Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
Makadam rock-art rock / Praha
Členové skupiny
Nástrojové obsazení:
Bicí
Kontakty a odkazy
Dodatečné info
Tak koukněte na BIO a historii :) :) :)
Bio a historie
připravuji: Zkušebna a podraz od King Size aneb konec Makadamu
Tyto stránky pražské rockové a později art-rockové kapely Makadam, která hrála v letech 1987-1993 mají pouze vzpomínkový, možná až sentimentální charakter. Kapela za svého působení vystřídala několik muzikantů, ale ti opravdu věrní členové, kteří neutíkali za lepším, například k nahrávání desek s jinou partičkou nebo za podnikáním devadesátých let, ti vytvořili tuto konečnou sestavu: Marek Benešovský † 2000 (kytara, zpěv), Honza Schmid (bicí nástroje), Jiří Pergl (klávesové nástroje), Jiří Rubeš (basová kytara), Věra Pravdová - Perglová (zpěv), Béda Poustka (zpěv) a Viktor Štekl (sólová kytara), kterého ještě nakonec v posledním roce aktivního hraní vystřídal David Strnad a Jirku Pergla v téže době doplnil na druhé klávesy Michal Jirák (moderátor rádia Bonton).
A teď k vlastní muzice...
Zatím je zde šest skladeb: "Vy kdo se dnes kajete, Čas, Zlá, Karákum, Sídliště a Věčnost", které převážně složil a otextoval Marek Benešovský. V tuto chvíli jsou zde ještě čerstvě přidané skladby "Dopis" a "Půjčím si tě na noc." Přesněji řečeno Dopis Radce. Na zkouškách se muselo zpívat dopis Katce, ale to už je zase jiný příběh. Druhá skladba "Půjčím si tě na noc" byla legrační v tom, že se neustále měnil její název a když se konečně ustálil, začala se skladba měnit obsahově. Vše jsme nahráli ve studiu Hostivař Zdeňka Šikýře v roce 1990, takže prosím o značnou shovívavost při poslechu zvukového záznamu a vůbec s přihlédnutím ke zvukovým možnostem v té době. (technicky a detailněji k nahrávání ve spodní části článku)
V první skladbě "Vy kdo se dnes kajete" si nemůžu odpustit důraz na zcela vizionářský text, který Marek napsal a to ještě poměrně dlouho před listopadem 1989. Ve druhé skladbě "Čas" zase na jeho nezaměnitelný hlasový nářez spolu s Věrou Perglovou. Věrka se do toho pěkně opřelala i ve skladbách "Karákum" a "Sídliště". O skladbě ,,Čas" se dá bez nadsázky říci, že je to takové dítě Viktora Štekla a Marka Benešovského, to bylo období, kde tito dva spoluhráči dost významně autorsky spolupracovali a na jejich kytarách to bylo skutečně znát. A Věrka? O Věrce jsme tenkrát často slyšeli, že je to hlasem folkařka, většinou opět od bývalých členů kapely, ale nám se to tak prostě líbilo, všem to dělalo radost a hlavně Věrka byla dobrá duše kapely. Jinak "Sídliště" okomentoval ve své době a to pořádně rýpavě jeden muzikant slovy: "Pozor, Marillion jsou konečně v Praze!" Tenkrát nás to mělo dozajista naštvat, ale mně a Markovi to udělalo radost, stejně tak i zbytku kapely. Byla to taková škola od Petra Fairaisela (veliký Marillionista). Nám se zkrátka tahle zamyšlená, komplikovaná a výrazová muzika líbila. V té zatím poslední skladbě "Věčnost" dal o sobě zase vědět Michal Jirák na (E-mu Emulatoru) tkzv. EMAXU, což na začátku devadesátých let byla docela pěkná mašinka. V Praze ho měli pouze dva lidé, toho druhého EMAXE měl někdy v roce 1991 Ota Baláž, který zkoušel s Novou Růží (Vildou Čokem, Frantou Hönigem a Petrem Roškaňukem) v naší zkušebně na Smíchově. (ještě mi dluží za nájem) :) Tolik malou oklikou k EMAXU. Škoda jen, že se toho s Michalem Jirákem a spolu s Jirkou Perglem neudělalo víc, Michal byl prostě tak trochu šílenec a kluci u kláves si malinko nesedli, tak už to v kapelách bývá. Vše se nakonec vyřešilo tím, když Michal Jirák dostal lano jít dělat do jiného rádia a odešel z Bontou. Pomohl si sice v tom, že dostal v rádiu vlastní pořad, ovšem z časových důvodů musel muziku pověsit na hřebík.
O Jirkovi Perglovi...
Jirka byl a určitě ještě je výborný klávesák, kdysi v minulosti už s Markem Benešovským spolupracoval, pamatuji se z jejich vyprávění na docela zábavné hlášky, (hraj CIS !!! ... Už?) :) Školní besídky byly prostě zabíračky. Když se pak Jirka vrátil z vojny (jako gen. "absík" /***/) Markova volba byla jasná. Hned po první zkoušce nebylo co řešit, Jirka své muzikantské řemeslo rutinně zvládal a vždy měl jasnou představu, co kde má jak být. (Doufám Jirko, že už Ti ten půdní objev, tuším, že dědictví "Yamaha DX7" hraje?)
O Bédovi...
O druhý vokál se v kapele postaral Béda Poustka, který svým hlasem a rozsahem předváděl nevídané kousky, takže z jedné vokalistky a jednoho vokalisty byly v některých pasážích vokalistky dvě. V "Sídlišti" zpíval Béda a vokály si zapěli Marek s Viktorem a Věrkou. :)
Technika nahrávání a studio...
Studio Zdeňka Šikýře bylo vlastně zcela první studio pro kapely, které vystrkovaly růžky a z pochopitelných důvodů si nemohly dovolit nahrávat za hotové, třeba v GLOBUSU nebo SUPRAPHONU. :) :) :) Zdeněk Šikýř (mimochodem bývalý klávesák VÍTKOVA KVARTETA) byl prostě správný zvukařský týpek, který pomáhal kapelám v rozpuku se zdravě studiově orazit. Když bylo při natáčení potřeba něco dotáhnout, choval se jako kamarád nebo člen kapely, ale určitě né jako stroj na peníze! Psal se rock 1990.
K nahrávání a míchání v roce 2014 ještě doplňuji, že vzhledem ke katastrofálnímu stavu původních nahrávek proběhla v srpnu letošního rocku akce MAKADAM MASTERING 2014, která byla zcela nevyhnutelná. Původní záznam byl po 24-letech téměř nepoužitelný, ale nakonec se to docela podařilo. Točilo se to tenkrát, světe div se, pouze do čtyř stop a to na vyšší rychlost (kvůli šumu) a potom dodatečně zpomalovalo. Pamatuji se, že nám na to míchání tenkrát zapůčil Pavel Roth takové udělátko (double deck na chromky 4,5 9 a 13.5 rychlost), dokonce na to byl mezi muzikanty pořadník, kdo, kdy, komu, za kolik?... Byl to takový přístroj "rovnák na vohejbák". Já ho kupříkladu hned po nahrávání předával do rukou Robertovi Kodymovi, který to okomentoval slovy: "Doufám, že se na to netočily nějaký sračky " no a ten ho pak měl přesně podle harmonogramu doručit snad Ledeckému. :) :) :) To celé nahrané pak skončilo na velkém studiovém kotouči a ten 24let odpočíval, zřejmě i v magnetickém poli. Když jsme do toho letos vlezli (pan zvukař a já), tak jsme zjistili, že nám třeba ve "Zlé / Vyměním přátelství" utíkají kopáky s basou, takže trochu brambory, takový přeslech, jako když jdou dvě nahrávky přes sebe, ale co nadělám. Určitě by se to dalo po letech dodatečně dohrát, či to tam střihnout z jiné části, ale nechtěli jsme dělat žádné podfuky, těch už je v muzice dost. Písniček je slušné množství, takže se budu snažit to sem postupně dodat. Času je málo.
HS
O basácích Makadamu......
Tak po docela dlouhé odmlce píši pár slíbených řádků o basácích kapely Makadam. Jde o takové volnější vyprávění pro malou množinu fanoušků této, z dnešního pohledu, poctivé kapely. V Makadamu se za jeho působení vystřídali pouze dva basáci. Tím prvním byl multiinstrumentální Daniel Lundák, ten už hrál v původních platformách kapely ,,Tyris“ a ,,Výměnný systém“, které pak postupem času a hudební metamorfózou položily základní kámen Makadamu. Multiinstrumentalista Dan měl už v té době několik důležitých muzikantských a technických vlastností, ovládal knoflíkovou chromatiku, kytaru a moc toužil po basech o čtyřech strunách (později klavírových-níže vysvětleno) a po hraní v kapele, dokonale slyšel, vždycky a za všech okolností ladil a co v této době bylo téměř nedocenitelné, rozuměl od základu elektroakustice, zesilovačům, reproduktorům a všem dalším disciplínám, jakými jsou třeba citlivosti, impedance, obsahy soustav (beden:), výhybkám apod.
A ještě jednu vlastnost měl…, že byl… :) , že byl velice zapálen do muzicírování a moc toužil to v kapele takzvaně zmáčknout. Rozepisovat zde vše, co to po technické stránce znamenalo již dnes nemá cenu, ale pravdou je, že jsme to s Danem museli všechno vychodit, okoukat a sletovat dohromady, vědět, proč není kombo zapojeno rovnou do mixu, ale je před ním stojan se směrovým mikrofonem, proč je deka nebo starý polštář po dědovi v dupáku u bicích, proč má hi-hat protichůdně působící pérka, která svým tahem oddalují její činely, proč si basáci natahují na basu klavírové struny, vysvětlení shora: protože to byl v osmdesátých letech zcela odlišný a osobitý zvuk ,,nové vlny“, proč je na zpěvovém mikrofonu při nahrávání ,,plkoun“ a při koncertě musí mít zpěvák mikrofon téměř v puse, že existují směrové mikrofony s kardiodní charakteristikou, které téměř nevazbí a tak dále a tak dále. Tohle všechno je dnes bráno zcela automaticky, prostě si to koupíte, předtím max. párkrát kliknete po obchodech, koupíte a zapojíte, ale v době, kde nebyl tehdejší establishment vůbec rád, že je tu někdo, kdo pod rouškou a nálepkou závadové mládeže, mániček se zamyšleným a odhodlaným výrazem v obličeji, kteří chtějí hrát vlastní muziku, zpívat vlastní texty a hrát, pokud možno, na vlastní aparát, tak to byla už věc zcela jiná a mnohem složitější... O financích, bez kterých to nebylo už vůbec možné, nemluvě, jelikož SŠ žoldy v úplném rozpuku a pozdější platy v té době prostě nestačily. Pokud nebyl člověk třeba zrovna tím zelinářským synken, neměl jinou šanci a musel jít touto poměrně trnitou cestou ,,samovýroby". To bylo něco, co bez paličatého Dana (elektrotechnika) zkrátka nešlo. Kdo v té době ,,opravdu“ nechtěl, nevěděl a neuměl vzít pájku do ruky, nehrál !!! Legrační je a zní to dnes trochu jako protimluv, že Dan své slaboproudé dovednosti uplatňuje i v současnosti, třeba na undergroundových kláních a na různých podobných akcích. :)
I když jsem to vzal hodně zeširoka, přeci jen jsem se nakonec dostal i k druhému basákovi ,,Jirkovi Rubešovi“. Jirka nastoupil na Danovo místo v roce 1990, když Dan tuto kapelu, pro něj z důvodu výrazného odklonění (Danův oblíbený termín) hudebního stylu a k mé tehdejší veliké lítosti, opustil. Co se týče Jirky a jeho bleskovému nástupu do kapely, tak tam si pamatuji na jediné. Kapela měla tenkrát těsně před vyplutím s novým programem (včetně video projekce za kapelou) a hlavně jako předskakující před ,,Novou Růží“, této o poznání slavnější kapely Vildy Čoka a célému jejímu turné k novému LP (to je to veliké vinylové, černé kolečko, které se otáčí pod zapíchnutou jehlou rychlostí ,,33“)...
:) :) :)
Jirka tenkrát doslova nadrtil všechny skladby během čtrnácti dnů a to doslova. Bylo to tehdy něco neuvěřitelného a když to začínalo šlapat a všechno si to sedalo a sedalo, vždycky před koncem skladby na předraženou vyskočil a s posledním kilem dopadnul. K tomu měl Jirka i své klasické doprovodné ksichties v obličeji, což bylo pro kapelu výborné palivo. Pamatuji se, že to byl po určité ponorkové době v kapele doslova svěží vítr. Jirka potom hrál až do pomyslného konce této partičky, partičky Makadam…….
HS