou se nese melodie....

 

POUTNÍK  (Berry)

Uprostřed lesa postava stojí, trochu se třese, možná se bojí.
Přes větve stromů na hvězdy nevidí, nikdo však neví, proč drží se od lidí.
Radši se netahá se zbytečnou zátěží, jen na pocitu volnosti opravdu zaleží.
Hodně bolesti a útrap má za sebou i přes svoje neřesti hlavu nosí vzpřímenou.


Uprostřed tmy bloudí postava, neví kam ma jít, jestli doleva či doprava.
Jak najít cestu dál bez mapy a bez značek, jak nalézti svůj cíl a nešlapat do sraček.
Nikdo mu nic zadarmo nedal, kamkoliv přišel, pořád něco hledal.
Radši  nepočítá, co toho nachodil, kolik šancí dostal a kolik jich zahodil.


Už se končí noc a začíná svítat, on však nový den nebude vítat.
Bude šlapat dál hrdě a s noblesou, vyráží cestou tam, kam ho nohy ponesou.
Tak až ho  potkáte u cesty stát, on se svou myslí svobodnou bude se vám smát
a bude rád a půjde dál i když měl strach, i když se bál.

Punkva (Pejza)

Včera se mi zdálo, že jsem pod drnem,

na zádech mě tíží vápenitá zem.
Že jsem v mládí řádil a dělal neplechy,
pohřbili mě blízko, blízko Macochy.

Ref.: Teče řeka Punkva, teče pod zemí

a omývá celý mrtvý tělo mý.
Omývá mý tělo vodou studenou
a pak dál si proudí nekonečnou tmou...

Aby kosti měli dosti vápníku,
nabodli mě na jeden, jeden z krápníků.
A to všechno proto, že jsem jim krev pil,
že jsem na mši svatou nikdy nechodil.

Ref.: Teče řeka Punkva, teče pod zemí
a omývá celý mrtvý tělo mý
omývá mý tělo vodou studenou
a pak dál si proudí nekonečnou tmou...

I když jsem byl téměř ve všem nevinně,
sousedem mi budou Punkevní jeskyně.
A že jsem se nestaral o světový mír,
kolem mě jen zima a samej  netopýr.

 

Balada z mateřské školky  (Pejza)

V podkolenkách si vyrazila do školky.

Máma za ruku vedla jí.

Malá Lenka, co v kapse nosí lentilky,

myslela na něj potají.

Malý Honza zase se vztekal.

Punčocháče mu nesedí.

Nejradši by se nepřevlékal,

rodiče ale nevědí..

Že jejich Jéňa a ta malá Lenka,

už za ruce se držely.

Jak těšili se na pondělí,

nemohli přečkat neděli.

Malý Martin co vyrost víc než ostatní,

zuřivě křivý obočí.

Koloběžku rychle opřel o patník,

kyblíčkem na ně útočí.

Pak Lenka brečí, že Honza brečí,

hrubián Martin se jí nelíbí.

Na louce Jéňovi natrhá chrpy,

pak na čelo ho políbí.

Mrňavej Jéňa a mrňavá Lenka,

už za ruce se drželi

jak těšili se na pondělí,

nemohli přečkat neděli