Historie našeho souboru se začala psát v druhé polovině minulého století, v období po doznívající květinové generaci woodstockých mániček. Jimmy Hendrix byl mrtev a první příčky v rockových hitparádách začali osidlovat pařani jako Deep Purple, Black Sabbath, Zeppelíni a jiná obdivuhodná stvoření, která díky své originalitě, genialitě a okázalému vystupování vepsala navždy svá jména velkými písmeny do kronik rockových legend!
Právě v oněch časech se poprvé ve zkušebně potkávají: Láďa Čepelák - kytara, Honza Kavale - basa, Karel Jenčík - bicí, Honza Leš - zpěv a Vodička - doprovodná kytara. Jméno svému právě zasazenému stromu dávají podle slavné desky irských Jethro Tull - BENEFIT. Zanedlouho poté začínají dobývat pražské kluby na Novodvorské a Proseku. Do kapely přichází klávesista Stalin Popovič a hraje se výhradně převzatý materiál od výše zmiňovaných celků včetně opomenutých Uriah Heep. Sedmdesátá léta se přelévají do své druhé poloviny, někteří členové však vidí svou hudební budoucnost jinak a odcházejí na profesionální dráhu. Čepelák k Janě Kratochvílové a Kavale se připojuje ke skupině Františka Ringo Čecha se kterým sdílí slavnou Schelingerovu éru.
Postu šéfa skupiny se ujímá Popovič a doplňuje sestavu o nové členy, jimiž jsou: Tonda König - bicí, Milan Soták - kytara a z pražské Galaxie (zpívá v ní i Jirka Obst!) přichází Pavel Socha - basa. Místo Leše se za mikrofonem objevuje zpěvák Jiří Petrůj, jehož barva hlasu je nápadně podobná Kenovi Hensleymu, centrálnímu mozku Uriah Heep, jejichž tvorba tvoří většinu tehdejšího repertoáru skupiny. V té době se tomu sice ještě tak neříká, ale Benefit docela úspěšně funguje jako dnes tolik populární revival. Kapela dále jezdí po zábavách a čajích a sází na vokálnost většiny muzikantů.
Tehdy nastavá období neustálých personálních změn a hudební turistiky - Popovič opouští Benefit i republiku a emigruje do U.S.A. Tonda König se vrací ke konkurenčnímu Orientu, který je ale stejně s Benefitem nebývale provázán. Ostatně kdysi v něm hrával Milan Soták, ale i nový benefiťák zpěvák Jirka „Tkanička" Stach. Za bicí usedá nová tvář v podobě Milana Viplera, který nejspíš tehdy vůbec netuší, že zde s krátkou pauzou vydrží přes 20let (a stále se drží!J). Záhy z postu baskytaristy odchází Pavel Socha a nahrazuje ho fešák Evžen „Eda“ Hoffmann. Neposedný Tkanička však opět mění soubor a po jeho návratu k ORIENTU, BENEFIT angažuje hned dva vokalisty. Prvním z nich je Pavel Roth (Zahrada ticha - vzpomínáte?), tím druhým Šváňa.Ti se však též dlouho nezdrží…
Neopomíjejme fakt, že se v našem vyprávění nacházíme na přelomu osmdesátých let a rockový svět drží pevně v opratích N.W.O.B.H.M. (nová vlna britského heavy metalu), jejíž vlajkovou loď se svými tématickými alby a scénickou show kormidlují Iron Maiden a Judas Priest, které následuje celá armáda nesmrtelných (že pane DiMaio?)! Benefit však zůstává věrný svým hard rockovým kořenům, což se časem ukáže jako zlatá volba a díky tomu se nezadržitelně řítí do období své největší slávy…
Sestava se na nějaký čas ustaluje a Milan Vipler - bicí, Milan Soták - kytara, Evžen Hoffman - basa, navrátivší se Jirka Stach(!) - zpěv a poprvé v dresu Benefitu zpěvák Galaxie Jirka Obst nenechávají nikoho na pochybách, že patří mezi elitu naší zábavové scény. Vzhlíží se především v newyorkských KISS a koncerty dostávají úplně nový rozměr. Jeviště se mění v peklo na zemi otřásáno travexovými náložemi, sloupce ohňů olizují strop a z mlhy vystupují hráči ve stylových kostýmech s make-upem slavné čtyřky. To vše je umocněno kvalitní zvukovou aparaturou, která na tehdejší poměry nemá obdoby! Celý cirkus vzbuzuje u fanoušků davové šílenství a zajišťuje Benefitu na dlouhou dobu vyprodané sály. Hrají se kusy jako Love gun, C´mon and love me, Strutter, I was made for lovin´you, Black diamond… kapela ale nezapomíná ani na další hvězdy, takže z reprobeden zároveň duní i největší hity AC/DC, Status Quo, Sweet, Styx…- všechny výhradně s českými texty od dvorního textaře Jirky Obsta, jehož refrény si zpíváte dodnes. To vše má ale samozřejmě i svou stinnou stránku a soubor přichází do střetu s tehdejším režimem. V Rudém právu (ano, ano dnes pouze Právo) se o nich píše coby o fašistech (cenzorům nejspíš leží v žaludku ty dvě známá ostrá „S“ v názvu jejich vzorů), většina muzikantů je nucena nejednou navštívit proti své vůli Bartolomějskou ulici (sídlo tehdejší Státní tajné bezpečnosti) a Benefit má na nějaký čas útrum.
Po řadě nesmyslných obvinění se kapela opět reinkarnuje, nicméně Tkanička skupinu opouští - především kvůli své nemoci, které zanedlouho poté podléhá. Na jeho místo nastupuje bouřlivák Dany „Zepelin“ Horyna a Milan Vipler na krátkou dobu odchází k další s Benefitem svázaných kapel, a tou je Markýz John. Za bicí soupravou na záskok usedá drummer tehdejšího Vitacitu, a aby těch personálních změn nebylo málo, svůj odchod avizuje i kytarista Milan Soták, načež se zpět vrací Milan Vipler. Nedisciplinovaný Zepelin, dnes již proslulý jako synonym pro sebedestrukční životní styl - sex, drogy a rock´n´roll (Dany jak to děláš, že ještě žiješ?J) opouští Benefit také.
Vedle Jirky Obsta přichází druhá pěvecká posila, a to z řad kapely Acilpirin - Vláďa Koudelka, který díky svému okázalému vystupování a neúnavnému pohybovému projevu okamžitě dostává přezdívku „Gumáček" (…pane Koudelka neskákejte tak vysoko, nevejdete se nám do záběru…J). Všichni členové však již cítí, že doba přece jen pokročila a inspirováni úspěchem skupin jako Bon Jovi, po dlouhé době opět angažují klávesistu.
Je jím Jirka Zoul, do té doby působící v jazzrockové formaci Graham a přivádí sebou velmi nadaného kytaristu Luďka Bendu. Ukáže se, že Jirka je kromě klávesisty i výborný zpěvák, ale hlavně má dispozice i pro psaní vlastního materiálu, takže z repertoáru Benefitu částečně mizí písně Kiss a AC/DC a nahrazují je vlastní věci Budík, Krásně svůdná, Přepadenej láskou, Dům dětských duší nebo Zpověď, doplněné o hity Bon Jovi (You give love a bad name - Rebel), Gary Moore (Over the hills and faraway - Pod Šibenicí) a dalšího z řady amerických zmalovaných maškar Alice Coopera (Bad of nails - Postel plná hřebů) - začíná se tak psát další, neméně slavná éra skupiny Benefit.
Sestava natáčí již zmíněné vlastní skladby ve studiu Petra Jandy a nahrávky i kapela se dostávají do širšího podvědomí hlavně díky jejich uvedením v rádiích. V té době vznikají i legendární pohádky, bez kterých si dnes Benefit nedokáže nikdo představit - k již starší Šípkové Růžence přibývá Hloupej Honza, Baba Jaga, O Smolíčkovi a Hrabě Drákula, doplněné o převleky a scénickou show v podání obou zpěváků. Nadšení fanoušků nebere konce...Tato sestava se drží až do roku 88, kdy odchází Jirka Obst a kapela dále pokračuje pouze s Gumáčkem. Následuje celá řada koncertů včetně pražské Lucerny, ale jak už to tak chodí - jednou jsi dole, jednou nahoře…
S příchodem let devadesátých se začínají časy měnit. Nejen že padl režim, otevřeli se hranice a nastal nezastavitelný příliv anglo-saské produkce jak v podobě přeplněných obchodů s hudebními nosiči a k prasknutí vyprodanými stadiony (ano, bylo to to, o čem jsme snili…), ale zároveň i lačnost po rockové hudbě pomalu ustupovala kamsi za horizont. Zábavnímu průmyslu začaly kralovat dýdžejové a jen díky grunge kapelám jako Nirvana, Pearl Jam, Alice in Chains a jejich neopunkovým odnoším se zvuk elektrické kytary ze scény zcela nevytratil.
Benefit začal postupně přicházet o většinu muzikantů, ať už z osobních důvodů - Evžen, Gumáček, Jirka, či kvůli zdravotním problémům - Luďek, který boj se svou nemocí prohrává a krátce nato odchází i z tohoto světa (určitě se na nás dnes z té neskutečné výšky díváš - děkujeme a vzpomínáme!). Mohlo by se zdát, že zde náš příběh končí, ale nenechte se zmýlit...
Bubeník Milan Vipler nese prapor Benefit hrdě dál. Po neustále se měnícím obsazení - jmenujme alespoň Luboše Brenera, Petra Kubu, Pavla Sádlíka, Emila Smatanu (ex-Markýz John), který také přispívá kapele vlastní tvorbou (Vrátit zpátky, Zase si šílená…), se sestava na nějaký čas ustálila a natáčí roku 95 ve studiu Bellatrix své první oficiální studiové album s pracovním názvem Holomajzna I. Na desce hrají: Milan Vipler - bicí, Mirek Půček (dříve též Markýz John) - zpěv, Vláďa „Géza“ Švanda - kytara, Pavel „Chozé“ Jurda (oba dva ex-BOSS), Zdeněk „Kamzík“ Kaucký - klávesy a Páďa - kytara - většinu jeho partů však natáčí Géza a Páďa mizí neznámo kam. Později je údajně spatřen s lokální kapelou, která si říká Fuck off (!).
Uvolněné místo kytaristy však dlouho prázdné nezůstává a do Benefitu přichází tehdy sotva osmnáctiletý žák Vládi Švandy Artur Masný… Nastává klasický tancovačkový kolotoč, během něhož kapela obráží štace od Klatov až po Chlumec a hraje výběr toho nejlepšího z osmdesátých a devadesátých let, včetně nesmrtelných pohádek. Během dvou let opět opouští většina hudebníků své posty a soubor několik týdnů hraje pouze ve třech: Milan Vipler - zpěv, bicí, Chozé - basa, Artur - kytara. Situace se mění až s příchodem kytaristy Pavla Procházky a Benefit natáčí svůj druhý studiový počin Live 98, který sice nemá oficiální čárkový kód, nicméně fanoušky skupiny je přijat stejně dobře jako předchozí deska. Zanedlouho odcházejí kvůli osobním problémům Artur a Chozé, čímž se otevírá prostor pro nostalgický návrat starých pardálů a Benefit hraje necelý rok ve staronovém obsazení: Milan Vipler - bicí, Milan Soták - kytara, Evžen Hoffmann - basa, Jirka Obst - zpěv, Dany Horyna - zpěv a ponechávají mezi sebou i mladšího kolegu kytaristu Pavla Procházku. Z tohoto období je též pořízen videozáznam, který se prodavá na zábavách.
Jak už to tak bývá, hudebníci stále přicházejí a odcházejí, a tak se hříčkami osudu do Benefitu vrací nejen nezapomenutelný Gumáček, ale i Jirka Zoul a Artur Masný. Začátkem roku 2002 opouští kapelu Evžen a Pavel a po příchodu nového basáka a supertýpka Vendy „Merlina“ Kalaše sestava konečně vykrystalizuje do podoby jak ji znáte dnes.