Baude Muž, 57 let / Praha

Suma sumárum. Jaká byla jarní část turné s Dodem?

20. 5. 2013 v 17:02

A.V. Band má za sebou jarní část turné k nové desce Já se z toho nepo.eru, která vyšla letos v lednu. Kapela absolvovala tuhle koncertní šňůru s legendárním kytaristou Milošem Dodo Doležalem. Jak to probíhalo? Vše sesumíroval bubeník Áda Vitáček.

"Máme za sebou jarní část turné s Milošem Dodo Doležalem a jeho bandem k desce Já se z toho nepo.eru, a tak se to  pokusím nějak shrnout a zhodnotit. Na začátku se to zdálo jednoduchý. Přijedeme, odehrajeme a odjedeme. No ale realita je jiná. Kdo si myslí, že to tak je, je blázen. Muzikanti to nemají lehký. Tak třeba cesta z Prahy do Uherského Brodu je cca tři hodiny jízdy autem. Hrajete-li od 21h, znamená to, že je potřeba být na místě tak dvě hodiny před. Tedy v 16h vyjíždět. A když je pátek a uzavřenej jeden pruh na okruhu, pak zácpa u Průhonic, bouračka u Mirošovic a do toho ještě předjíždějící se kamiony minimálně v 80 km rychlosti, tak je téměř stoprocentní, že přijedete pozdě. Což je trochu problém, protože Miloš, kterej všude přijel až po nás, je tady pochopitelně dřív a dává nám to sežrat. V dobrém, ale i tak si pak říkám, že příště fakt pojedeme už ve dvě. Ono totiž stavění aparátu, nošení ho do sálu a celková příprava hraní je docela dost práce, a protože je Dodo perfekcionista, musí být všechno tak, jak "šéf" řekne. Takže hned na prvním kšeftě v Jindřichově Hradci jsem už věděl, že na pódiu nesmí být nic. To jsem pochopil poté, když jsem slyšel: "Kurva, co tady dělá to kombo a ty ostatní věci? Pankáči, dej si to někam do hajzlu!" Pochopitelně jsem pak pochopil proč. On totiž Dodo je zvyklej na svůj zvuk, svoje zesilovače a svý věci s tím spojený, a tak má celkem jasno, co má kde bejt. Není to proto, že by byl namistrovanej, ale proto, protože svoje věci zná, má je odzkoušený a ví, jak hrajou. On by řekl: "No, protože hrajou, kurva, nejlíp!" Tady odtud se pak následně odvíjí celý další dění. Miloš totiž chce lidem dát zážitek, kterej si budou pamatovat se vším všudy. Takže cokoliv, co by to mohlo narušit, se nedělá. Pro mě z toho vypynulo, že jsem musel říct Bobovi, ať si to brko smotne až po hraní a já si pak sypal popel na hlavu, že jsem se s kámošem Jimem Beamem přátelil víc, než je zdrávo, byť po produkci, ale v situaci,kdy jsem měl být při smyslech. Pro mé chlapce, zvyklé bohémskému stylu hraní, je to trochu sprcha a pro mne připomenutí toho kolotoče hraní kdysi s Plexis a uvědomění si těch dřív běžnejch věcí. Vzhledem k tomu, že koncert od koncertu Dodo nadával míň, znamená to, že jsme to pak už dávali v pohodě.

Playlist se na všech koncertech skládal z nového CD, plus dvě tři věci jiné. Něco jiného je ovšem pak hrát věci z desky naživo a navíc před muzikanty, kteří ji natáčeli a navíc jsou oba vynikajíci (pozn.: myšleni pánové Miloš a Miloš junior). Takže před začátkem turné jsme museli upravit aranže pro jednu kytaru, byť na desce jsou dvě, tři a víc, stejně tak i s basovou linkou, která se po Juniorovi dá zahrát velice nesnadně, pokud to řeknu mírně. Ale páni kytaristé to zvládli a myslím, že jsem zaslechl hovor Doda s Jardou s tím, že Jarda ty riffy zmákl dobře. To je fajn slyšet. Pavel Slechan je Milošův bubeník a my jsme spolu vlastně tvořili samostatnou jednotku, protože ostatní muzikanti si z nás, bubeníků neustále dělají legraci a tak držíme při sobě. Pavel je bubeník, kterej má razantní úder, o čemž svědčí všechny prásklé crash činely. Hi-hat přežil jen spodní díl a to hraje na Paiste Rude series, což nejsou nejměkčí plechy. No a pak je docela zajímavý ho pozorovat při zvučení, když mu Miloš hlásí: "Kurva, Slechoši, přestaň hrát jako jazzman a dej groove třeba od AC/DC."

Taky je úžasný sledovat, jak mají různý kluby připravený zázemí pro kapely. Třeba Jihlava nebo Mašůvky – skvělý. Šatna, občerstvení – luxus. V Čechách to tak slavný nebylo, holt se máme od moraváků pořád co učit.

Úplně jsem zapoměl na Dodovo hraní s Pražským výběrem, protože to vlastně proběhlo v době, kdy jsme s ním jezdili my. V Praze na Výstavišti jsem se byl podívat coby Milošův "kytarový technik" ještě s Jardou Prchalem, kytaristou, kámošem, kulakem a pořadatelem Agrofestu. Nutno přiznat, že jsem neodnesl ani strunu, ale to je dané tím, že si Dodo nenechá do těchhle věcí strkat cizí ruce, což u těch mých docela chápu. Ale já jsem si vlastně splnil jeden ze svých snů. Landa chce jezdit na žralokovi, bejt do čtvrtýho místa ve světovém poháru rallye, bejt Van Damme a s Olomoucí pod jeho motivačním tréninkem vyhrát ligu. Kdežto já jsem chtěl vydat desku, což jsem si splnil asi sedmkrát, vidět naživo Ringo Starra a Jirku Hrubeše, což tímto koncertem mám taky za sebou, a projít se po přechodu na Abbey Road. To je společnej cíl s KaPrem (pozn.: kapelním grafikem a fotografem), kterej máme před sebou a snad to ještě dáme. Já Jirku Hrubeše vlastně viděl už někdy v roce 1984 se Žlutým psem v Lucerně, ale nebylo to ono. To až teď s Výběrem... Takovou parádu jsem fakt už dlouho neviděl. V porovnání s Kryšpínem, kterej je technicky zdatnější, se tohle najednou začalo houpat, dejchat a bylo vidět, že to hraje člověk, kterej ty groovy vymejšlel. Dodo hrál dvě věci - Tatrmana a Sbal si to svý ráno. Obě jsou z dob, kdy jsem se s ním poznal já (nebo chvilku před tím, než jsme se poznali), tedy 88 rok, kdy s Výběrem hrál. A musím říct, že kdyby takovej sound byl tehdy, dal by se Výběr srovnávat s jakoukoliv kapelou na světě. Všechno bylo čitelný, Miloš byl slyšet, Pavlíček mu dal prostor, fakt jsem si to užil. On vlastně celej Výběr hrál skvěle, Čok táhnul celej koncert, pomáhal Kratochvílový se zpěvem, když se rytmicky někde zapoměla a figury unisono hraný s kytarou a klávesama dával v pohodě. Kocáb je prostě dobrej. Povídal mi Dodo, že Ringo Čech hlásil, že dneska mají lidi možnost vidět to nejlepší z českýho bigbeatu na jednom pódiu a v tu chvíli mi to připadalo jako velká pravda. Tak tolik k Výběru s Dodem. A ani po hraní jsem Dodovi moc nepomohl, protože jsem měl diskusi s pořadateli, ale Jarda mě zastoupil.

To by tak asi bylo všechno k té první části našeho hraní s metlošema. Paradoxně musím přiznat, že se mi daleko líp hraje jako punkerovi s metalovou partou a vůbec nemám trauma z toho, jestli bude Dodo lepší než my, jako měly nějaký kapely. Spíš naopak, ono je to jedno s druhým. Pořád se je co učit a stačí se dívat na někoho, kdo to má zmáklý a zkusit si vzít to nejlepší. A je to asi vzájemný, ani Dodo není bezchybnej a na oprávněnou kritiku reaguje jako profík a podruhý to už neudělá. Mluvím z vlastní zkušenosti. Takže žádnej namistrovanej frajer to fakt není. Je dobrej, ale není to debil.

Málem bych zapoměl napsat něco o Bohym, tedy Vláďovi Boháčkovi, kterej je hlavní zpěvák A.V. Bandu. To je asi to nejtěžší zpívat něco, co nazpívali tři různý hlasy před ním a on to musí dát všechno. No ale dává to po svém a i když na prvním koncertě s Milošem prudil, že bez odposlechu do ucha prostě zpívat nemůže, nakonec to dal taky. On mu Dodo totiž zahlásil: "Ty vole, Bohy, tohle je rock and roll, zvykej si!" A nevím, jestli je to pochvala, ale po koncertě v Uherském Brodě za mnou přišel nějakej týpek a povídá: "Vy ale nehrajete čistej punk-rock, že jo? To je kus punku, kus metalu, kus hard rocku a v první chvíli jsem měl pocit, že slyším jakoby hlas Izzyho Izaiáše." (to je zpěvák z kapely Doga, snad jsem to jméno nezkurvil) Asi to myslel vážně. No Dogu kvůli tomu poslouchat nezačnu, ale jestli ten příměr Bohymu jako kompliment nevadí, proč ne?

A to už je fuck všechno, takže jak by řekl Miloš Jr.: "ROCK ON!"

A.V.