Chobot 34 let / Praha

Dlouho jsem čekal na příležitost poslechnout si naživo vystoupení kapely mého kamaráda, takže když se naskytla příležitost, neváhal jsem a vyrazil. Jednalo se o vystoupení v rámci soutěže ROCKMATCH, původně malého brněnského projektu, který dnes dorostl do celkem slušných rozměrů celorepublikové soutěže lokálních rockových, metalových a punkových kapel, které zde mají příležitost se zviditelnit. Chápu, že šlo o vystoupení (koncert je moc silné slovo) na nejmenší úrovni soutěže, přesto se mi z organizace chtělo plakat. To, že je klub díra, dokáži s klidem přejít, přece jen jsou vystupující kapelky zvyklé na horší (žáné?) podmínky, ale to, že zvukař je neschopný idiot, který cvrnká do čudlíků jak se mu zlíbí, ignoruje připomínky vystupujících a usíná, mě dosti vytočila – a to jsem pouhý divák. Organizátor, jeden člověk vypadající jako pitekantrop, a stejně se chovající, měl očividně jediný cíl – vybrat co nejvíce peněz, ideálně od každého návštěvníka dvakrát. A to vzhledem k tomu, že z tří avizovaných kapel yvstoupila jen jedna (druhá byla jakási banda punkáčů, kterou organizátoři pravděpodobně sehnali hodinu před vystoupením kdesi na ulici a jejich jméno můj mozek z pudu sebezáchovy vytěsnil z paměti – ačkoliv uznávám, že zpěvák měl charisma) mi i základní vstup 60 kč přišel velmi přehnaný, organizátor očividně sází na návštěvníky z okruhu přátel jednotlivých kapel. Což také byli jediný diváci, z lidí neznámých přišlo pár provařených hradeckých kořalů vyspat opici.

Tedy k jediné slušné události večera: vystoupení broumovské kapely Asy-metri. Čtyřčlená skupina sklidila vcelku úspěch, aby ne, po předchozích tragédech by návštěvníkům i pytel plný koček přišel jako rajská hudba. Asy-metri mají potenciál – resp. potenciál má lídr kapely, zpěvák a zároveň první kytara(!) a bubeník. Skupina se podle mého laického názoru může umístit na vyšších příčkách soutěže Rockmatch – ale jedině v případě, že zpěvák půjde za úspěchem, na první místo postaví kapelu, ne kamarády, a vyhází druhého kytaristu a basandu. Druhý kytarista má úžasnou kytaru, ale rozhodně na ní neumí úžasně hrát – sbohem a šáteček, vykopnout a běž si hrát do punkových lokálek tři základní akordy bez ambicí za pivo. Holčina hrající na basu měla potenciál – hezká holka s kytarou v ruce jistě přijde spoustě rockerů děsně sexy, i výstřih a sukni měla jak se sluší a patří, takže to, že basu drží jak pádlo hraje na ni podobně, by se dalo odpustit – ale už ne to, že se schová za aparaturu (kterou měla skvělou, ale bohužel, podobný případ jako kytarista – hraje člověk na hudební nástroj, ne naopak) a člověk se ani nemá čím kochat. Tedy zpět k tomu,co stojí za to: bubeník předvedl skvělé sólo a vůbec celá jeho hra byla dobrá, zpěvák má můj obdiv za dvě věci – v rámci možností zazpíva a rovnou vystřihne pěkný kytarový sólo, a za trpělivost s výše uvedeným zbytkem kapely, kterou by málokdo měl. Bohužel, repertoár má Asy-metri zatím vcelku omezený, takže zaznělo víceméně vše, co mají, včetně dvou asi nejlepších, Domácí násilí vtipně věnované přítelkyni zpěváka a píseň, která mě téměř sundala ze židle a která má nemalý potenciál – velmi originální metalová interpretace slavné písně z neméně slavného seriálu Knight rider.

Asy-metri samozřejmě v závěrečném hlasování drtivě vyhráli, ale je tu jedno velké ALE. Pokud by vystoupila např. původně plánovaná kapela RAMAYANA, tak i kdyby si Asy-metri vítězství zasloužili, hlasování by prohráli. Z jednoduchého důvodu, RAMAYANĚ by jako hradečákům přišla mnohem větší podpora přátel, kteří by jim dali hlas i kdyby hráli na banjo a sud od piva. A tady narážíme na podle mě největší organizátorský kiks celé soutěže – z prvních kol neprojdou nejlepší kapely, ale ty, které nalákají nejvíce přátel. Přitom by stačila jednoduchá věc – kapely by nevystupovaly ve městech, ze kterých pocházejí, problém by to žádný nebyl, a soutěž by se rázem jistě stala objektivnější.

Přesto přese všechno je Rockmatch projektem u nás natolik nevídaným, že jeho činnost podporuji, protože jak jinak mohou malé kapely prorazit? Možnosti jsou omezené, každý cpe dopředu tzv. sezónní „šmouly,“ na kterých během jednoho roku producent vydělá s minimální investicí nejvíce peněz, a co, že za rok po nich neštěkne pes. Kvalitní rockovou hudbu u nás každý producent ignoruje, ale toto je možná šance pro každou neznámou kapelu - příkladem jsou lonští vítězové Final Fiction, které jejich výhra (zaslouženě) katapultovala na prkna pódií v nacpaných sálech.

Ch.