Tak fajn, řek bych, že ta správná nálada je tu. Jsem doma sám a moje nálada se momentálně skládá ze vzteku, bezmoci a totální nechuti vůči všemu kromě alkoholu a příjemné společnosti. A vzhledem k tomu, že příjemná společnost je nyný v nedohlednu a pití mě samotnýho nebaví (díky bohu za to jinak bych se stal alkáčem ) nezbejvá mi nic jinýho, než se vrhnout na článek, ke kterýmu jsem potřeboval mít náladu pod psa. Tak jdeme na to!

   A o čem, že článek bude? O něčem o čem jsem chtěl napsat už dlouho, ale nějak jsem pořád nevěděl, jak ho chci pojmout. Ano hádáte správně, bude to článek o vztazích. Vztahy, většina lidí je potřebuje. Mají k tomu různé důvody, jako třeba touhu po sexu, lásce a nebo prostě nechtějí být sami. Dlouhou dobu mi vrtalo hlavou, proč se vztahu bráním a proč jsem v něm tak nešťastný. A odpověď mi přitom ležela celou dobu přímo před nosem. Nepotřebuju vztah, protože mám rodinu! Oni mě mají rádi, tak na co mi bude někdo, kdo mi to bude pořád opakovat? Díky nim nejsem sám a ta třetí složka...sex, no řekněme, že to se dá zařídit i jinak než skrze vztah.

   Ovšem to bych nebyl já, aby to bylo jednoduché. Takže položme si otázku: a copak ty tuny lidí co touží po vztahu nemají rodinu? Správně, mají milující rodiny ( většina ) a přesto ten vztah potřebují. Láska a péče jejich rodiny jim nestačí. Jsem tedy jen extrémně skromný? Ne, opak je pravdou!

Ti lidé toužící po vztahu chtějí vlastně strašně málo. Chtějí JEDNOHO partnera. To je to čeho se děsím, že skončím u jedné a nepoznám díky tomu další. Víte díky zaseknutí se v jedné z vývojových částí se ze mě stal manipulátor a sběratel. To, že manipulování lidmi je takřka můj koníček nyní vynechám a přesunu se k té důležitější věci, ke sběratelství. Vysvětlím to na jednoduchém příkladu. Já si vedu jakýsi seznam kapel, které poslouchám a u každé si píšu jestli od ní mám cd, které chci a pak za těmi cd pořádám hony přes celý internet a mým cílem je abych je dostal všechny. Ale ještě nikdy se to nestalo a ani se to nestane. A víte proč? Protože to je smysl mého života, pořád se za něčím honit v domění, že to chci dostat a mít pokoj. Ale já nikdy pokoj mít nebudu vždycky tu bude další věc, kterou budu chtít a poženu se za ní.

   K této mé neustálé honbě za něčím (někým) připočtěte mou citovou chladnost a máte dokonalý recept na někoho kdo zřejmě umře sám. Protože jednoho dne se probudím a zjistím, že rodiče umřeli, že ségra už nebydlí ve stejném bytě, že moji přátelé mají své vlastní životy a že vedle mě na posteli je prázdné místo. A pak se budu ptát co měli ti lidé, kteří chtěli vztah a já to neměl?....srdce?