Poslední dobou se neustále něco děje, lidé kolem mě neustále mluví o věcech, které se blíží a kterým se nevyhnou, ale stejně mám pocit, že mě tyhle všechny věci obloukem míjejí. Každý den poslouchám o problémech ostatních lidí, každý den vidím na ulici spousty lidí, kteří jdou se skloněnou hlavou a nevnímají nic z toho, co je okolo nich. Nevidí a neslyší. Pro tmu nevidí světlo. Pro rozruch kolem neslyší hudbu. V pátek jsem po dlouhé době vyrazila ven s člověkem, který pro mě vždycky hodně znamenal a stále bude, ale tentokrát to bylo jiné. Dřív to vždycky bylo jiné. A tentokrát kolem nás opět byla spousta lidí, lidí veselých, hodných, ukřičených...ale nikdo z nich není mým přítelem, ačkoliv je mám svým spůsobem ráda. Kouř ze svíček se mísil s cigaretovým kouřem, světla ubývalo a lahve ze stolu se vyprazdňovaly. Všichni pili, křičeli, smáli se. A já do teď nevím, jestli jsem se s nimi také bavila kvůli alkoholu a tamnější atmosféře, nebo jestli jsem se bavila jen kvůli tomu, že jsem konečně mohla alespoň chvíli být s pro mně tak důležitým člověkem. Tak nebo tak? . Smála jsem se, mluvila s nimi. Ale nevím jestli jsem tam opravdu chtěla být. A kouř  v místnosti stoupal stále výš a venku se zvedal vítr a světla stále ubývalo. To už hovor sestával převážně jen z narážek, humoru a alkoholu a já se nechala strhnout ostaními. Cestou domů jsem se usmívala, částečně z toho důvodu, že jdu konečně domů.  Pokaždé, když se vidíme, tak jedině s lahví alkoholu na stole. Damn. Možná jen o všech těch věcech moc přemýšlím. Nebo prostě jen moc přemýšlím. A nebo je za tou mojí melancholií jaro. Lidé kolem mě mění názory, usmívají se a pak se zase mračí. Občas nevím co říct a v hlavě mám prázdno, občas se mi hlavou motá tolik myšlenek a vpomínek, že se to špatně vyjadřuje. Jako teď. proč se někteří lidé prostě jen nezkusí nadechnou, zvednout hlavu a podívat se nad sebe? Stromy voní, obloha je stále jasnější a někteří lidé se stále dívají jen pod své nohy. Co oni dělají,  co jim kdo dělá a jaké mají oni sami problémy. Úsměv. Občas k němu není síla, občas je falešný a někdy je opravdu od srdce. Někdo mění své názory jako dubnové počasí a je těžké se vněm vyznat. A někdo až moc přemýšlí. Neměla bych to dělat tak často, občas mám pocit, že jen přemýšlím a život běží okolo mně, jen se ho dotknout - a pak přijde další myšlenka a další ... Proč nemůžu zastavit?