Pozor pozor :D Malá změna stavu - s prvními oficiálně zveřeněnými songy naší formující se kapely, už nejsem pouhý fanoušek :))) S kytaristou Tomem jsme zplodili  NEVIDOMÉHO PSA -  díky hodně podobnému, ne-li úplně stejnému pohledu na hudbu :)))  Zatím nejsme v plném počtu -hledáme jak zkušebnu,tak basáka,bicmena,někoho s klávesami,ale nebráníme se ani jiným,alternativnějším hudebním nástrojům :)

Ať vám to šlape a pokud by někdo z OVY  zájem přidat se do party,ať se ozve :)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tak....v prvé řadě zde vystupuju jako fanoušek....

Co se týče hudby musím přiznat, že už mám něco za sebou....Občas jsem se totiž omylem probudila na pódiu... a o co horší to bylo probuzení když mě záhy donutili vystupovat sólo z čehož mám doživotní trauma :D Momentálně ale zažívám velký návrat ...

Deset let jsem hrála na flétnu... a řekla bych, že ze mě čistě teoreticky mohl být docela slušný virtuóz... ale shruba před pěti lety mou flétnu ukořistil neznámý zloděj... a já jsem utrpěla další trauma, které neblaze poznamenalo můj hudební vzestup... každopádně... říká se, že máme svým bližním odpouštět...

Asi rok poté jsem objevila na chatě za skříní kytaru.... vysypala z ní pavouky a rozhodla se, že se vydám na dráhu kytaristy samouka.... Po nekonečných pokusech vyloudit z ní něco jiného než jen rozlazené brnkání to drahá kytara nevydržela, rupla a málem mi vystřelila oko... 

Mě prozměnu ruply nervy... po lokálním znecitlivění a  peroxidem v oku jsem se doplazila zpátky do kouta,kde jsem kytaru následne ponechala osudu, k všeobecné radosti všech pavouků, které jsem svým nevhodným zásahem připravila o domov... - touto cestou se jim upřimně omlouvám...

Jako v každé pohádce i v té mé figuruje princ na bílém koni....  V tomto případě mu kůň zřejmě zdechl po cestě a tak dorazil ve starých rozervaných botách ze kterých mu trčely červené nehty ( a já pořád říkám, že to s těma pohádkama jde do kelu !!!! ) a daroval mi nylonové struny.

Od té doby se se svou kytarou zase přátelím, občas si na ni zahraju... i když poslední dobou dávám přednost spíš focení ... Na koncertech už taky nevřískám.... jen si občas zapěju ve sprše a nebo když se opiju ... s nějakým pouličním zapomenutým zpěvákem... a to je asi tak vše. Zazvonil zvonec,pohádky je konec.

..... a žili šťastně a do smrti......

PS: Jo a ještě mě baví psaní textů ....a to jako fakt ... pořádně psychoidní psychopatické básně a písně :)))))