Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
174-596-778
Beskarla ska-alternative / Brno
Členové skupiny
Kontakty a odkazy
174-596-778
Dodatečné info
Jsme náhodná směska lidí s žánrově velmi náhodnou tvorbou...
Ukázky youtube:
feat Iwory - Hudba:
Blasfemo:
Žába:
Tučnák:
Kdo tu s námi vrzá?
Kytara: Jerry
Basa: Marty
Zpěv: Hanoucha + Jerry
Bicí: Marťas (Standa)
Saxofon: Ricky
Bio a historie
Kapela Beskarla vznikla v Brně na podzim roku 2006. Od začátku nás provázely různá mimoběžné události a neočekávaná zjištění. Pozoruhodné bylo, že všichni hudebníci pocházeli nejen z různých domů, ale i z různých měst a dokonce jeden byl dokonce z jiného státu. Vše začalo tím, že kytarista Jerry, bubeník Standa a umělěc na volné noze Karel měli potřebu vytvořit hudební uskupení, které by vyjadřovalo jejich myšlenky a předávalo je dalším lidem. Stejně tak tomu bylo u jejich známých – mandolinisty Chema a saxofonisty Rickyho. Zpěvačka Muni a basák Míra sdílející Karlovu cimru měli také potřebu někde hrát a tak slovo dalo slovo a všichni se sešli na stejném místě – v podzemí města Brna. Z de proběhlo první neočekávané zjištění – basák Míra a bubeník Standa mají stejná příjmení a vůbec nejsou příbuzní.
Jak to tak bývá, myšlenky, které chtěl každý předávat byly různé a tak začala vznikat muzika, která byla pokaždé jiná a mimoběžná. V tom našli všichni zalíbení a hraní šlo dopředu a začalo vypadat k světu.
V zimě 2006 došlo na první ránu – trumpetista a textař Karel se vrhl do jiných uměleckých vln a tak vznikl název Beskarla.
Jaro 2007 bylo opravdu krásné – první koncert kapely proběhl v zahraničí v domovině saxofonisty Rickyho. Na festivalu Soaré jsme se ukázali jako jediná zahraniční hvězda. Navíc na počest slovenského ducha v kapele vznikla i první slovenská písnička U kamaratov. Zde proběhla další divná věc. Mandolinista Chem po pěti hodinách řízení vylezl z auta a šel za zbytkem kapely. Pár metrů před ostatními jej zastavil neznámý chodec a po pětisekundovém rozhovoru mu rozflákal xicht. Nebylo to ale nic hrozného kromě trochy krve z nosu.
Na začátku léta 2007 jsme si poprvé zahráli pro domácí publikum v brněnském MV klubu s kapelou Můj milý deníčku. Koncert se vydařil a všichni jsme skončili živí. Prapodivná věc této akce byla, že kolega zvukař Patrik skončil dva dny před hraním neočekávaně v nemocnici. Naštěstí je již zdráv.
Konec léta 2007 byl ve znamení velikých změn. Zmizel basák Míra – zkazky, které jsou nepotvrzené povídají, že prý dělá klempíře na Slovensku, ale pravdu nikdo nezná. Odchází také zpěvačka Muni. Saxofonista Ricky odjíždí na půl roku do dalekých krajin na zkušenou. Nevěšíme však hlavu a přibíráme kytaristku a zpěvačku Karla 1 (Evu) a její kamarádku klávesistku a zpěvačku Karla 2 (Kristýnu). Náhoda tomu chtěla – obě kamarádky se navzájem přezdívají Karle. Na místo basáka přichází první skoroprofesionální multiinstrumentalista Pierre. Jeho minulost je poznamenána nahráním několika desek, spoluprácí s Francouzskými a českými hudebníky a nutno podotknout je to mistrný fotograf, malíř a hlavně teda hudebník.
Celý podzim 2007 se kapela věnovala zkoušení v novém kabátě. Basák Pierre nás překvapoval mistrnými kousky a tím, že i v nejčernějších uličkách města Brna se pohyboval s černými brýlemi. Dokonce s nimi i řídil a nebyli jsme svědky toho, že by někoho přejel, nebo do něčeho vrazil. Zpěvačky Karlové se ohledně svých nástrojů ošívaly a přeháněly svou skromnost, takže se z nich staly pouze zpěvačky bez instrumentu. V lednu 2008 se naše mimoběžné uskupení začalo pídit po nové zkušebně. Bubeník Standa, jakožto přespolní bydlívá na kolejích a díky tomu se mu podařilo sehnat nám opravdu úžasné prostory. Tři obrovské místnosti. Když s tím přišel, téměř se nám nechtělo věřit, že je to pravda. Ale byla… Celý únor 2008 se tedy odehrával ve znamení budovatelském. Zde se ukázalo, že kdo nejvíc buší do nástroje, umí nejvíc bušit i do zdi. Většinou Standa se známým Ondrou, často i Chem společně s ostatními zbudovali z jedné místnosti akusticky naprosto ideální místnost pro zkoušení. Zajímavé bylo shánění koberců – díky některým kouskům získaným v recyklačních dvorech nám ještě několik měsíců smrděla zkušebna jako opilý bezdomovec v zimním šatě. Některé rumem nasáklé koberce přitáhly do zkušebny i Jerryho a tak se v březnu mohlo začít zase zkoušet.
Co se však nestalo – zjistili jsme, že díky přetržce ve zkoušení si basák Pierre našel další kapelu, která mu za jeho výkony i platila, takže na nás již neměl čas. Zpěvačka Eva (Karel1) prozměnu díky své roztržitobláznivé povaze zapomněla, že nějakou kapelu má a dala nám taktéž sbohem. Co naplat začali jsme shánět další osazenstvo.
První na koho jsme narazili basák Mára Pádlo. Hrál s kapelou Prashivé kombinézy, se kterou jsme na podzim roku 2007 málem koncertovali a nebál se s námi začít hrát taktéž. Vzhledem k jeho kvalitám na první zkoušce předvedeným, a že vlastnil i veliké auto byl přijat. Vzhledem k jeho povaze je možné, že naše basákovské prokletí bylo již zažehnáno. Standa mezitím nelenil a nám neznámým způsobem sehnal zpěvačku Hanouchu, která si padla do oka s Kristýnou (Karlem2) a vytvořily spolu duo, které zazpívá od ultrazvuku až po infrazvuk, prostě úplně všechno. Na konci března se k nám přišel podívat i Márův Pádlův bratr – harmonikář Mixér. Přišel i s harmonikou a jakmile rozezvučel měchy, bylo jasné, že se jeho nástroj hodí do našeho soudku. Přišel pak ještě párkrát a pak už chodil pořád. Tímto bratrem získal Mára Pádlo u kapely velké patrné plus a jsme mu vděční dodnes.
Absence dechové sekce byla však stále patrná, jenže na některé dubnové zkoušce se mezi námi ocitla pozounistka Lenka. Její nástroj nás všechny okouzlil natolik, že jsme ji přizvali mezi nás a stejně jako Mixér již s námi zůstala. Saxofonista Ricky se nezapře a jakožto jediná zahraniční složka v kapele sehnal další zahraniční složku – saxofonistu Jamieho z Velké Británie, který Rickyho až do září zastupoval. Zajímavé bylo, při kapelních seancích se Jamie nejvíc bavil s Kristýnou (Karlem2) i když ona neumí ani slovo anglicky. Jaké bylo naše udivení, když na zkouškách Jamie začal říkat „krýgl, pivo, dobrý den atd.“ Zjistili jsme, že zřejmě s přibývajícími českými pivy v těle umí angličané lépe mluvit česky. Složení na sklonku jara 2008 bylo tedy opět jiné a opět se nám hrozně líbilo.
Po několika zkouškách jsme se rozhodli vystoupit na charitativním koncertě pro Kapku 2008. Bylo to poprvé, co se na koncertě nikomu nic nestalo, což bylo znamení pro lepší zítřky. Do prázdnin jsme zkoušeli ostošest. Před prázdninami, jak už to chodí se někteří rozprchli do svých domovů, do cizích domovů i do cizích krajů, ale hrát nezapomněli, takže v půli července jsme měli tu čest si zahrát na festivale Moja dědina 2008 a poznat tak Mixérův a Márův Pádlův domov včetně rodiny, koček a rodinných přátel. Opět jsme vyvázli živí a zdrávi a rozprchli se, abychom se na konci září sešli. Přišel za námi dokonce i saxofonista Ricky, kterému konečně spravili zubaři zuby a tudíž může dout do sága jak zákon káže.
