Tricykl folk-acoustic / Hradec Králové, Brno, Praha

Poslední kuřák (Argentina)

Už mi sil ubývá, zase nemám dech
Skolila mě cigareta, já skončil na zádech
Ještě jeden tah a obrátím se v prach

Tenhle strmej kopec je mým osudem
Boží hlas mě volá, že prej nadešel můj den
Má duše je černá po cigaretách

Kdybych na to myslel o chviličku dřív
Mohl jsem být ještě zítra svěží zdráv a živ
Ale já jsem nemoh´ odolat

Tuhle cigaretu už bych nekouřil
Mohl jsem hrát na trumpetu, kdybych zdravě žil
Mohl jsem vám vám na trumpetu hrát

Prší

Venku neprší jen monotonně kape,

okno dokolečka odbíjí půl páté,

opona je stažená a vše je na svém místě,

dneska už žít nebudu radši někdy příště.

Jsem vyprahlý jak žába bez pramene,

už nikdy nepochopím, kam se každý žene,

nejraději bych teď spal tvrdým spánkem bez snů

neobjevit nový světy, svalit přání na komety.

Venku neprší jen monotonně kape,

okno dokolečka odbíjí půl páté,

opona je stažená a vše je na svém místě,

dneska už žít nebudu radši někdy příště.

Minulý život - 3lobit

Kdysi jsem byl suvenýrem,

možná rubínem či safírem,

uchovával jsem vzpomínky na věky

možná jsem skrýval hřmění moře

a nebo v žhavé lávě hořel, 

možná jsem ležel jen tak u řeky.

Ten, kdo mě našel, myslel, že jsem štěstí

a pak se dlouho snažil vyčíst ze mě, jestli jo anebo ne...

Snad jsem byl otisk trilobita 

anebo podobizna do kosti vrytá, 

co léta čeká na prvního člověka 

a možná papír s klikyháky,

březová kůra s magickými znaky

návod, jak si splnit přání pravěká 

Ten, kdo mě našel, myslel, že jsem štěstí

a pak se dlouho snažil vyčíst ze mě, jestli jo anebo ne...

Poustevník s dýmkou

V daleké neznámé zemi

žil jeden poustevník

byl člověk s jedinou chybou

holdoval kouření

Dýmku z ebenového dřeva

nacpal si k snídani

na poli si všímal dýmky

víc než pracování

Jednou, když burácel vítr, stromy když tancovaly

zhasl v celém kraji oheň a lidé bědovali

Jen poustevník ve své dýmce

oheň si uchoval 

hned za ním vyslanci přišli

by jim svůj oheň dal

Stařík však lidí už odvyk

chtěl mít svůj posvátný klid

aniž by vyslance vyslech

rozhodl se je vyhodit

Vyslanic to brzy vzdali a věc vzal do rukou lid

rozhodlo se jednohlasně staříka odstranit

Tak skončil staříkův život,

jenž pro dýmku se žil,

a v tom zatraceném kraji

každý si vlastní dýmku vyrobil.

Pissing on the moon

Running in circles

falling into your abyss of disgrace, why?

Why should I forfeit my propre freedom

for some sixpenny lies

There was a time

when I was pissing on the moon

and the people around me

were only a mass of goons

There was a time when I though

that pissing on the moon

is the only one possibility

to survive without you

Running in circles

falling into your abyss of disgrace, why?

Why should I forfeit my propre freedom

for some sixpenny lies

Then you came

and all the things I´d done

had lost their sense

the only sense was love

Till you´ve lost your hope

that all is and may be good

it had fallen in oblivion

and I havn´t understood...

Running in circles

falling into your abyss of disgrace, why?

Why should I forfeit my propre freedom

for some sixpenny lies