21. červen byl dnem, který byl sice pracovně všední, ale zábavově naprosto mimo rámec obyčejnosti. Slavil se totiž svátek hudby, který se obecně slaví (bez ohledu na dny v týdnu) právě v druhé půlce června. Potulné i angažované skupiny, osamělí sólisté i protřelé kapely měly dostaveníčko po celé Praze 1 - obsazena byla oblast od Rudolfina, kde byl registrační stan, až po Kampu, kde se konal večerně-noční dojezd a rozchod na afterparty.

Počasí - celé dopoledne se honily mraky, pořadatelé proto mysleli i na plán BÉ, a to stanovením záchytného bodu pro mokrou variantu - klub K4 v Celetné. Naštěstí ty honící se mraky byly moudré a dobře odpočinuté. Nikde se nezastavovaly a těsně po poledni se naprosto bez odporu vzdaly slunečním paprskům.

U registračního stanu jsem se pozdravil s hybateli tohoto nevojenského dobývání hlavního města - Dálou Zítou a Vítkem Eliášem (snad nejperzekuovanější pražský busker), vyfotil pár obrázků netrpělivých muzikantů  a vyrazil fotit rozprchlé hloučky hráčů na rozličné hudební nástroje. Opravdu byli všude - jedinou podmínkou hraní bylo rozložení alespoň symbolického petičního stánku, kde se podepisovala petice za snížení byrokratické zátěže těch, kteří chtějí lidem zahrát pro radost a jimž nějaký ten drobák v klobouku je pouhým důkazem toho, že radost byla snad i trvalejšího charakteru.

Obešel jsem si kolečko - Rudolfinum, podél řeky ke Karlovu mostu, Mariánské náměstí u Městské knihovny, zase Rudolfinum a pak už na Kampu. Tam už z obrovské dálky byl vidět ten šrumec. U Sovových mlýnů se vytvořil na cestě špunt, který tam nebyl jen tak. Z loňských vzpomínek jsem vyhrábnul, že na stejném místě hrál Ignitus s velmi podobným účinkem na obecenstvo. A taky že jo - Ignitus to sice nebyl, ale kdo alespoň trochu vidí do hudebně-personálního pozadí (ehm ehm), dá si dohromady, že hrála sice torza, ale přecijen kapely skočného balkánského charakteru - Ignitus, Rajtaraj, Džezvica a Trombenik. Dál na Kampě hrála dvojička Cikánů svoje vypalovačky, které jsou obecně známé a ve špičkové interpretaci k slyšení třeba u Mária Biháriho, dál mladá staropražská kapela, jejíž jméno mi bohužel vypadlo, Dana Houdková se svým "školním sborem", Dvojice amerických studentů Iamme a Frank.... a spousty dalších, které jsem si ani nemohl zapamatovat....

Podle dostupných údajů bylo zaregistrováno kolem 80 hudebních sdružení/kapel/muzikantů, kteří se rozprchli prakticky až na petřínské stráně (podle fotek Pravdomila Tomana). Jeden z dokumentátorů a fotoběžců se chlubil vyfocením asi čtyř desítek hudebních subjektů, ale i přes jazyk na vestě se dostal právě do poloviny.

A já osobně? Osobně jsem se zaradoval, že je to právě rok, co jsem se poznal s kapelou Ignitus. Sami nemohli uvěřit tomu, že je to tak krátce. .... A taky jsem si užíval post "kryptohvězdy", z důvodu autorství profilové fotografie k FB události. Na Fejsbuku ji muselo alespoň zahlédnout kolem šesti tisíc lidí, podle počítadla na Picase dalších 1150 (stav k 8.červenci). No, mám ze sebe radost :)

Fotky na Picase: Svátek Hudby 2011 - Praha
Oficiální stránky iniciativy Buskerville