Colours of Ostrava
..možná si někdo myslí, že bych to ani nemusel psát, no na nedávném koncertě nevěděli tři z pěti pořadatelů, co že jsou Colours vlastně zač. Pro přiblížení důležitosti vyberu namátkou povolání a jiné kumšty. Zemědělství – bratranci Veverkové, kosmonautika – Laika, zdravotnictví – A.Fleming, pořádný výmrd – R.Krejčíř, kytara – J. Hendrix, Hudební festival – Woodstock, Hudební festival v Česku – Colours of Ostrava!! Uff, snad jsem to nezasvěceným a třem pořadatelům oklikou vysvětlil. Naše vystoupení na festivalu bylo potvrzeno 10.4.2008 a tohle datum jsme zařadili okamžitě mezi státní svátky. Slavit se bude vždy průvodem, lampióny vítány a na počest zapálí se stoh. Je na místě, abych vysvětlil mé pochopení věci, že zahráti si na Colours není nikdy jen dílem kvality. Jde spíše o náhodu, štěstí a podivuhodnou souhru okolností, která buď přijde nebo ne. Naše souhra okolností se jmenuje Petr a kromě toho že je přítel, tak je i vlivný. Vlivným rozumí se člověk, který nezvedá telefony když nechce, no jeho hovor zvedne každý. Vlivným lidem se většinou neskáče do řeči a pokud vlivný přijde na návštěvu, jste pro něj schopni obstarat mléko do kávy i od jedenáctileté feny. Vlivného většinou nemáte čím překvapit, neboť se stýká s jinými vlivnými a vaše příhody považuje za příhody na úrovni medvídka Pů. Ale ouhá. Náš Petr se překvapit nechal. Při ranním čistění zubů udělal totiž něco, co ještě nikdy předtím. Zapnul si „Dobré ráno“ s Českou televizí. A jak si tak ty druhé myšáky drhnul, udivil sám sebe, že před umyvadlem tancuje. V „Dobrém ránu“ právě excelovalo živě D.U.Bmusic a jejich song Sandály. Petr Vlivný zapracoval, pozvedl šálek kávy i telefon a než spolknul poslední sousto snídaně, věděl vše co potřeboval. Jeho telefon s nabídkou účasti na Colours of Ostrava mne zastihnul nepřipraveného. Drze jsem odpovídal a nakonec položil v přesvědčení, že jde o blbý žert Bobra, či tradiční hňupovinu dua Červeňák & Červeňák. 10.4.2008 ovšem zazvonil telefon přímo z ústředí festivalu a moje srdce počalo bít rychleji. Od oné chvíle uběhlo pár měsíců a Colours jsou v nenávratnu. Naše účast dá se porovnat k větě kolegy kosmonauta-Neila Armstronga:“ Byl to malý krůček pro Colours, ale velký skok pro D.U.Bmusic“. Dodnes totiž trpím pocitem sounáležitosti s hudebním světem. Stačila k tomu jedna visačka s podtitulem ARTIST na mém krku a společná jídelna s Goldfrapp, Happy Mondays či Recycler..Ten pocit, že jsme patřili alespoň na chvíli do oné extraligy mne živí a povzbuzuje doposud. Věřím, že mi každý rozumí. Spím klidněji. Už věřím v náhody. Stačilo totiž, aby se Petr probudil později, aby si ten den nečistil zuby, píseň Sandaly jsem vybral do televize na poslední chvíli - a rozhodla, pan Vlivný vůbec nemusel být vlivný, ale třeba soustružník a Colours považovat za limitovanou edici Fábie,…prostě náhody. Budu Ti nadosmrti dlužníkem Petře. A slibuji, že napříště už zachovám klid a představí-li se někdo do telefonu jako Dick Vernon – Glastonbury festival- odpovím „..tady D.U.Bmusic, jistojistě souhlasíme……., a jsi li to ty Červeňáku, tak seš kámo mrtvej“!!!
jsme toho už nakecali u piva dost. Písemná forma se chystá..., no zážitky jednotlivců jsou na román. Třeba Bobr se rozhodoval, jestli se vyfotit se Sinnead O´Connor nebo s
autem snů - Lada 2101 v oranžové barvě s čokoládovým blatníkem. Jsem rád, že zachoval hlavu a nechal si tu irskou protestantku na jindy.
