*ANO*

Vždycky jsem tě cítil jako vítr ve vlasech
a do postele jsem si lehal jako do zahrady.
Jedl z dlaně a tvář nastavoval slunci,
poslouchal jsem a všechno mluvilo.

Cítil jsem, a tak viděl dál, než vidí oči,
skláněl jsem se k zemi a procházel se v nebi.
Otevřel brány a zahodil klice,
zdi co jsem kdysi postavil, jsem rychle zbořil

a zamířil k obzoru

*NE*

Nikdy jsem si nedovolil cítit se jako někdo druhý,
nikdy jsem nečetl ani nespal, prostě jsem jen řekl „ ne“.

Nikdy jsem se nevěšel, ani za větev, ani za límec mé jediné košile
a oslepil jsem to místo, kde se dá vidět dál, než vidí oči.

Zavřel jsem okna a dveře,
zavřel jsem skříň a sklep.
Ted tu sedím a můžu vám říct: 

"Prostě jsem neměl to štěstí..."