Ačkoliv nepatřím mezi stálé fanoušky této charizmatické kanaďanky, vždycky jsem si jí rád pustil a její hudba mě oslovila. Vždy, když vydala novou desku nebo song, vždycky jsem bral jako malou povinnost si tu věc aspoň poslechnout. A vida! Není to dlouho co se začala hrát a do povědomí i těch línější posluchačů dostávát nová píseň What the Hell. 

Jednoho dne jsem tak nějak zabrousil do pokoje mojí ségry a slyším právě tuhle písničku. Než jsem si uvědomil, že je to právě Avril tak mi to chvíli trvalo, přitom bych dal ruku do ohně za to, že dřív bych jí bez váhání hned poznal. Trošku jsem přemýšlel čím ta změna. Kam zmizela ta mladá rebelka, které nebylo nic svaté. Neříkám že What the Hell není chytlavá a poslouchatelná písnička, určitě si svoje fandy najde, ale když srovnáme starou a novou Avril, nejde mi to proště na rozum. Avril se čím dál víc stává komerční zpěvačkou, která je obklopena lidmi, kteří za hudbou vidí balík peněz. Určitě tomu bylo vždycky, jenže právě teď se ukazuje, že si uvědomili že póza mladé punk-rockové rebelky je dneska tak nějak out, a vrámci možností jí přetvořují na růžovou popovou panenku. Tak se mi to aspoň zdá a je to čistě můj názor, jinou otázkou je jakou moc má samotná Avril, jestli vůbec nějakou. Řekněme, že je to typická otázka hrdosti nebo slávy, buď si zachová svojí tvář s tím, že ztratí něco ze své popularity (což by podle mě u Avril ani moc nehrozilo) nebo na úkor tomu se prodá nečemu čemu moc nevěří. Ale jak jsem už řekl, je to můj názor a kdo ví, třeba s touhle pózou přišla samotná Avril...