Nálada by měla být podle všeho dobrá. Všem se daří, všichni mají plnou hubu keců o tom, jak se bude to a ono dělat a jak strašně to půjde samo. Jenže s pokračujícím jarem se někteří nestihli probrat ze zimního spánku a ono nám to nějak pokračuje do léta, ale občas potkám někoho v pomyslném zimníku, i když je venku 20 stupňů tepla :-) Sezóna se řeší v zimě, takže nezbývá, než popřát všem krásný nový rok 2014...

A kupodivu nic samo nejde. Když jsem začal znovu hrát, chtěl jsem se věnovat jedné kapele s tím, že se potáhne za jeden provaz a bude to mít grády a bude to jízda. Tento sen skončil 22. listopadu 2012 v podvečerních hodinách, kdy navždy odešel Ondra. Po půlroce nechybí o nic méně než tehdy, kdy se to stalo.

Od Ondrova odchodu jsme odehráli všehovšudy dva koncerty a polovina osazenstva se začala chystat na závěrečné boje ve školách, tudíž kapela šla stranou. Šla stranou i z několika dalších důvodů, avšak to nechci rozebírat, je to příliš vážné na to, abych to jen tak vyblil na internet, i když přece jen snad jeden.

To, že se mi narodila dcera mělo za následek pár vět ve smyslu "jak to bude teď s kapelou". Odpověď zní jednoduše: moje rodina je na prvním místě. Nejsem žádná rocková ani bubenická hvězda, ale skoro tři roky jsem věnoval kapele spoustu času, invence a i nějaký peníze to stálo. Neřešil jsem. A najednou zjišťuju, že věci, které jsem já nikdy nepovažoval za větší problém, resp. vůbec za žádný, pro někoho problém jsou. Třeba domluva na zkoušce o víkendu odpoledne a ne večer v týdnu nebo domluva na nějakém koncertu, nedejbože na dopravě na ten koncert, nebo telefonu pořadateli, jak se věci mají. Celá tato anabáze vede k tomu, že se nehraje a nikdo se o naši věc ani moc nezajímá. Jen se pořád píše, co by se mělo. Z tohoto důvodu odmítám dále pokračovat ve stejném směru. Nechci již věnovat čas něčemu, co si to už bohužel nezaslouží. Ano, zní to ublíženě. Však mi to taky ubližuje, protože dokud se nemuselo nic řešit, nebyl žádný problém. Teď se musí řešit docela důležité věci - rodina, škola, práce a najednou má každý svoje problémy a řeší si je sám bez ohledu na ostatní. Ostatní je nezajímavé, hlavně když to vyhovuje dotyčnému. Na to seru vážení přátelé.

A  najednou zjišťuju, že kupodivu mi to dvakrát moc nechybí, protože cvičím na bicí sám, chodím na lekce, baví mě to a pomalu se posouvám dál a dál. Samo to nejde a nepůjde. I za amatérskou kapelou, pokud chce být dobrá musí být dřina. Tu nikde nevidím, protože z doslechu vím, že je důležitější válení se po hospodách, domácích gaučích a podobně.

Z pozice muzikanta není blbější stav, než dojem, že víc udělat nemůže a přece se to všechno nějak sere. Najednou vztek a znechucení přejde v rezignaci a to je začátek konce. Za svou hudební řekněme "kariéru" se rozpadly všechny kapely, ve kterých jsem hrál, až na jednu, kde se ukončila činnost po vzájemné dohodě. A vždy to bylo o tom, že některý z členů měl pocit, že dělá něco víc než ostatní. Tím myslím cvičení, organizace, shánění koncertů a svolávání zkoušek.

Jenže tohle je potřeba dle mě řešit v kapelách, kde hrají 16 letí junioři a ne ve skupině, kde jsou dospělí lidé. Bohužel nejasný názor na vývoj kapely a  výše zmíněný pokračující stav mě vedl k rozhodnutí vydělat si hraním ještě nějaké peníze.

Takže moje nová kapela je Kabát - Tribute, potenciálně  alternování v Motorhead Czech Republic Revival. Odreagování mám potom v nezávislých autorských kapelách Junkie Dog Blues a All Regrets.

Přijde jistě čas, kdy nebudu mít čas na jednu nebo více z těchto kapel. Již nyní mohu říci, že jsem přesvědčen o tom, že půjdu tou jednodušší cestou a budu hrát tam, kde to bude mít nějaký potenciál zahrát pro lidi to, co mají rádi, dostat za to třeba nějakou korunu a nemít starosti s honěním se po hospodských akcích a amatérštinou a diletantstvím zavánějících koncertech s neznámými kapelami, které mají našlápnuto, ale ještě nedošláply a jen tak lehce nedošlápnou. Rozdíl spatřuju i v počtu lidí na koncertě - 50 proti cca 700 posluchačů je sakra rozdíl. 50 lidí udělá kotel v Agoře, ale bohužel ne v Letním kině. Upřímně říkám, že mě to po 19 letech hraní kurevsky nebaví. Dělám muziku pro lidi, chci pro lidi hrát a budu hrát dál, i kdyby snad měl vzniknout v Chrudimi obchvat.