Jak jsem vlastně přemýšlel dřív?
Jeden prostě prochází změnami. To je nejspíš neměnné.
Někdy si tu změnu uvědomíme, protože je třeba cílená. Snažíme se o ni. Progres k potencionální lepší cestě. Nebo i horší, chcete-li. Však, chtěně. Zda se to daří či nikoli, je otázka k jinému zamyšlení.
Ovšem je i pravděpodobné, že si změnu neuvědomujeme. Nebo né hned.
Co s tím? Jednomu příjde, že je "najednou" vše jinak. Suběktivně to tak vnímáme a i když byla změna pravděpodobně spíše vývojem, situace se tváří jako momentálně vzniklý problém, protože je to situace nechtěná.
Člověk například přemýšlí jinak a nyní, když identifikuje proběhlou změnu, nemůže si vzpomenout, jak to vlastně fungovalo dříve.
Na co jsem se zaměřoval ve volné chvíli? Co se mi honilo hlavou? Jaké byly momentální cíle? - říká si konečně a není možné si vzpomenout.
Momentální problém totiž vyplňuje veškeré zaměření, soustředění i honění hlavou. Je jediným cílem a již není místo pro žádný další.
Když člověka něco takto vyplní, ovlivní to i další zdánlivě nepropojené součásti Jedné bytosti a leccost přestává fungovat správně, čímž se řešení problému stává složitějším.
Situace se zdá velmi zlá, né však zoufalá. Snad.
Pro Jednoho je důležité uvědomění. Uvědomění sebe v časoprostoru. Uvědomění ostatních.
První a hlavní krok k tomu nebát se poprosit o pomoc. S pomocí se totiž váže možné pochopení a tím i zobrazení cesty řešení. Cesty zpět vzhůru. Cesty, která může být přímá, do kopce anebo i dosti strmá. Však zpět.
Snad.
