A tak jsem stale zpet a bohuzel jiz pisici na anglicke klavesnici, takze omluvte chybejici diakritiku, protoze dva mesice v Indii s anglickou klavesnici mi pekne rozhodily zivot a proste uz mi to Z a Y dela na ceske klavesnici trochu problemy, takze proc se uz nepreorientovat na mezinarodni standard, ze.

Anyway: takze jsem zpet a obohacena velkym duchovnim bohatstvim, takze mi nezbyde nez jej sirit dale se svou laskyplnou a vseobjimajici dobrou energii, protoze... vsimli jste si, jak najednou 16. srpna se ceske prolite leto zmenilo na proslunene a prozarene teple leto? Ten den jsem priletela. Nenadelate nic, nektery lidi to maj proste v sobe.

Nejlepsi obdobi pro navstevu Indie je... samozrejme monzunove obdobi.

Takze se clovek vrati po duchovnim a spiritualnim cestovani po Indii, kde potkate miliony dalsich cestovatelu s silenymi zivotnimi osudy a jejich zivotnimi moudry, kdy poslouchate jejich vypraveni o Kambodze, Laosu, Vietnamu a sobestacnych komunach, ktere ziji kdesi na plazi na druhem koute sveta a tak prijedete najednou do CR a rikate si "What the hell am I looking for here?" A je vam jasne, ze at uz hledate cokoli, tak to proste tady nenajdete. Vsude jinde ano, jen ne tady.

Kluk a holka, obrazek u toalet.

A tak se v mem pokoji stale vali nevybalena krosna, protoze clovek ma nutkani rikat si "co kdyby..." a moje maminka za mnou stale chodi a trpelive mi vysvetluje :"Tak uz si vybal, vzdyt ted zase dlouho nikam nepojedes" a ja si rikam, no jo, ale co kdyz me to chytne! A vsechny knizky do knihovny uz mam stejne vracene, takze zadne zavazky me tu uz prece nedrzi.

Kdesi v rumunskych Karpatech.

A to vam takhle sedim na letisti a povidam si s jednim Danem, ktereho jsem jiz predtim potkala v Dharamsale a pak opet v Lehu a najednou letime stejnym letadlem do Dilli a on mi vypravi, ze az prileti do Kodane, tak tam stravi 4 dny a pak poleti na 2 roky studovat do Gronska. Temer podobny osud jako ja! A tak se ho zeptam "So dont you gonna miss your home?" (zkousela jsem ho) a on ukaze rukou kamsi k srdci a rekne "My home is here, always with me" a tak se spolecne zasmejeme, protoze vime, ze to je prece ta proflakla fraze od mistra Osha. A pak si v letadle s hruzou uvedomim, ze vlastne doma na me nikdo neceka.

Angry birds.

Ale zaroven vime, ze to je prece to, proc muzeme takhle litat po svete s klidnym vedomim toho, ze nepostradame nikoho a nikdo nepostrada nas a nesvazuji nas touhy a zadne lasky s omezujicim a sobeckym "neopoustej me, nenechavej me tu samotnou/samotneho, bez tebe neziju". Protoze ono to neni ve skutecnosti vubec o nas. Je to o tom pocitu trvaleho prozitku, trvajici pritomnosti, ktera je ted a tady. Je to o tom procitenem ted a tady, kdy veskery prostor je sjednocen, lide ztraceji sve hranice a vse jen spociva ve vsudeplynouci pozitivni energii a zarivem svetle.

Vsude samy Izraelci, no ja uz se z toho...

A pak se najednou proberete z tech psychedelickych hlubin, kdy jste omylem snedli hasisovou cokoladovou kouli na terase jedne z tech lakavych new age kavaren ve Vashishtu, o kterych jsem si myslela, ze uz jsou ve svete pase a zjistite, ze utrpeni existuje.

Stejne si myslim, ze ten rusky umelec to urcite maloval ve Vashishtu.

Iluze je krasna. Treba jako laska a nehynouci nadeje. Co vsechno musite zpretrhat, abyste mohli v klidu odletet a opustit vse. A znate to o te nadeji, ze umira posledni. Klidne ji zabijte pred tim, nez ona zabije vas. Ano, v tu chvili budete samozrejme trpet, ale vite no... to rikal uz starej dobrej Buddha Sakyamuni, ze utrpeni existuje. A jak se stale ve svych uvahach vracim k jeho slovum, tak zjistuji, ze ten chlapek mel sakra pravdu. Ve vsem. Naprosto ve vsem.

Takze ne, kdyz se me nekdo zeptate "A mela jsi tam nejakou vizi?" (ja nevim, kam na to chodite, ze se v Indii dejou jenom takovyhle divny veci!), tak odpovim, ze "ne, nemela", protoze ja uz jsem s jednou vizi odjizdela. Byla jasna a nebyla o budoucnosti, ani o minulosti, nybrz a prave o pritomnosti. Byla to pritomnost sama, jeji nejcistsi prozitek, kdy jsem nemusela nic, ale jen jsem chtela, zila jsem okamzikem a byla jsem stastna jen tak, bez priciny. A co vic bych mela od zivota chtit.

Takze jsem zde, zpet v CR a za dva tydny sbalim tentokrat svuj luxusni kufr a nahodim image kosmopolitni emancipovane Evropanky a odletim do Turecka, kde si budu uzivat pohodli se svym notebookem a internetem v mobilu, protoze sorry, ale asi nedokazu zit bez Twitteru. Jediny objektivni zpravodajstvi ze svetu, ktery zrovna followujete. Akorat ty dredy mi asi budou trochu kazit tu image.

Youtube Video -bBrEobzBkM

Dukaz misto slibu! Stejne je lepsi to videt na vlastni oci nez bych vam to vypravela... A ano, to koupajici se v Ganze jsem opravdu ja : )

PS. A vite, co jsem si dnes pujcila v knihovne? Plaz od Alexe Garlanda... takze to uz jsem asi uplne v riti : )