Rozhovor s lídrem Saponu Vladimírem "Vápno" Vápeníkem
„TAKHLE TADY HRÁL JEN GARY MOORE A VY!“
znělo v rámci porevolučního festivalu v Rakousku na adresu plzeňského SAPONU. Jenomže předtím to bylo
HLAVOU DO ZDI
Objev roku 1987 – Metalové matiné v pražské Lucerně 1988. Slavná Jandova ROCKMAPA – účast na nezapomenutelném LP + singl č. 5: Šance pro tebe / Dračí doupě. Lochotín 1989 – fesťák s Arakainem a Feratem, který natáčela na kamery tehdejší známá
firma jménem StB. Pozdější pantonská nabídka na debutové LP skončila i po revoluci na jednom soudruhovi. Nato již zmíněné úspěšně vystoupení na fesťáku v Rakousku s Vláďou Mišíkem a Kabátem. A najednou konec.
Ale naštěstí jen dočasný – mimo jiné: v roce 2014 vydává skupina bilanční CD s názvem „...v blbý době“, které už asi jen těžko seženete. Následuje aktuální stejnojmenné CD Sapon s novými i některými staršími skladbami.
A kterak se v následujícím rozhovoru se zpěvákem Saponu Vladimírem Vápno Vápeníkem dozvíte, kapela nelení, a jak se zdá, cítí svoji šanci – Šanci pro tebe i pro sebe.
První otázka na metalovej rozjezd: jak a koho napadl ten „dezinfekční“ název Sapon, a kdo nakreslil to nádherný, přitom jednoduchý logo, jež s Vámi kráčí celá léta?
Ahoj Petře,
uff, to je otázek jako při testech v autoškole, to je na knihu, ale pokusím se ti na ně odpovědět, tak jak jsem to viděl a vidím to já.
Ale pokud si vzpomínám, tak........., musel jsem si vzít na pomoc dva kamarády, Johnyho a Walkera, aby mi na té procházce historií trochu pomohli.
Tak k tomu názvu kapely „Sapon“. Do kapely jsem přišel někdy začátkem roku 1984, a to už první sestava zkoušela v Radčicích u Plzně ve sklepě, bylo to v době, kdy jsem přestával hrát na bicí a začal jsem se věnovat více zpěvu, křiku a ostatním
zvukům.
Zkoušeli jsme většinou věci od Iron Maiden, Judas Priest, atd. S takovým repertoárem a v té době jsme byli nejtvrdší kapela na západě Čech. Potřebovali jsme název jako sůl, ale nějak jsme se nemohli domluvit, měli jsme už vystupovat a bylo
třeba vyrobit plakáty. A když to bylo už fakt vážný, tak po zkoušce a malém občerstvení v místní knajpě jsme jeli domů autobusem, a tam někdo navrhl takovou blbost: ,,Hele, hrajeme hodně věcí od mejdnů, a ten jejich název, nooo zní to jako iron a
mejdlo, tak budeme Sapon.“
A bylo to - nikdo už neměl sílu protestovat, a pak nám říkali: ,,Sapon mycí prostředek na těžký kov, nebo lidi křičeli každejtejdnajronmejdn.“
Na písmu jsme byli domluveni hned, a měli jsme šikovnýho technika Radka Jakla a ten do toho švabacha dal něco ze sebe a nám se to líbilo, tak už to skoro zůstalo až do dnes.
Pak ze Saponu odešli kytarista Míra Kulhánek a s Michalem Štrauchem si založili Excalibur a k nám přišel kytarista Míra Jabko Hanuš, s kterým jsem se znal od prvních rockových krůčků (vyfouknul mi před nosem bubny, na které jsem si šetřil, ale pak mi
nabídl, že na ně můžu chodit hrát k němu domů a on začínal na kytaru, to byly naše úplné začátky), a po jeho příchodu do Saponu jsme začali skládat převážně svoje písně.
Píše se konec 80. let - Supraphon, Rockmapa, Sapon: kultovní první elpíčko a taky singl. Sapon vedle Arakainu, Titaniku, Tōrru, Kernu. Jaký to byl tehdy pocit?
Bezva. No, taky nám pomohli kluci z Arakainu, párkrát jsme se setkali na nějaké akci, párkrát jsme poseděli a líbila se jim naše muzika a nám taky a jak to dělají, až jsme se začali kamarádit a občas společně lidem zahráli.
Tenkrát byli muzikanti, kteří vydávali desky a muzikanti, kteří každou chvíli nesměli hrát. Sapon a Arakain patřili do té druhé skupiny.
Měli jsme radost, když jsme se stali „Objevem roku“, a poté nás přizvali k natočení dvou písní. Sice jsme na točení měli jen den a půl, ale alespoň jsme měli pro naše fanoušky něco málo oficiálně natočeno.
To muselo být asi těžký, vybrat z tehdejšího repertoáru jenom dvě skladby, když jak koukám na Váš web sapon.euweb.cz, máte tam řadu věcí, co se nevešly ani na Vaše dosavadní kotoučky?
No to víš! Těch vlastních písní jsme už v té době měli kolem padesáti a bylo těžké se rozhodnout, které písni dát přednost. Nakonec zvítězilo „Dračí doupě“, protože to byla vypalovačka a super výkon bubeníka Josefa Zedníka, nikdo tady na bubny v tý
době tak nehrál, a druhá byla , „Šance pro tebe“, která má v sobě i pomalou pasáž, zajímavou Jabkovo kytaru a text Vladimíra Sochacího, já jsem si udělal melodii zpěvu a otextoval jen pomalou pasáž, tak to bylo více kolektivní dílo.
Zmiňuješ web, který už dávno není náš, vysvětlím - v současnosti máme stránky www.saponrock.cz nebo bandzone.cz/75304 a Facebook.
Ten zmíněný web udělal kdysi bývalý kytarista Míra Kulhánek a náš bývalý manažer Kamil Havlíček, a k tomu nemáme a neměli jsme přístup, bývalý basák Vladimír Sochací dal koncem století asi 1999 - 2001 dohromady partu, kde byl ještě také původní
kytarista Michal Štrauch, na bicí Petr Šlapák a zkoušeli Sapon oživit. Vydali i nějaké CD a výběr. Ale to trochu předbíhám sled událostí.
A propos, jak Vás vlastně Petr Janda našel? Poslali jste mu klasicky kazetu jako ostatní, nebo to bylo díky Objevu roku v Lucerně 1987? A klidně prosím i k tomu Objevu něco řekni...
Už přesně nevím, ale když jsme hráli na Barče, tak na nás chodilo hodně ostatních muzikantů a lidí, kteří se o kolo hudby točili, a někdo nám vzkázal, že se máme kontaktovat s Petrem.
A když jsme hráli v Lucerně, tak za námi přišel před vystoupením někdo do šatny a požádal nás, abychom tam pustili si zahrát nějakou neznámou kapelu z Teplic.
Moc se nám to nelíbilo, protože jsme naše vystoupení museli upravit, hlavně zkrátit, ale nakonec jsme souhlasili a……..
(Poznámka redakce: Myslím, že všichni víme, která tehdy Petrem Jandou velmi protežovaná teplická kapela si to tam „Střihla“...)
Petr Janda tehdy vynesl na vrchol kapely, které měly svoje první elpíčka před sebou. Jenomže všecky metalový kapely zúčastněný na Rockmapě následně natočily svoje debutové album, ovšem Sapon nic. To musela být dost děsná frustrace – když všichni
JO a Vy NIC.
Taky jsme dostali koncem osmdesátých let nabídku, abychom natočili první LP desku u Pantonu a měli jsme to natočit v Plzni v rozhlase, ale díky jednomu Pospíšilovi, který seděl jako žába na prameni v plzeňském rozhlase a natáčel jen dechovku,
jsme nikdy nedostali volnou frekvenci. Ale čekali jsme. Pak přišla revoluce a ze soudruha šéfredaktora v Pantonu se stal najednou soudruh ředitel Pantonu a když jsme tam až někdy v březnu 1990 s Jabkem přijeli, tak nám bylo řečeno, že se budou vydávat
muzikanti, kteří se dosud vydávat nesměli a že máme zase počkat, už jsme se nedočkali. Někdo si to asi tak přál. Soudruzi neměli rádi naše texty, prý jsme je neměli veselé a budovatelské a tak Žabí královna, Hlavou do zdi atd. byla vlastně moje
zpověď.
(Poznámka redakce: skladby Hlavou do zdi nebo Žabí královna, jež nevyšly na oficiálním nosiči, si můžete poslechnout např. na webu http://parcus.cz/prilohy/sapon/Saponmp3/saponmp3.htm).
Co jste říkali na pány Kutnara a spol., když v rámci projektu „Metaliště v Melodii“ prohlásili ohledně Rockmapy, že Sapon je nezáživnej – toť doslovná citace!
Vážně? To jsi mě pobavil.
No to ani nevím, že něco takovýho napsali. Ale co mají takový kutnarové dělat, že?
Jak vidíš, měli jsme jiné starosti a pana Kutnara a spol. jsme neznali a byl nám ukradenej. „Vono v tom bylo politiky paní Milerová až, až.“
Na chvíli cosi hezčího - Lochotín 89, s Arakainem a Feratem, jak se na tohle dá vzpomenout?
Lochotín 1989 super. Náš asi největší koncert. Výborný skvělý zvuk, super atmosféra, spousty lidí a StB to natáčela na kameru, prosím soudruzi, nemáte to někdo?
Místo Vladimíra Sochacího na basu už s námi hrál současný basák Pepča Štěpán a po té definitivně odešel s Mílou Orcígrem i nástroj Hammonds .
Prosím Tě, Vápno, co Ty osobně si myslíš o sloganu Hlavou do zdi? A teď tím myslím platformu hudební i tu lidskou. A nebylo to nakonec symbolické, že jste vlastně tu zeď neprorazili...?
Byli jsme v super formě a začali jsme skládat nové písně jako Hlavou do zdi atd.
Zeď? Ta bolševická zeď? Ta nás obklopovala neustále, ale my už jsme nechtěli žádnou zeď prorážet, chtěli jsme dělat jen to co jsme milovali a pro naše fanoušky hrát a vydávat muziku, která nás všechny bavila. Míra dostal nabídku od Aleše Brichty nahrát
Barák na odstřel, a hráli jsme koncerty všude možně a chodilo na nás stále více lidí. Sice chyběla LP deska, jak už jsem uvedl, ale taky jsme neměli žádnou agenturu nebo manažera, zkrátka nikoho, kdo by se o nás dále staral, nikdo nás nenabízel, ale doba
si to už žádala, a to byl začátek našeho konce.
V bookletu Vašeho CD „...v blbý době“ je řečeno, že Sapon se rozpadl po revoluci a po koncertě v Rakousku, později jsem se dočetl, že to bylo v roce 1990. Má otázka: co to bylo za akci a jaký tam byl na Sapon ohlas?
Pak přišel super koncert v Rakousku. Pozvali si nás emigranti, co žili ve Vídni a v okolí. Taky už si nepamatuji, kdo všechno tam hrál, a nerad bych na někoho zapomněl. Asi začínala kapela Franta Mast, Požár Mlýna, Kabát, pak Sapon a na závěr ETC
s Vladimírem Mišíkem. Bylo to super, nevím, kdo to organizoval, ale užili jsme si to náramně. Byli jsme poprvé na Západě a v Rakousku si nás ještě vážili. Sapon udělal dojem. A texty přeložené do angličtiny panem Bukovičem jim připomínali J. Kerouacka.
Chtěli, abychom zahráli ještě v neděli v nějakém klubu, a byl i příslib singl desky. Chvála se slovy: „Takhle tady hrál jen Gary Moore a Vy!“
Pro nás to byl úspěch, ale byli jsme poprvé na západě a ze všeho vyvalený a někteří členové kapely chtěli moc domů, a tak vznikla hádka a dali jsme si delší pauzu.
Takže Sapon pak už nefungoval, leč Váš kytarista Mirek Jabko Hanuš ano. Kterak jsem napsal ve své recenzi, Vaše CD „...v blbý době“ končí skladbou Tulák po hvězdách, kterou debut Aleše Brichty Růže pro Algernon s Jabko Hanušem začíná...uf, ta
symbolika. Jaký to byl pro Tebe pocit, a cos vlastně v tu dobu (1994) dělal, když už byl Sapon, který se na dlouho odmlčel, kaput? Ano, heavy metal byl sice na ústupu, leč jiné kapely přežily. Takže proč?
Dali jsem dohromady s Pepčou Štěpánem, naším bývalým basákem, a Standou Barochem kapelu Direkt, kde na bicí hrál Z. Schwarzkopf. Hráli jsme převzatý a nějaký sapoňácký. Asi v devadesátým šestým jsme ještě jako Sapon zahráli. A pak trvalá dovolená. Šli
jsme si každý svou cestou. Občas jsem si zazpíval a zahrál jako host se Zipáčema při vzpomínkových akcích, např. při výročí Jimiho Hendrixe.
No co jsem dělal, blbiny co nabízela nová doba, jezdil jsem na motocyklu a vyváděl jsem věci, který jsou s motorkářským životem spojený. (Texty jsem většinou psal o tom, co jsem prožil, a proto na nový desce další moje zpověď Crazyrider.)
Zkoušel jsem taky s bluesovou kapelou Mokrá čtvrť a občas jsem i někde jamoval při toulkách po světě.
Např. na konci roku 1996 v Ohiu v Middletownu s kapelou z Kansasu, která hrála písně od Deep Purple, na kterých jsem byl odkojený. Bylo to bezvadný, potom si mě tam nosili jako medvěda a místní šerif mě v noci prohlásil prvním turistou v
Middletownu.
Splnil jsem si ještě jeden sen. Když jsem jeden večer v New Orleans v klubu na Bourbon street hrál na foukačku a zpíval celou hodinu s černošskou kapelou. Kytarista křičel: TEN KLUK JE Z ČESKOSLOVENSKA A HRAJE TADY V NO BLUES!
No určitě si mysleli, že je to někde v Austrálii, protože Australany mají hodně rádi a mě ten večer milovali..
Já byl šťastnej. Když jsme dohráli, tak se mi kapelník zeptal, jestli zítra přijdu zase, nemohl jsem, druhý den jsem byl už na cestě do Mexica, ale na to se nezapomíná. Uvědomil jsem si tam jednu věc, že když člověk muziku miluje, tak to lidi poznají
ať si kdekoliv, a kdo chce, tak se neztratí. Zkrátka byli jsme v tý době s klukama, každý někde jinde, a proto jsme nehráli.
Nemohu nezmínit pana Jiřího Slámu z plzeňského nakladatelstí AVIK, které vydává nejen Vaše CD, ale vlastně celou západočeskou scénu, což mi připadá regionálně dost good. Jak Ty se díváš na jeho činnost, asi very well, viď?
Yes! Je jen škoda, že jsme se neznali dříve, když nakladatelství lépe fungovalo. Jirka Sláma je kamarád a nám pomohl s CD , „...v blbý době,“, a tak jsme se na něho znovu obrátili, když jsme natočili nové CD a nezklamal, myslím si, že nejen regionálně,
dělá záslužnou činnost a mapuje to.
Ano, a právě Sláma a AVIK vydává po letech (2014) sbírku Vašich starých nahrávek s názvem „...v blbý době“. Tam jsou totální megaprdy jako Ďábel v nás, Cesta na jih, Dračí doupě, Pro Beneho, Šance pro tebe... Ve své době jsem četl, že jste při
příležitosti vydání tohoto CD chtěli udělat koncert, ale nakonec to prý skončilo „jenom“ poslechem těchhle zonek kdesi v místní hospůdce. Jak to tam dopadlo?
Koncert k desce , „...v blbý době,“ nebyl, protože jsme se nesešli, ale setkání bylo v hospůdce , „na blbým místě“, kde byl spolumajitelem zpěvák Radek Zíka, který v Saponu taky chvíli zpíval. No a tak jsme zavzpomínali, pojedli,
popili a zase se rozešli. Protože muziku miluji a zjistil jsem, že bez ní je to těžké, tak v té době už jsem začínal zkoušet s novou sestavou Saponu s bubeníkem Pepou Zedníkem, basákem Michalem Uhlířem a kytaristou Jirkou Baumrukem, tato sestava
nahrála CD ve studiu ve Kdyni v Kině u pana Václava Váchala.
Listopadem 2018 vydáváte stejnojmenné, nejen dle mého soudu naprosto vynikající CD Sapon, žánrově od metalu přes hard rock až po blues. Ovšem natočeno bylo snad už 2015. Proč taková prodleva, to jste neměli prachy?
Hlavně jsme to neměli dodělaný. Napřed jsem byl nemocný já a pak náš kytarista Jirka Brouk Baumruk. Tak se to trochu zaseklo. Nakonec se to i domíchalo, ale Jirkovi se nemoc nezlepšovala, nemohl vůbec hrát, pak se na zbytek kapely dostavila neřešitelná
situace a rytmická sekce basák Michal spolu s Pepou Zedníkem se rozhodli, že se osamostatní a odešli. Nemohl jsem tomu uvěřit, ale najednou to CD nikdo nechtěl dotáhnout do konce. Až po domluvě s kytaristou Jirkou Baumrukem jsme do toho
vrazili ještě nějaký čas a nějakou korunu a Avik s Jirkou Slámou nám CD vydal.
Před chvíli jsem na vynikajícím webu ROCKPALACE zhltnul rozhovor s Pepou Štěpánem, takže už vím, že máte od desky zase jinou sestavu. Takže otázka je nasnadě – jednak jak dopadly jarní koncerty a taky co personálie? Chápej, my tady v Brně Vás
naživo neznáme, tak su zvědavej...
Když se mi ozval kytarista Jirka Baumruk, že nemoc ustupuje a že se to zlepšuje, může a chce hrát, tak jsem oslovil našeho bývalého basáka Pepču Štěpána a ten přivedl s sebou k mému překvapení špicového mladého bubeníka Jakuba Štěpána. A začali jsme
zkoušet. Muzika dostala nový drive a celkově jde více kupředu.
Jarní hraní dopadlo výborně a k mému překvapení získáváme i nové mladé fanoušky.
No Brno není tak daleko, i když ta…….á D1, já jsem myslel, že už dělají třetí nebo čtvrtý pruh, ale zatím….?
Tož, tak se snažte a pozvěte Sapon, třeba na nějaké živé hraní, naše nové stránky jsem uvedl, tak kontakt znáte.
Poslední dvě otázky na závěr – tady je ta první: kdy bude další CD a bude stejně dobrý jako to předešlý? Bude so allright?
Děkujeme za pochvalu našeho CD, a mohu říct, že pomalu shromažďujeme nový nápady na novou desku. Ale teď se chceme věnovat více živému hraní a sháníme někoho, kdo by se o nás tak trochu postaral. Tak se uvidí, ale znáš to? - „Kdo pospíchá, nemívá
štěstí“.
A ta úplně poslední: co je lepší, hasit blbou náladu Vápnem nebo Saponem? A co bys řek na (u)závěr?
Samozřejmě udělat si na sebe čas a hasit blbou náladu, jen s dobrým pitím a Saponem s Vápnem.
Zdravím všechny přátele a fanoušky, kteří nám drží palce. Děkujeme Vám. Milujte se a množte se!
A jménem celého Saponu děkuji webu METAL-LINE a Dědkovi za přízeň a pozvání k rozhovoru, přejeme Vám všem Hodně štěstí!
Držte se !
S pozdravem Vladimír Vápno Vápeník
saponrock.cz
bandzone.cz/75304
facebook.com/saponrock/
sapon.euweb.cz
parcus.cz/prilohy/sapon/Saponmp3/saponmp3.htm
Plzeňská legenda o sobě dává opět vědět eponymním albem. Hned na úvodu jsem nucen sebekriticky doznat, že mezera zvoucí Velké příkopové bariéry mezi singlíkem „Šance Pro Tebe“ / Dračí
Doupě“ a tímto albem, kdy jsem znovu nahodil kontakt s kapelou, je šílená. Po třiceti letech (tehdy se můj věk potkal s číslem 14) se se SAPONem potkávám znovu. Eponymní novinka mě ve vteřině hodila zpět a tu monstrózní časovou díru vymazala jak
likvidační kufřík ze seriálu „Návštěvníci“. SAPON to prostě hrne stále stejně a po svém, jako koncem let osmdesátých, kdy jsem prvně dostal dávku jejich verze hard rocku symbiotického s raným heavy metalem. Naprosto typickým pro SAPON byla vždycky
živelnost a přesvědčivá energie, kterážto rozmetala veškeré pochyby, co se týče stylové pravověrnosti a metalové pravosti (dneska drobet k pousmání, nicméně tenkrát to mnozí ukrutně řešili). Dosti stařecké nostalgie, píšeme rok 2019 a SAPON tu jsou stále
a navíc s aktuálním albem.
