- Kdo jsou 44 v klidu – jaká je sestava kapely?
Martin Truhlář – zpěv, akustická kytara, autor hudby
Bronislav Dupal – kytara, sbory, texty
Jan Sláma – kytara, sbory, zvuk
Jerry Keys – baskytara, bicí
Filip Zubík – klávesy, sbory
Kamila Dupalová – sbory
Toto je naše základní sestava. Kromě nás na nahrávkách můžete opakovaně slyšet i naše kamarády nebo absolventy kroměřížské konzervatoře : Jirku Rybáka (klarinet), Marťu Čecha (perkuse), Bakyho Bakalu (rytmika), Pavla Zwickera (mandolína), Petra
Žůrka (rytmika) nebo Petra Linharta (trumpeta). Nahrávali s námi i moderátoři Rádia Kroměříž : Mirek Karásek, Leoš Slaměna nebo naše děti Bára Zubíková, Honzík Sláma, anička Dupalová. Jsme projekt otevřený komukoli, kdo má zájem, chuť a chce do písniček
svým hraním přispět.
- Jak vznikl název kapely?
To už jsme vysvětlovali tolikrát, že máme pokaždé nutkání vymyslet si něco nového. Ale dobrá, bylo to takto : měli jsme natočený první singl a příšlib, že nám ho odvysílají v Rádiu Kroměříž. Co nám chybělo byl název kapely. Vytvořili jsme seznam
asi 30 názvů a na žádném se nedokázali shodnout. Seděli jsme ve studiu a Martin nám vyprávěl příhodu, jak byl u svého kardiologa a tam mu naměřili tep 44 úderů na minutu. Což znamená, že jste buď mrtví nebo naprosto v klidu. A tak vzniklo 44
v klidu. Shodou okolností číslovka 44 korespondovala i s naším věkem. Takže dvě jednou ranou. Nebo vlastně tři. Protože v dnešní neklidné době je téměř odbojem být v klidu.
- Jaký styl hudby hrajete?
Styl hudby moc neřešíme. Všichni z té základní sestavy, kromě Filipa, máme rockové kořeny a tvrdíme, že jsme rocková kapela. Ale možná to tak někomu nemusí úplně připadat. Filip má klasické hudební vzdělání a trošku nám to jazzově
rozhazuje, což je moc fajn. Aranžmá i nástrojové obsazení se snažíme přizpůsobit konkrétní písničce a danému tématu, nepoužíváme zaběhnuté šablony ani osvědčené postupy. Hledáme stále nové nástroje, které by se daly použít a neváháme spojovat různé
styly. Stavíme na zpěvu a na sborech, které s ním komunikují. A vlastně nás to moc baví.
- Jak dlouho už kapela funguje?
Kapela nebo spíš projekt vznikl v roce 2014 v Kroměříži, odkud většina z nás pochází, kdy jsme vypustili první singl s názvem „Čáp“. Od té doby se pravidelně 1x týdně scházíme a nahráváme. Jedno naše chapadlo se postupem času
usadilo v Praze, jsme ovšem v pravidelném kontaktu a intenzívně spolupracujeme a komunikujeme.
- Jak probíhá tvorba vašich písní?
Tak to je jediná věc, kterou děláme pořád stejně a myslím, že naprosto jinak, než to dělají všichni ostatní. Nejprve Martin složí melodii. Buď na již hotový text nebo klasicky ve svahilštině a text se napíše na ni. (To zní velice jednoduše,
ale kdo si někdy zkusil psát český text do svahilštiny ví, že je to jako skládat puzzle a nemít k němu předlohu). Potom se do kliku nahraje základní pěvecká linka s kytarovým doprovodem. Tu nahraje Martin – zpěvák a autor veškeré hudby. A
pak nastává několikaměsíční náhodný proces vedoucí k hotové nahrávce, kdy si jednotlivé fáze songů posíláme a doplňujeme. Bicí a basa vznikají na Žižkově, zbytek u nás ve studiu. V některém z rozhovorů někdo z nás uvedl, že jsme
taková „korespondenční kapela“, že si přeposíláme tracky. Myslíme, že je to výstižné.
Žádná zkušebna, žádné hraní, žádné pilování.My rovnou nahráváme. Následuje debatování, mazání, stříhání, lepení - je to obrovský zázrak, že se nakonec vždycky dobereme k cíli. Nicméně už se nám to 14x povedlo, tak předpokládáme, že ten
systém funguje. Filip říká, že pracujeme metodou koláže.
Nahrajeme každý nápad, se kterým někdo přijde a pak se uvidí. Buď ve skladbě zůstane nebo se prostě vypustí. Ale vždycky to zkusíme. Častokrát nás zdánlivá chyba posunula někam, kam jsme si neuměli původně vůbec představit. Měřítkem kvality je,
aby nám písnička nepřipadala pitomá, ani když si ji po týdnu s odstupem pustíme.
- Máte ve svém repertoáru nějakou „srdcovku“ – oblíbenou skladbu/skladbu, která má pro vás zvláštní význam?
Určitě máme a určitě to pro každého bude úplně jiná písnička. Každá z nich má svůj příběh a svůj důvod, proč jsme ji natočili. „Čápa“ máme rádi, že byl náš první,“ Jednoduchý život“, že nás začaly hrát i celoplošné stanice, „Zákopová válka“
protože jsme cítili potřebu zareagovat na svět kolem nás a tak bychom mohli pokračovat. Kytarista preferuje „Oči“, pianista „Kdo ponese můj kříž“, basista „Kam se ztrácí“, textař „Dejte mi šanci“ a skladatel „Ruskou ruletu“. Většinově se asi
shodneme na „Lepších časech“ Je to opravdu individuální a je fajn, že máme písničky natolik různorodé, že se z nich nestává klišé.
- Na kontě máte i několik videoklipů. Jaké jsou vaše zážitky z natáčení?
Traumatizující. Natáčení je vždycky veliká legrace na straně jedné a obrovská panika na straně druhé. Nikdo z nás se před kameru nehrne a je taky dost složité nás v jeden den sehnat všechny dohromady. Dokonce i společné fotky
fotíme maximálně jednou do roka.
Pro nás je vždycky jednodušší písničku složit a nahrát, než k ní pak točit video. Snažíme se to všelijak různě obcházet, aby se ve videu objevil někdo jiný, než my a občas to vyjde J Klipy nám točí kamarád Vladislav Františ - zkušený filmař
- a my jsme s ním velice spokojení. Lyric videa si děláme ve vlastní režii.
- Má vaše kapela nějakou svojí specialitu/zvláštnost?
Myslím, že opravdovou zvláštností je, že vůbec nevystupujeme živě a že jsme společně nikdy nevystupovali.
- Máte jako kapela nějaký hudební vzor nebo si jdete čistě svojí cestou?
Jako kapela určitě ne. A jako jednotlivý hudebníci už asi také ne . Máme samozřejmě spoustu oblíbené muziky a známe písničky, před kterými se dokážeme posadit na zadek, ale asi bychom nedokázali sledovat linii, která by vedla jen jedním směrem. Nás
baví ta mnohotvárnost a to napětí, když začínáme nahrávat a netušíme, kam nás to na konci zavede. V tom je asi podstata toho, proč nás to tolik baví. Jako muzikanti jsme navzájem natolik odlišní, že bychom se asi neshodli na jediném hudebním stylu,
proto děláme věci, na kterých se shodneme a zbytek neřešíme.
- Jaké jsou ambice vaší kapely? Máte nějakou metu, které byste chtěli dosáhnout?
Aby o nás lidi trochu věděli, aby se k nim dostaly naše písničky a aby se nehroutili z toho, že nás neuvidí hrát na živo.
- Máte radši živé hraní nebo nahrávání ve studiu?
Jednoznačně nahrávání ve studiu. Tomu dáváme přednost. Martin v některém z předešlých rozhovorů pronesl památnou větu : „My spolu nehrajeme, protože spolu neumíme hrát“. A v tom má obrovský kus pravdy, protože my jsme spolu,
jako celá kapela dohromady, nikdy nehráli. Udělali jsme jen jedinou výjimku, kdy jsme vystoupili v youtube pořadu našeho kamaráda Oldy Voždy „Hudba z obýváku“ abychom ho podpořili v jeho boji s následky mozkové mrtvice. Olda byl
nadšený, dokonce si s námi zabubnoval a nás to bavilo taky, ale bylo v tom asi dvouměsíční organizování a domlouvání, abychom se všichni sešli na jednom místě. Dali jsme to bez zkoušení na první dobrou, ale ty nervy kolem…. Takže zůstáváme
u nahrávání ve studiu.
- Jaké máte s kapelou plány do budoucna?
Pokračovat. Scházet se a nahrávat. Užívat si, že můžeme společně dělat, co nás baví a dělat to líp a líp. Pořád věříme, že ty nejlepší pecky jsou teprve před námi . Je nám 44+ a jsme v klidu
