Igor Gaura napsal:
Blaf není pro každého. Ideální posluchač je rodilý Jablunkovan, křtěný Olzou a Lomňankou, který zná místní reálie, nejlépe ještě v historických souvislostech. Album Obrozki je již sedmé v pořadí, vychází na
CD nosiči a najdeme zde třináct zbrusu nových písní (po naszi(y)mu) plus dva „cizojazyčné“ bonusy. Bylo natočeno letos na jaře v GM studiu pod přísným dohledem zvukového mistra Martina Roženka. Piktoriální fotografie a grafiku na přebal CD vytvořil Jiří
Jurzykowski.
Již po prvních taktech je zřejmé, že na nové desce máme co do činění se starým dobrým Blafem, tak jak ho všichni dobře známe. Zvukově ani personálně nedošlo k žádným změnám, bicí, basa, kytara, banjo, housle, zpěv a vokály, vše při
starém. Pestrý výčet hostujících muzikantů slibuje příjemné oživení standartních blafáckých aranží. Ve skladbách se objeví smyčcové trio, akordeon, trubka, foukací harmonika či hammond organ. Hudebně je nová deska dotažená, působí kompaktně, blahodárně se
zde projevuje dlouholetá sehranost hudebníků díky desítkám odehraných koncertů ročně.
Autor většiny textů i hudby Tomáš Tomanek prošel od roku 1985 jedinečným uměleckým vývojem. Dříve bezstarostné texty z počátku kariéry se nyní dotýkají i vážnějších témat. Z dvacetiletého rebela se stává muž v nejlepších letech, patriot
i bard, pamětník starých časů, volí rozvážně slova a neplýtvá jimi, svým způsobem jakoby malinko bilancoval. Logickým vyústěním byla jeho dlouholetá spolupráce s Antoni Szpyrcem, aby společně vzdali hold rodnému městu. Skrze malované “Obrozki“ se rázem
ocitáme ve starém Jablunkově, do jeho křivolakých uliček, předtím „strašným zločinem“, kdy byla polovina města srovnána se zemí. Z hlubin času znovu ožívají pavlače a dvorky, svérázné jablunkovské postavičky s ještě pozoruhodnějšími životními osudy.
Tématicky je nová deska opět pestrá, nejedná se jen o oslavu Jablunkova, pozornému posluchači neunikne, jak skladby balancují mezi snem a realitou, jindy jsou to zážitky z cest po Evropě, rozverné námořnické popěvky, motivy lidových písní, poděkovaní
zesnulým rodičům.
Jako rarita se bude určitě líbit The Ironworks Train, předělávka skladby Werkowy cug. Do angličtiny ji přeložili studenti z Frýdlantu. Největší hit Blafu plyne ve volnějším tempu a oproti originálu se za mikrofon postavil Jirka Mannheim
(exkytarista Blafu, nyní Magdon), výsledné provedení tím získává novou přidanou hodnotu a náladou posouvá Blaf někam na americký středozápad. V druhém přídavku je opět porušeno pravidlo, že se zpívá pouze v nářečí, takže uslyšíme i slovenštinu „V
Huti“.
Pro případ, že by se jednalo o poslední avízovanou desku Blafu jsem si připravil jízlivou větu:
„Zug do werku dob(l)afal do cílové stanice, vyhaslo mu pod kotlem a byl odstaven na vedlejší kolej.“
S radostí však odcituji verše A. Szpyrce:
„Gdo roz wyrosnył v Jabłonkowi, tak tyn uż kupa wygroł…“, doufaje, že to deska poslední není. Blaf ještě zdaleka neřekl poslední slovo, desky Blafu jsou něco jako mosty spojující období života, zachycují jeho proměny a naznačují cestu, kudy by se (nejen)
Blaf mohl do budoucna ubírat.
Igor Gaura
