upřímnost

02.12.2009

je škoda že si dnes musím vážit lidí za to, že mi řeknou pravdu do očí, protože tohle by mělo být samozřejmostí

skryté tajemství

07.11.2009

Bolel mě kotník. Bolel mě tak moc, že jsem se rozhodla jít si zaběhat. Trochu paradoxní, že? Hned vám to povím. S každým došlápnutím jsem cítila tu uvolňující se bolest a s každou bolestí se vyplavily zlý myšlenky. Něco jako antidepresiva, chápeš. Když už sem měla hlavu čistou, otočila sem se, nevím proč, a ten pohled .... na ten pohled nikdy doufám nezapomenu. Předemnou se rozprostírala nádherná stmívající se obloha s poslední září Slunce, který už nešlo vidět. Ale to, co mě tak ohromilo byl ten skvostný Měsíc. Jeho úzký srpek vybarevn růžovými paprsky toho umírajícího sluce byl tak blízko nad zemí, že stačilo natáhnout ruku a mohla sem si ho pohladit.

Byla jsem svědkem, jak si dva mocní vládci vyměňují moc nad touto zemí.Slunce pokorně ustupovalo a zbytek své energie předávalo Pánovi noci. Jeho strážci byly malé kvězdy, které se snažili zazářit na stvímajícím se nebi, které teď hrálo okouzlujícími barvami. Zamnou už inkoustově modrá přecházela do modorfialové, která bledla a bledla čím byla blíž slunci, kde na sebe upozornila růžová, jako dětské nevinné líce barokních andílků. Ale nejvíce této barvy si přivlastnil měsíc, neboť ten měl právo nejvíce vyniknout.  

Když jsem tento nádherný obraz vstřebala, uvědomila jsem si, že i konec dne, stejně jako jiný konec, může být okouzlující. Může být tak mocný a odhalit skrytá tajemnství, která střežil sluneční svit.

na budoucnost myslete...

10.11.2008

"Sakra lidi neblázněte
pořád tady neválčete
pořád se jen zabíjíte
na budoucnost nemyslíte"

Jo, ten Mošna to dobře řekl. Je snad tohle možný?? Jen se všichni podívejte jak se ničíme...ale nikdo s tim nic nedělá. Štve mě to, jak sme všichni bezradní a jen nám zbývá tomu přihlížet..ale nemluvím tu jen o válkách...

Dneska sem viděla něco, co mi vehnalo slzy do očí. Přivedlo mě to k hlubokému zamyšlení. Byl to jen takový domunet, kterých je nespočetně. Ale ty věci, co sem viděla..tolik neskutečných skutečností...běhal mi mráz po zádech...

Všechno bylo jen o přemnožení lidskýho druhu a mě to dovedlo až k myšlence, že katastrofy vlastně musí být. Je to přirozená reakce..přirozená oběť..je to až k neuvěření..někdo musí umřít aby někdo jiný mohl žít..kudlanky to maj dobře vymyšlený

Ale víte co?? Je to začarovanej kruh. Na začátku je spoustu lidí, kterých je víc a víc a potřebují víc jídla a prostoru, devastují přírodu, ta se na lidi "naštve" v důsledku toho na lidi sesílá zemětřesení, hurikány, povodně, sucha...aby kus lidského druhu vymřel..ale mylsím že si to zasloužíme..nejsme ohleduplní...

Ne neděste se, jasně že je mi lítospousty věcí co se stalo, spousty lidí co umřeli v důsledku něčeho co zavinil někdo jinej..ale víte chtěla jsem jen říct, že to můžeme změnit. Nevypadá to tak, ale ANO.

Zkuste přemýšlet dopředu..když odhodíte papírek do řeky..jaká ryba se ním omylem zardousí??? Když pořádně neuhasíte vajgl v lese(ne že by se tam měl odhazovat) kolik zvířat v důslekdu požáru příjde o domov, potravu..život??? Když vyhodíte XXX petláhví jen tak do směsného odpadu..kolik zbubožených dětí ste připravili o teplou zimní budnu ???

A  tak vás jen PROSÍM.. :    Sakra lidi neblázněte, na budoucnost myslete

vaše děti vás budou nenávidět, že jim tu necháte
...louky bez květin...
...řeky bez vody...
...oceány bez velryb...
...lesy bez stromů...