Hudba na pomezí žánrů, nezávislá a snad i trochu jiná...
Bosá pointa působí v současné době ve složení:
Tomáš Bělka – klávesy, kapelník, autor hudby
Zuzana Straková (Jelínková) – zpěv, kytara
Jana Mertlová (Hořčicová) – zpěv
Bohumil Bárta – kytary, zpěv
Alexandr Mertl – rytmické nástroje
Dalibor Dunovský – basová kytara
V letech 1977 – 1982 se Brnem pohybovalo několik mladých lidí, které na čas spojil zájem o hudbu. V roce 1986 se rozešli a zkoušeli to jinak, jinde, s jinými… V zimě roku 2009 se většina z nich sešla, aby to opět zkusili spolu. To je celé.
Období před….
1977 – Tomáš s Janou se setkávají v Brně na gymnáziu (první rockové skupiny: Quo vadis a Rockton, první zhudebněné básně a první úspěchy na pěveckých soutěžích Třinecká loutna a Mladá píseň Jihlava).
1981 – Tomáš se stává členem rockové formace Problémy a potkává zde Bohuna, rockera tělem i duší. V následujícím roce se k nim přidává i Jana.
1982 - Problémy se podílejí na uspořádání minifestivalu rockových skupin v Semilassu za účasti známých amatérských formací: Kern, Dogma Art, Vitacit, Tamis. Pro další vývoj bylo důležité první společné vystoupení skupiny s recitátorem Mirkem Kováříkem v klubu Horizont (Brno - Lesná), tentokrát spíše unplugged. Zde zazněly Tomovy zhudebněné básně. Činnost kapely skončila odchodem lídra a kapelníka Luďka Anděry na vojnu.
Tomáš se začal zhudebňování poezie věnovat systematicky a žádná báseň, byť by byla sebeméně zpěvná, si před ním rázem nebyla jista. Texty, které si vybíral, byly hlavně z dílny české avantgardy 20. až 40. let dvacátého století (Jiří Orten, Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval, František Halas), z 50. a 60. let básně Josefa Kainara a Václava Hraběte. Společně s Janou byli zváni jako hudební partneři do klubových pořadů Mirka Kováříka. Na podzim přizval Tomáš do jednoho z nich, na projekt Elegie z poezie Jiřího Ortena, další hudebníky: duo Zdeňka Němečka (Dogma Art) a Zuzanu Jelínkovou a Honzu Fialu s jeho tehdejší hudební partnerkou Evou (mimochodem to byl moc hezký večer, záznam bohužel není).
Období s….
1982 – podzim – vznik skupiny Bosá pointa. K Tomovi a Janě se přidává nejprve Bohun a o něco později Zuzana.
1982 – 1983 - poměrně rychle se nám podařilo nazkoušet celovečerní program.
Důležitým bodem bylo dokončení hudební skladby Potopa-Nikde na text Františka Halase. Během tohoto roku jsme opět několikrát vystoupili společně s Mirkem Kováříkem. Koncertovali jsme především po brněnských klubech (Horizont, Topas, Vysokoškolský aj.) a v prosinci 1982 jsme vystoupili v pražském klubu Řeznická. Absolvovali jsme také několik společných koncertů s tehdy začínajícími písničkáři Slávkem Janouškem a Václavem Koubkem.
Poslední koncert tohoto období se uskutečnil v Prostějově v rámci přehlídky Wolkerův Prostějov. Uvedli jsme zde hudební skladbu Potopa-Nikde na tzv. inspiračním představení pro účastníky přehlídky.
Po prázdninách roku 1983 kapelu opustil Bohun.
1983 – 1984 - na uvolněné místo jsme přizvali Honzu Fialu (dříve např. Adam a Eva, spolupráce s Folk Teamem aj.) Tento zkušený muzikant nám umožnil prakticky bez pauzy pokračovat ve vystupování po různých klubech a přehlídkách (Leitnerka, únor 1984, Točkolotoč Břeclav, červen 1984). V této sestavě jsme ve studiu Brno ČT nahráli píseň pro hudební Studio B (píseň Miss Gada Nigi na báseň Jaroslava Seiferta). V rozhlase jsme nahráli písně Černá mše (hudba Jan Fiala, text Jaroslav Svozil) a Výstředník (hudba Tomáš Bělka, text Jaroslav Seifert). Ukázalo se, že představy Honzy o dalším směřování skupiny byly poněkud odlišné a tak na podzim 1984 skupinu opouští. (V krátké době nato založil úspěšnou skupinu Avocado).
1984 – 1986 - Náhradu jsme hledali poměrně dlouho. Zuzana začala v této době zpívat s rockovou sestavou Vabank, kam následně přizvali i Janu. Poznaly zde všestranného kytaristu Michala Hanáka a bubeníka a perkusionistu Sašu Mertla. Následně oba přijali pozvání a stali se členy Bosé pointy. V této sestavě jsme začali zkoušet v létě 1985. Během podzimu jsme začali opět koncertovat po klubech a přehlídkách (Tišnov, Opava – vítězství v soutěžní přehlídce). Nahráli jsme také druhou píseň pro Českou televizi (pohostinsky se natáčení zúčastnil i Bohun Bárta, bohužel k další spolupráci nedošlo).
Vyvrcholením sezóny 1985-1986 byla účast na tehdy jediném velkém nadžánrovém festivalu v Československu: Porta (červenec 1986 - Plzeň), kam jsme postoupili sítem výběrových předkol. Zažili jsme, jaké je to stát v pověstném plzeňském „lochotínském kotli“. Měli jsme zde také společný recitál s Folk Teamem a recitátorem Miroslavem Kováříkem, který celý festival moderoval. V interpretační soutěži jsme získali „čestné uznání za osobitou interpretaci moderní české poezie“. Se samostatným recitálem jsme vystoupili i na Folkových prázdninách v Telči.
Na podzim Tomáš definitivně ztratil trpělivost s krocením „svých žen“ a mladých hudebníků, kterým se stále cosi nezdálo…. a ohlásil ukončení činnosti kapely. Poslední koncert jsme odehráli v říjnu 1986 v brněnském klubu na Charbulové.
Období bez …
No a žilo se dál, bez Bosé….
1983 – 1987 – Bohun působil v hardrockovém triu Toga (baskytara, zpěv), 1985 – 1987 ve folkrockové formaci Polojasno (kytara, zpěv), kde jej po odchodu na vojnu nahradil Tom Jégr.
1986 – Saša s Michalem odešli do jiných seskupení (B Komplex, Lidské bytosti – zárodek budoucí kapely Narvan). Později se Michal stal profesionálním hudebníkem.
1987 - Zuzanu přizvali ke spolupráci na projektu Domácí lékař známí brněnští muzikanti Josef Ostřanský a Vladimír Václavek. Absolvovali řadu vystoupení po klubech a nahráli společně 2 - CD Domácí lékař (Indies).
1987 - Tomáš si vyzkoušel jiný žánr – spolupodílel se na vzniku punkové legendy Zeměžluč, v níž hrál první dva roky na basovou kytaru.
1997 – Zuzana se sešla na společném projektu ENS se členem skupiny Hrozně Martinem Kozlovským (další Vojta Sax, Tomáš Frohlich /Ty syčáci/, Pavel Magnusek /Létající inženýři/) Společně také natočili CD (Indies).
Ačkoliv skupina neexistovala, většina z nás udržovala přátelský kontakt. Jak přibývalo dětí, práce a zájmy se začínaly různit, interval těchto kontaktů se prodlužoval…
Léto 1997 – pokus obnovit hraní…brzy přerušen dalšími mateřskými povinnostmi Zuzany i Jany.
V následujících letech Tom občas hovořil o tom, že by bylo dobré si někdy zahrát, ale brali jsme to už jako takový přátelský „folklór“.
Současnost, opět s …
Podzim 2009 – byli jsme pozváni ke společnému koncertu se skupinou Avocado v klubu Leitnerova. Přes jisté potíže s organizací zkoušek - dnes žijeme nebo pracujeme roztroušeni po republice, studujeme (!) a máme dohromady 12 dětí (!!) - se koncert uskutečnil 27.1.2010. Reakce publika byla velmi příjemná. „Vyprahlost“ po aktivní hudební činnosti byla tak velká, že jsme se rozhodli i přes již zmíněné překážky činnost skupiny obnovit a hrát dáááál! (Děkujeme tímto Honzovi Fialovi a Julii Blažkové, vedoucí klubu Leitnerka s dobrou pamětí, za to, že jsme je ke společnému koncertování napadli právě my).
2010 – 2011 – o prázdninách jsme znovu, v novém aranžmá, nazkoušeli skladbu Potopa-Nikde a uvedli ji na podzimním koncertu 13. 10. na Leitnerce.
Skládáme a zkoušíme nové věci, občas tápeme, hledáme, hádáme se a těšíme se na věci příští….
1. věc příští: naši řadu rozšířil baskytarista Dalibor Dunovský !!!
Na jaře jsme vystoupili na dvou koncertech:
12.5. na Leitnerce v Brně,
20.5. v divadle Dobeška v Praze.
V létě jsme si zahráli na festivalu Slávka Janouška Janouškovo Ústí aneb muzikanti v Cakli v Ústí nad Orlicí.