A jak, že to celé bylo?...
...pokud nemáte čtecí náladu, tak se do tohodle ani nepouštějte.
Je září 07 a mladý, naivní a 16tym rokem opojeny jedinec se vrhá do spáru nového prostředí, nové školy, nového koletivu. Nic zvláštního řeklo by se. Ale pro mě ne. Pro mě ať jsem chtěl nebo ne to byl start nové etapy. Člověku se to nepíše snadno, ale
život se snadno také nežije a vůbec. Zkrátka byl jsem tam. Ve prapodivné třídě 31 dalších lidí, kteří byli měřeni stejným měřítkem a stejně jako já tímto měřením byli propuštěni. No a tak jsem se tak rozhlídl po učebně plné hezkých uťáplých, nehezkých
nepochopených a dál to asi každý zná, protože tyhle konzistece se opakují častěji než reklama na mobilní operátory. Mezi nima taky 3 lidi, dle mých velice omezených informací (basák, kytarista a bubeník). Řekl jsem si:"Já taky zabrnkám víc akordů než
rádoby virtuózové táborových ohňů.". Co takhle založit kapelu?!
Filmy jsou velmi nebezbečná zbraň. Dokáží za hodinu a půl zblbnout víc lidí než by si člověk myslel. School of Rock, to byl ten osudný pro mě. Vím "blbina" pro teenagery, ale já to sežral i s navijákem, proč? Dodnes si tuhle otázku kladu a asi dlouho
budu (nebo aspoň do té doby, do které budu trávit ten naviják). Ale o filmech, třeba zase jindy. Teď jde o tohle...
3 lidé z basáka se vyklubal basák. Nicméně nehrál s těma zbývajícíma dvěma. Moje otázka zněla logicky: "Hodil by se vám kytarista? Třeba i něco zazpvám.". Na to řekli, že jo, že bych to mohl zkusit. Druhá otázka zněla: "A vy nemáte basáka?.".
Odpověď by dnes pro mě byla asi minimalně divná, ale tenkrát to byl pro mě vrchol všeho hudebna, když mi odpověděli: "Máme, ale nemá basovku ani kombo.". To, ale nevadilo. Chtěl jsem mít nejlepší kapelu všech kapel a nebo aspoň něco, kde se budu moci
realizovat a filtrovat svůj nastřádaný hudební přetlak. Mám strach, že se v tomhle textu trochu ztratím, ale popravdě 3 roky jsou 3 roky a nikdo si nepamatuje všechno. No a tak jsme se vlastně nehli z 3.září 07 a i tak se mi roller začíná opět zmenšovat.
Myslím si, že představovací historku z hospody v 9:12 na nádru už jsme omývali tolikrát, že to tenkrát nechám běžet. Nicméně na tomto "seznamovacím a oťukávacím klání" mi kluci, řekli, že teda jo. Že to zkusíme. Tehdá jsme poslouchali SUM41, FiXa
vydala Fenomén a tak jsme chtěli znít jako oni.
Někdy na konci září jsem měl s klukama první zkoušku a vlastně jsem byl poprvé v životě v nějaké zkušebně. Což má svoji specifickou atmosféru, což můžou potvrdil lidé, kteří byli v naší zkušebně. Je malá, zabordelená, ale útulná. Zahrál jsem pár riffů
od SUM41,AC/DC a vůbec takovou tu klasiku ( v té době jsem hrál asi rok a půl na kytaru, takže to bylo tak, že z písniček jsem uměl jen ten riff a u některých i refren;)). No a kluci se tvařili jakože jo, tak jsem byl naprosto happy. No, ale pak to
přišlo: "Tak nám teda něco zazpívej.". A bylo... po 5ti minutách "dohadování", co teda jsem bejkl Ameriku od Lucie. Taková klasika základních škol:D. A kluci, že by to šlo, že mě berou. Jejich úhly pohledu neznám a asi ani nikdy nebudu, protože i když
tvrdí, že "předemnou" nic nebylo, tak něco bylo a i když tvrdí jak jsme hodně od sebe tak ti 3 vždycky při sobě drželi:) a je to dobře... No na podzim 07 Pečíkovi přišla baska z japonské výstavy a my začali šmrdlikat. Nechtěli jsme znít jako (pro nás
trapný a vůbec uhozený kopírky) zábavový kapely a tak jsme jeli trochu specifickou cestou: Fixa,Slíže,Kafe, ale většinu takový ty songy, co nejsou hity, ale po nějaké době si je člověk zamiluje víc než ty "hitovky" co za týden vyšumí. No a tak v prosinci
07 dáváme již první koncert. Za světla v pronajaté tělocvičně ZŠ Neslovice. Lidi sedí na židličkách a koukají na ty mladý péra, co to tam zkouší. Ale nebylo to zlé a tak ani ohlasy na nás. Stále jsme se vezli na vlně ala School of Rock a tak na našem 2.
koncertě tuším duben nebo květen 08 jsme zažili i situaci, kdy dva tábory fanoušků na sebe řvou do krve jako diví. A my stojíme tváří tvář "blbcovské zabednenosti etc". Prostě některým lidem nevysvětlíte, že můžou hrát i nezábavový kapely:D.
No a tak vlastně uběhl první rok.
No a po prázdninách jsem došel do zkušebny a řekl jsem klukům svůj (dle jejich slov "super nápad"). BUDEME HRÁT JENOM SVOJE SONGY. Nepochopen jsem byl smeten tím, že dva songy na koncert nestačí. Nedal jsem se. A po makačce jsme na podzim
(2-3měsíce) nahrávali "demo". Hledá se Demo... se jmenoval ten počin a křtil nám ho Radek Malý (Model Bazaar, Zastavárna BB), což je taky paradox, protože nejhorší počin jaký jsme v dějinách SP udělali nám křtil ten nejlepší kdo vlastně v okolí byl.
Asi taky proto, že Chálíka a Dolňu učil na základce. Další kouzlo života je v tom, že je i mým učitelem od letošního září (Miluju semináře ze zeměpisu;)). No a tak jsme se pomalu začali rozjíždět. Síla našich, sakra našich. Je to divný jsou to moje texty
a moje hudba, ale je pravdou, že bez kluků nezní ani to moje 100%. Zkrátka to bylo lepší a lepší. Ale upřímně rok 08 si jinak nějak moc nevybavuju, nevím proč:) Asi byl krátkej.
No a tak jsem se nějak začali dostávat do povědomí okolí. A byla to taková celková pohoda bych řekl. I když v případu Sociálního Případu se o pohodě nedá mluvit pořád, tohle asi byla. Vrcholem této pohody byly koncerty, festy a o prázdninách 09 jsme se
vypravili do studia natočit Demáč. Blučina někdy kolem 25. srnpa 09 byla okupována tímto uskupením. Díky Srndovi (All my fault, ZPX a kdoví, kde ještě hraje nebo bude hrát) jsme natočili 4 songy, které se chytli jako nic předtím. Lidi chodili na koncerty
víc a víc. Z aut, mobilů a některých rádií jsme slyšeli "Teď problémy jsme my!" a bylo to super. Jen jsme čekali asi přeci jenom trošku víc. Asi tou naivitou, která v nás byla. Že když budeme svý a budeme to dělat po svým někam to povede. Nadruhou stranu
vedlo. Vedlo to ke spoustě super koncertů, poznání spousty lidí a hromadě zkušeností. To už nám nikdo nikdy neodpáře. Po 2. v životě jsem byl v Jihlavě a hrál jsem tam, po druhé v životě jsem byl v Blansku a hrál jsem tam. A takových míst bylo spousty a
vždycky to něco přineslo i přes to, že ne vždycky to bylo jasný hned. Odstupem času však člověk objeví i ty skryté významy.
2009 je loni. To je novina, co? No asi, že té práce a koncertů bylo hodně kluci se unavili. Zjistili, že jejich cílem není se hudbou živit, hudbou žít. Prostě to pro ně není to, co by je naplňovalo. A tak o prázdninách 2010 jsme usoudili, že v
nejlepším se má přestat. Martin říká, že dosáhl hranice přes kterou se už nedostane, že už prostě nemůže být lepší, protože to tak necítí. Ostatní moc nekomunikují ať jde o jakoukoliv situaci. No a tak je to tady. Natočíme CD, aby jsme měli "nějakou
památku" na ty 3 roky a zabalíme to. Je fakt, že to nebude lehký a doufám, že si s klukama zase někdy zahraju, ale kdo ví. Třeba to tak m být, budou z nich úspěšní lidé a to tzv. na jistotu. Nemůžu jim to mít za zlé, jen je mi to líto. Nadruhou stranu mě
to doufám nakopne. Vím, že s hudbou nepřestanu. Umím ledacos, ale nic nedělám tak se srdcem na dlani jako hudbu, tam jsem prostě jako ryba ve vodě nebo možná ve formaldehydu. No, co doufám, že dám dokupy nějakou novou bandu ve které do toho půjde naplno
víc než jeden člověk. Snad, možná, doufám ve světlé zítřky. Zakončuji tím, že si naše CD určitě poslechněte bude to ten pravý SOCIÁLNÍ PŘÍPAD. A ten kdo nedojde na křest (a tím asi i poslední koncert) jakoby neznal Sociální Případ. A to je
všechno... ...nebo snad není, uvidíme.
Andy
